19. 6. 2023 - pondělí

   Před osmou jsem šel na snídani. Dlouho jsem tam seděl sám, i když jídlo už bylo připravené. Během mé konverzace s Ukrajinkami se začali trousit i ostatní. Snídaně prý byla přeložena na půl devátou.

  Zatímco cyklovyjížďka se začala teprve plánovat, já už nečekal, sedl na kolo a vydal se na další lov keší. Tentokrát směrem na východ. Tedy na Litovel a pak dál na Náklo. Po červené turistické značce jsem se dostal do Litovle a tam začal hledat krabičky. Zajímavá byla třeba virtuálka u sochy Gustava Frištenského. Pokračoval jsem po krásné rovné cyklostezce do lesů Litovelského Pomoraví.               Dostal jsem se až k silnici na Náklo. Tu jsem ale jen krosnul a pokračoval už jen po lesních cestách Litovelskou Amazonií. Opravdu to byla džungle, a když jsem někde zastavil, okamžitě mě obklopili komáři a kousali. Rychle jsem se tedy snažil zalogovat, přitom jsem se oháněl po otravném hmyzu a snažil se co nejrychleji zmizet. Když jsem se dostal do nejzazšího bodu své trasy, chtěl jsem přejet řeku směrem na Hynkov. Řeka tu ale teče několika koryty, a i když jsem sice jedno přejel po chatrném mostku, v druhém korytě byl jen brod. Musel jsem se vrátit a nalézt jinou cestu. Hodně jsem si tím zajel, ale nakonec jsem mostek nalezl. Ten první byl celkem dobrodružný, kolo jsem na něj musel vytlačit a pak jej zase svést dolů. Druhý mostek už byl betonový. Za ním jsem dojel k chalupám v Hynkově a  postupně se vracel k silnici na Náklo. V této obci jsem se zajel podívat ke kostelu se zajímavým portálem složeným z drobných kamenů a s velkou panenkou Marií. U hřbitova jsem dal keš věnovanou Janu Opletalovi a pak už mířil lipovou alejí do Příkaz. Už jsem ale začínal mít dost. Bylo vedro. Sluníčko se občas schovalo za mrak, ale i tak byl pařák. Projel jsem Příkazy po silnici složené z žulových kostek a zastavil u malého občerstvení kousek od dálnice.

  Přejel jsem hlavní silnici, podjel dálnici a pokračoval po krásné asfaltové cyklostezce podél železniční trati. Dostal jsem se do Senice na Hané a z této dědiny se snažil prokličkovat na cyklostezku směrem na Odrlice. Ale netrefil jsem to a zase si zajel. Musel jsem pak šlapat po polňačce, abych se vrátil na trasu. Byl jsem unavený, přesto jsem v Odrlicích dal další keš věnovanou staré sušárně chmele.

  Čekal mě návrat na základnu. Další kešky už jsem vzdal. Už jsem toho měl plné zuby. Jel jsem po silnici přes Cholinu, Myslechovice, Haňovice do Chudobína. V jedné z těchto vesnic probíhala rekonstrukce vozovky, takže jsem drkotal pomalu po prašné a rozbité cestě. Z Chudobína jsem dojel do Sobáčova a kolem rybníka do Mladče. To už jsem byl skoro doma. Hurá! V Nových Zámkách jsem měl na tachometru 57 kilometrů.

 Ve dvoře byli jen Němcovi, Teichmani a Jura s Matičkou. Než jsem si udělal kávu, začali se vracet i ostatní. Otík se mě ptal, zda jsem objednal lodě. Odpověděl jsem, že ne. Otík mi nic nevyčítal, jen to komentoval slovy, že jsem se na to prostě vykašlal. Lodě musel objednat on.