23. 6. 2023 - pátek

   Po snídani ve čtvrt na deset jsme na kolech vyrazili do Litovle. Na exkurzi do pivovaru, kterou již tradičně domluvil Václav. Bobasjuci tam jeli autem a museli vzít i Otíka, který by se dnes asi v sedle neudržel. My ostatní na kolech. Opět po červené turistické značce. Jako i jiné v okolí, je i tato příjemným trejlíkem. I tak ale cestou nastalo několik nehod. Prvním zraněným, a zřejmě smrtelně, byl šnek, který se plazil přes cestu. Já jel v pelotonu první a stihnul se mu vyhnout. Doufal jsem, že tak učiní i ostatní. Za mnou jel ale Pivoš a šnek to měl spočítané. Slyšel jsem jasné: „Křup,“ a bylo hotovo. Pád měla Kačka, pro kterou je trail po úzké lesní cestě opravdovou výzvou a nelze se divit, že to vždycky nevyjde. Na lávce přes řeku se zranila Táňa, když zachytila řídítky za zábradlí.

   Peloton zastavil před bránou pivovaru. Vrátný kamsi telefonoval a pak nás nasměroval do garáží v areálu, kam si máme uložit kola. Učinili jsme tak a pak už si nás vyzvedl náš průvodce. Jmenoval se Láďa. Láďa byl event manager. Ne mluvčí, jak jsem se domníval.

   Láďa byl ale velmi ochotný, upovídaný a provedl nás celým pivovarem. Jasné je, že se ve vaření piva vyznal a dokázal postup výroby popsat detailně. I s rmutovacími teplotami, výdržemi na těchto teplotách, časem zrání piva atd. Jak sám tvrdil, je to srdcař, což neustále zdůrazňoval, a říkal, že pivo Litovel je tou nejlepší volbou. Dělal to ale celkem nenásilně. Trochu kecal, když tvrdil, že jako jediní v republice kvasí pivo v otevřených kádích. Už jsme těch pivovarů pár prošli a v některých říkali to samé. Třeba ve Svijanech.

   Varna obložená červeným mramorem dýchala prvorepublikovou atmosférou. Protože je tu skvělá akustika, pořádají se tu občas i koncerty. Na tom dnešním v rámci prohlídky nám zazpívali Pivoš a Jemnostpán. Celkem vtipně změnili text jedné reklamy a propagované zboží nahradili pivem Litovel. Myslím, že Láďa koukal. Původně měl zazpívat Otík. Aspoň Pivoš tvrdil, že je skvělý tenor. Pak to ale opravil na „notor“.

   Po prohlídce varny, spilky i sklepů jsme skončili na nádvoří, kde dal Láďa závěrečnou řeč. Musím říct, že to byla jedna z nejpoutavějších prohlídek a vtipně podaných. Já měl na sobě dres Rádia Beat a byl jsem neustále oslovován jako „Rocker“. Já se ale v rockové hudbě, zvláště té zahraniční, moc nevyznám. Konec prohlídky byl v návštěvnickém centru. Zde jsme okamžitě každý dostali do ruky půllitr jedenáctky Moravan. I řidič, i já, který trpím dnou a měl bych se alkoholu vyhýbat. Krom Moravanu se tu točili i další produkty pivovaru. Na pultu stálo devět výčepů. Musel jsem z nich ochutnat. I svrchně kvašený ale. Všechna ta piva byla skvělá. Bylo vidět, že výčepní dělá pivo. Zde natočená piva chutnala úplně jinak než ta v hospodě. Měli jsme hodinu a půl na konzumaci. A tak jsme popíjeli. Já si nechal natočit vždy jen tak dvě deci a zdůvodňoval jsem to zdravotními problémy. Se sklenicí v ruce jsme prošli i malé pivovarské muzeum. Zaujalo mě výčepní zařízení, odhaduji tak sto let staré, kde se do sudu vháněl vzduch pumpičkou, a pivo teklo přes chladicí box, který byl zřejmě vyplněný ledem. Byly tu ale i jiné pomůcky ze sladoven a pivovarů. Krom jiného i řada hliníkových sudů z doby konce socialismu a různé výčepy.

   Popíjeli jsme a nakupovali suvenýry. V nabídce tu byla tři různá balení s litovelským pivem. Jedno menší s nealkoholickými pivy jsem vzal i vnoučkovi. Z takového dárku bude mít určitě radost.

   Nakonec jsme se zdrželi asi hodinu. Někteří se pěkně nakulili. Otík poznamenal, že se z některých lidí staly pěkné opičky. Udělali jsme i řadu fotek. I s paní Maruškou, která se tu mihla, protože vaří v závodní kuchyni a po večerech nám dělá večeře v Nových Zámcích.

   Rozloučili jsme se a vypadli ven. Balíky s pivem jsme naskládali Bobovi do auta a šli si pro kola. Sice jsme byli schopní řídit, ale kdyby nás zastavila policie, tak jsme asi šli pěšky. Láďa říkal, že skupina před námi prý už nebyla schopna ani odjet a musela se nechat odvézt kamarády autem. A autem jely i bicykly.

   Od pivovaru jsme popojeli na náměstí Přemysla Otakara. Zde jsme si zašli na oběd. Do oblíbené Záložny. Pak se naše cesty rozdělily. Někteří se šli podívat na věž, jiní do cukrárny. Já a Maruška jsme sedli na kola a zamířili směrem na sever do Červenky a zde odbočili na Nový Dvůr. Ještě jsem se nebyl podívat na zdejším statku a nedal si tu vyhlášenou zmrzlinu. Nejprve jsme se ale museli podívat na zdejší stádo krav a telat. Pak jsme si konečně dali i tu výbornou zmrzlinu. Dorazil i Bárt s Ivanou a na kolech Kahánci, Pásci a Vaňci.

   Do Nových Zámků už to byly jen dva kilometry po asfaltce lesem. Zdeněk se nám odpoledne podíval na auto a opravil elektriku tažného zařízení. Zásuvku musel odšroubovat, rozebrat a spojit se zástrčkou. Pak to namonotoval zpátky. Ale vzhledem k tomu, že je to všechno z plastu, moc tomu nedávám. Bojím se, že při dalším zapojování se zase zásuvka pootočí.

   Večeři dnes připravovali Jura s Matičkou. Připravili nám skvělé bramboráky. Jura měl nastrouhán plný kbelík brambor a smažil čtyři bramboráky naráz. I tak z kýble skoro neubývalo. Šamani tak oslavili své 60. narozeniny. Dárek za nás předal Otík. Starý mixér. A jak říkal Pivoš, kromě staromanželů máme i novomanžele, tak jsme popřáli i Materovým.

   Zbytek večera jsme seděli pod stříškou vedle bufetu, pili pivo a cpali se buchtami, které napekla paní vedoucí. O půl jedenácté jsme se s Maruškou zvedli a ještě večer prakticky vše sbalili a připravili se tak na odjezd.