17. 6. 2023 - sobota

    Před odjezdem na KD 2023 musela Maruška uklidit u nás v paneláku dole ve vchodu, protože zrovna tento týden jsme měli službu. Ale vše na cestu jsme už měli připravené. Věci jsem nanosil k autu před domem a uložil je do kufru, protože na zadním sedadle bylo šedesát kilo medu. Na kouli už byl připevněný nosič na kola. Zbývalo zapojit elektriku. Tedy zasunout zástrčku do zásuvky. A ono to nešlo. Vůbec. Ani mně, ani Marušce. Šel jsem se podívat na Youtube, jestli tam není nějaký fígl, který jsem zapomněl, ale nenalezl jsem nic. Byl jsem zoufalý a tvrdil, že pojedeme bez kol. Pak šel naštěstí kolem kamarád Pavel (automechanik). Požádal jsem ho, zda by se na to nepodíval. Během chvilky Pavel zjistil, že samice v zásuvce je pootočená. Někdo to tam minule musel narvat hodně silou. Kdopak byl poslední, kdo táhl vlek? Bez komentáře. Pavel se tedy snažil samici pootočit, ale moc to nešlo. Když zastrčil samce, kolíky se zohýbaly, nezajely do správných dírek, a buď nefungoval levý blinkr, nebo svítila zpátečka při rozsvícení světel. Zvolili jsme druhou variantu s tím, že svítit snad cestou nebudeme. Hlavně, že fungují blinkry.

    Nakonec jsme vyjeli ve 13:40, cesta nám trvala dvě a půl hodiny a ujeli jsme 165 km. Za Náměští jsme najeli na dálnici a valili po ní až k Mladči na exit 248, kde jsme sjeli a po dvou kilometrech byli u dvora Nové Zámky. Podle Pivošových instrukcí jsem projel bránou, pak odbočil doleva, přeskočil dva nenápadné retardéry, zase odbočil doleva a byli jsme přímo ve dvoře. Zaparkoval jsem a šli jsme někoho hledat, protože tu nikdo z účastníků KD nebyl.

    V kuchyňce nikdo a ani v chodbě za ní nikdo. Pak nám nějaký pán poradil, že máme jít k bufetu pod plechovou stříškou. A tam už jsme kamarády z Ostravy nalezli. Pivoš se nám hned věnoval, vysvětlil nám, že pokoj č. 63 s lednicí dal Kahánkům a my dostali pokoj č. 61. Byl to pěkný pokoj. Okno jsme měli do dvora, takže uvnitř bylo plno světla. Pokoje s okny směrem k silnici a zámku se mi zdály tmavé.

    Pivoš měl s rozdělováním pokojů náhle plné ruce práce, protože krátce před námi přijeli Páskovi a hned po nás Lýdie s Jirkou, pak Matička z nákupu a další. Když už jsem u těch jmen, tak uvádím všechny účastníky KD 2023, i když někteří z nich dorazili jen na jednu noc.

Otík, Jolana, Jura, Matička, Bob, Lenka, Pivoš, Vojevůdce, Denisa, Robin, Radovan, Lída, Pepík, Jemnostpán, Kačka, Zdeněk, Táňa, Kozel, Eva, Ivanka, Adélka, Václav, Romana, Lýdie, Jirka, Radim, Ivana, Hanys, Inka, Maruška a já.

    Se všemi jsem se pozdravil, ale hned jsem se začal chystat na kolo, protože jsem se potřeboval odreagovat. Na zábavu jsem neměl ani pomyšlení. Naplánoval jsem si cestu směrem na Úsov a před pátou hodinou vyrazil. Vzal jsem to po silnici směrem na západ. Asi po třech kilometrech jsem ze silnice odbočil doprava na cyklostezku 6051. Na té jsem dvakrát zakufroval, ale pak už jsem valil po asfaltu, místy po panelech, do kopce. Minul jsem vrchol Bradlec a za chvíli se vyloupl z lesa. Úsov byl jen asi kilometr daleko. Sjel jsem do něj, prokličkoval na náměstí a pokračoval dál do prudkého stoupání k zámku. Ten jsem ale minul a za chvíli jel po okreskách přes Královou na Benkov. Zde jsem se rozhodl zkrátit si cestu po polňačce. Ta se ale zhoršovala a nakonec jsem jel vyjetými kolejemi polem obilí. Cestu totiž někdo přehradil plotem s cedulí: „Soukromý majetek“. Naštěstí, jsem tím obilím, jel jen krátký úsek. Dostal jsem se do Střelic a dál pokračoval směrem na jih po cyklostezce 6235 do Nového (Doubravského) dvora. Odtud už zase po asfaltce jsem se lesem po cyklostezce 6033 dostal přímo do Nových Zámků.

    Z pastorků jsem vytahal namotanou trávu a obilí, kolo dal do stojanu a musel se jít najíst, protože už jsem měl hrozný hlad. Pivoš sice v rámci oslav narozenin už od včerejška vařil guláš a opékal maso na rožni, ale to já přeci nemůžu. Paní doktorka říkala: „Omezit maso a alkohol.“ Záchvat dny odezněl teprve před pár dny a nechci, aby se to hned zase vrátilo. Tak jsem snědl několik rohlíků a perník a šel se podívat za ostatními k bufetu.

    Všichni už tu měli vypito a já vůbec nezapadal. Dal jsem si dvě piva bez alkoholu a snědl dva krajíce chleba, protože jsem měl stále strašný hlad. Nejdéle jsem kecal s Jurou. Mluvili jsme o záchvatu dny, o štěňatech Máši a o změně jeho zaměstnání. A pak o jeho záchvatu dny, o štěňatech Máši a o změně jeho zaměstnání.  A pro jistotu jsme to všechno probrali ještě jednou. Přišlo mi to úsměvné.