18. 6. 2023 - neděle

   Od osmi byla v bufetu u parkurového skákání snídaně. Ukrajinky za pultem, asi matka s dcerou, nám toho připravily opravdu hodně. A to včetně míchaných vajec a párků, které stejně nesmím.

   Do mobilu jsem si nahrál offline několik keší v nejbližším okolí, a protože jsem měl do výletu na kolech ještě přes hodinu čas, vyrazil jsem na rychlý pěší odlov směrem na sever. Prošel jsem bránou do divočiny. Kousek za plotem byl malebný rybník a u něj na doubku keš. Terén 4,5, ale vylézt na strom se dalo. Keš byla udržovaná a patřila ke dvěma, které bych doporučil. Všechny ostatní, které jsem následně odlovil, nestály za nic. Pokračoval jsem po cestě k Černému kříži. Keš u něj mi dala zabrat, ale díky tomu jsem například zjistil, že na jednom sedátku za cestou je zezadu vyrytá silueta Ježíše. Další keš byla až u silnice. Ta byla obzvlášť hnusná. Mezi odpadky pohozenými mezi keři ležela plastová postřikovací láhev a v ní byl smotaný papírek. Ani nešel tím úzkým hrdlem vyndat. Ownerovi jsem to v logu pěkně „vysvětlil“. A to byla keš věnována lidem v první linii. Tedy záchranářům a hasičům, kteří tu měli v době Covidu zbudované stanoviště.

   O půl jedenácté jsme se s koly seřadili u bufetu a Hanys udělal několik fotek před naším prvním výletem. Jeho specialitou je nasnímat skupinu hodně zespodu, tedy s objektivem až u země. Na snímku je pak z velké části betonová plocha a kdesi v dálce droboučká skupinka lidí. Natočil i krátké video. Asi to vše dělal proto, aby bylo jasné, kolik nás vyrazilo. Při návratu se to pak porovná a zjistíme, kdo zahynul.

   Jeli jsme na Mladeč, po mostě přejeli nad dálnicí a v Mladči odbočili doprava na modrou turistickou značku. Museli jsme zabrat, neb to bylo hodně do kopce. Následoval prudký sjezd, kde jsme kola raději vedli. Odměnou nám byl Čertův most, pod nímž jsme s koly prošli. A zase jsme museli stoupat a znovu vedli kola v prudkém klesání. Odměnou nám byla jeskyně Podkova. Vlezli jsme i dovnitř, ale v cyklistických tretrách to po vlhkém vápenci dost klouzalo, tak jsem to brzy otočil a vylezl zase ven. Na mobilu jsem zkontroloval, kde jsou kešky a rozloučil se s ostatními. Po pěkné cestě podél Mlýnského potoka jsem se vrátil do Mladče, dálnici přejel zpět, a protože jsem nenalezl, kudy se najíždí na cyklostezku směrem na západ, vydal jsem se po žluté turistické značce. Byl to pěkný trejlík a navíc jsem odlovil několik kešek, na řece Moravě viděl vodáky a vyfotil si Obelisk.

   Pokračoval jsem dál, dostal se na cyklostezku a lovil jednu keš za druhou. Cestu k Rybářské baště jsem si zkrátil přes louku. Zde jsem se dostal na silnici, přejel Moravu a začal stoupat až k cyklostezce vedoucí do Úsova. Po té jsem jel i včera, takže jsem nemusel pořád koukat do mapy a mohl valit. Odlovil jsem keš u studánky pod vrchem Bradlec. Na samotný vrchol už se mi nechtělo. A nechtělo se mi ani sjíždět do Úsova a pak zase šlapat do kopce. Tak jsem nalezl zkratku po lesní cestě a vyjel z lesa kousek před obcí Králová. I zde jsem to už znal, tak jsem vynechal zkratku přes pole a šlapal přes Benkov a Střelice. Zde jsem už nabral směr na Nové Zámky a cestou opět lovil jednu keš za druhou. Někdy jsem byl úspěšný hned, jindy jsem bezradně chodil minuty okolo. Ale celkem jsem dnes dal okolo dvaceti kešek. Už dlouho jsem si tak pěkně nezakeškoval.

   Na pokoj jsem dorazil o půl třetí. Ve dvoře nikdo nebyl. V Pivošově kávovaru jsem si uvařil skvělou americkou kávu pak se natáhl na postel a podřimoval. Slyšel jsem, že dorazili i další účastníci KD. Zdaleka ne všichni. Až když jsem se vydal pro další kešky na Zámecké louky potkal jsem skupinu našich cyklistů vedenou Otíkem. Chodil jsem po loukách sem a tam, musel se přitom brodit posečenou trávou a přejít i lávku přes potok. Když jsem se pak po silnici vracel zpět ke dvoru, zastavil u mě krátce Kamil Krejčí, který se s Kačenkou vracel z výletu v Orlických horách.

   O půl sedmé nás čekala večeře. Tentokrát vařily dvě zdejší paní. Jedna z nich, Maruška, pracuje jako kuchařka v litovelském pivovaru. Na jídlo byla nudlová polévka a kuře na paprice s knedlíkem. Jídlo bylo výborné, dal jsem si pět knedlíků a jen malý kousek masa. Dovolil jsem si i džbánek piva Zubr.

   Od ostatních jsem se dozvěděl, že jejich skupina dojela na kolech proti proudu Moravy dál než já. Až k automatickému stavidlu v Moravičanech, zde přejeli řeku, v Úsově si dali pivo a koukli na zámek a po polňačce kolem kaple sv. Rocha dojeli k Rybářské baště. Ta je ale zavřená, tak sedli naproti ve Stodole. Zdejší zajímavostí je dršťková polévka za sto korun. Po modré značce podél řeky Moravy se vrátili do Nových Zámků.