22. 6. 2023 - čtvrtek

   O půl jedenácté jsme vyrazili směrem na Mladeč. Cílem totiž byla Náměšť na Hané. Otík vedl celý peloton nejkratší cestou, tedy po silnicích přes vesnice, kde není stín, fouká proti a navíc v Cholině je rozkopaná silnice. To jsem odmítl a rozhodl se, že půjdu vlastní cestou. Přesně jak jsem to měl na dresu pivovaru Bernard. Jel jsem po červené značce do Litovle a po červené jsem pokračoval i dál. Projel jsem les, motal se řadou vesnic a po 31 kilometrech jsem se dostal k zámku v Náměšti na Hané. Před bránou do parku byla hospoda. Ještě jsem ji pořádně neviděl, ale už jsem slyšel Jemnostpánův smích. Bylo mi jasné, že ostatní jsou právě zde. Oproti mně měli v nohou jen 15 km.

   Po doplnění tekutin jsme od zámku sjeli dolů do Náměště k obchodu Coop. Otík si nutně potřeboval něco koupit. Vedle naštěstí byla cukrárna, tak jsme si dali zmrzlinu a čekali.

   Naše cyklistická skupina se tu rozdělila na dvě. Jednu vedl Petr Matera a měla jet do koupacího lomu u Nové Vsi sice delší, ale rovinatou trasou. My ostatní volili kopce. Ovšem šlo jen o táhlé pozvolné stoupání. Už v tom prvním volal Václav z Materovy skupiny, že nechal u prodejny Coop batůžek. Ať mu pro něj Bob zajede. A Bob dobrák se tedy otočil a jel zase zpět do Náměště. Čekali jsme na něj. Dlouho. Na silnici před Novými Dvory. Slunko tu pražilo. Bob nejel. Nakonec jsme pochopili, že se asi vydal za Václavem a pojede s Materovci.

  Projeli jsme Cakov a po cyklostezce 6025 začali stoupat k vysílači na vrchu Skalky (356 mnm). Dál nás cyklostezka vedla přes Bílsko a Loučky. Pod Loučkami byla odbočka doprava do lesa, přes nějž jsme se měli dostat do lomu a po jeho projetí bychom se ocitli u zatopené části, kde je dnes koupaliště. Jenže v lomu se pracovalo. Sice se tu motal jen jeden bagr a jeden náklaďák, ale Otík odmítal to mezi nimi projet. Hledala se tedy alternativa. Brzy jsme ale skončili ve vysoké trávě a kopřivách. Museli jsme se vrátit na silnici, po ní nastoupat k lesu tam po cestách lom objet.

   Dorazili jsme na koupaliště, Materovci už měli vypité pivo a byli vykoupaní. Taky jsme se převlekli do plavek, objednali si ve stánku pivo a langoše. Výčepní byl hrozně ukecaný, každému říkal: „Mladý pane,“ ale byla s ním sranda. Napili jsme se, něco snědli a pak vlezli do vody. Ta se mi zdála dost teplá. A to dnes bylo 30 °C a vítr skoro nefoukal.

  Z Nové Vsi už to bylo jen kousek do Chudobína a přes Sobáčov do Mladče. V Sobáčově u rybníka se opět zastavovalo a část výpravy zde uvízla v hospodě. My ostatní pokračovali směrem na Nové Zámky. Konečně jsem teď zjistil, jak se dostat na cyklostezku Mladeč – Moravičany. Člověk musí jet po dálničním nájezdu 245 až skoro k samotné dálnici. Jen dvacet metrů před ní je odbočka na cyklostezku. Značku „Dálnice“ už máte dávno za sebou.

  Večer dorazil Hanys s Inkou a dovezli 30litrový sud z Beskydského pivovárku. Přijeli v pravý čas, protože poslední sud Rychtáře už byl z poloviny vypitý.

   Usadili jsme se u stolů venku na nádvoří. Stoly stály v řadě za sebou a nikdo s tím neměl problém. Až na Otíka, který stále mudroval a tak dlouho otravoval, až jsme stoly musely sestavit do velkého čtverce a lavice rozmístit po všech čtyřech stranách. Na mě už místo u stolu nezbylo, protože celkový obvod se snížil. Tak jsem seděl bokem a jen občas zaslechl něco z hovoru ostatních.

   Chrousti dnes byli obzvláště aktivní. Svoji pozornost zaměřili na trojici Jolana, Kačka a Romana a neustále na ně doráželi. Romana seděla v mikině, s kapucí na hlavě. Z kapuce jí koukala jen malá část obličeje. Kačka s Jolanou neustále ječely a oháněly se.

   Lydii chrousti neobtěžovali, tak mohla vymýšlet. Navrhovala Jirkovi, ke které kamarádce by se mohli cestou domů stavit. Například k Jitce. Bylo mi Jirky líto, tak jsem vykřikl: „Né, k Jitce né.“ Lýdie se tázavě podívala na Jirku. Ten s humorem sobě vlastním odpověděl: „Dovolil bych si souhlasit s Pepou.“ Lýdie tedy debatu uzavřela s tím, že pojedou navštívit Pavlu.

   Hanys donesl kromě sudu i kytaru, zesilovač a reprobednu a začal s produkcí. Přehrál všechny obvyklé písničky. Šel jsem spát v jedenáct, ale zpěv bylo slyšet ještě dlouho do noci. Otík už měl trochu vypito. Druhý den měl opět motolici a na kolo rozhodně nemohl.