02. 07. 2014 - středa

 V 8:15 odchod na dřevo. Tak zněl ranní bod v denním plánu. Otík všechny chlapy vyzýval, aby se dostavili v co nejhojnějším počtu. Zvláště apeloval na Radyho, který prý je jediným schopným pracovat manuálně. Manažerů prý má dostatečný počet. Dostavili se "TÉMĚŘ" všichni.
 Se sekerami a motorovými pilami jsme se pod vedením pana domácího přesunuli na druhou stranu potoka a skáceli dva staré suché duby. Nařezané haluze a špalky jsme házeli na přistavenou starou Pragovku. Tou pak bylo dřevo dopraveno vedle chaty Mate. Když řidič tu horu dřeva, co jsme nadělali, vyklopil, nebyla to vůbec hora, ale jen hromádka. Několik suchých špalků jsme hned rozštípali, aby měl Otík odpoledne dost paliva pod kýtu, kterou bude připravovat.

 Hlavním bodem programu dnešního dne byla vyjížďka na kolech do Písečné a zpět. Zúčastnila se jí většina osazenstva. Zůstal jen Otík, který se bude potýkat s kýtou. Já, Maruška a Lenka jsme vyrazili na kešky. Autem. Tou první byly Andělské domky. Earthka v místě, kde se nacházely pěkné křemeny. Pak jsme zaparkovali v Žulové na náměstí a obešli Boží horu a Borový. Byla to pěkná procházka s výhledem na okolí Žulové.

 Na oběd jsme si zajeli do Nýznerova a dali si v Rybářské baště pstruhy. Byli vynikající.

Pro další keš jsme zajeli pod Kaní horu. To už začalo hřmět a nad hřbety Rychlebských hor se valily černé mraky. Na nás ale spadlo jen pár kapek. Ženské stejně pro jistotu zůstaly v autě a čekaly na mě. Pak jsme se přesunuli nad Kobylou, kde jsem dal poslední kousek Kobylské kozy. Na louce, kde nepotkáte živáčka, tu stojí dvě velké červené plechové kozy. Chtěl jsem ještě zajít pro další keš do osady Annín, ale vtom volal vojevůdce Martin z Písečné, že sedí s dětmi v hospodě, venku hrozně leje a je třeba je odtud evakuovat. Okamžitě jsem vypnul GPS a rozhodl, že se vracíme na základnu pro auta a valíme na pomoc. Ve skutečnosti jsem si jen pomyslel, že déšť za chvíli přejde a děti mohou klidně dojet samy. Navíc jsme byli zrovna na úplně opačné straně regionu.
 Otík měl názor stejný jako já. Bouřka přejde a těch 12 km mohou cyklisté klidně dojet. Volali jsme Martinovi, ale ten trval na svém. Potřebují neodkladnou pomoc. Otík nám tedy půjčil Yetiho a ve třech jsme vyrazili do Písečné. Po asi dvaceti kilometrech jsme zastavili před restaurací U Jezera. Zde už se všichni chystali k odjezdu a trochu se divili, proč by měli posílat děti autem. Také děti nechtěly o přepravě autem ani slyšet. Jen princezna Eliška si ráda nastoupila do vozu. Kozlovic Ivanka zoufale volala, že autem jet nechce a raději pojede s maminkou na kole. Nebylo jí to nic platné. Nakonec jsme do vozů nahnali ještě pár dalších kousků a vrátili se s nimi na chatu Mate.
 Otík zatím spokojeně sledoval kýtu opékající se nad ohněm. V boudě s rožněm jsme pak seděli celý večer. Vesměs jen chlapi. Ženské obsadily verandu u krbu, a tak se na ně maso dostalo jen málokdy. Většinou se vše snědlo hned po ořezu na místě, a to málo co zbylo, nám bylo trapné manželkám nosit.

 Navečer dorazili Skřipští a z cest se vrátil i Zdeněk, který dovezl Natálku a Vandu. Nový rekord v počtu účastníků KD byl dosažen!
Otík, Jolana + Mia                                         2
Pepa, Maruška                                              2
Zdeněk, Andrea, Matyáš, Natálka, Vanda     5
Radovan, Lída, Hanička, Pepík + Endy          4
Kamil, Adam, Katka                                       3
Václav, Romana, Anička, Michalka                 4
Pivoš                                                             1
Petr, Daniela, Honza, Karolína                      4
Martin, Lenka, Adélka, Denisa                      4
Yvona, Jura                                                   2
Kozel, Eva, Jaroušek, Ivanka a Adélka         5
Rady, Kačka, Eliška, Verunka                       4
Radim, Ivana, Terezka, Bára                        4
Hanys, Inka, Klárka, Kristýnka                     4
                                                                   48

Otík viděl akci Dřevo daleko optimističtěji
 Jak se večer domluvilo, tak se i stalo. Všichni muži byli poslušně připraveni v 8.15 hod a vyrazili jsme kousek do svahu, kde byly odborně, místním dřevorubcem poraženy dva stromy a přistavena archívní Praga V3S. Pan domácí byl již na místě a dali jsme se do díla dvěma pilami. Celkem rychle bylo vše hotovo a dorazil i řidič tohoto prehistorického vozidla, aby náklad svezl dolů, kde ho za obdivného jásotu a přihlížení snad všech, vyklopil za chatu. Překvapená Mia málem vběhla pod sypající se dřevo, ale dopadlo to dobře. Na část špalků jsme se okamžitě vrhli a stačili je zpracovat ještě před odjezdem na denní program. Značná část osazenstva se vydala na cyklovýpravu směr Mukulovice, Písečná, Supíkovvice a zpět. Já jsem přes veškeré naléhání zůstal na základně a věnoval se přípravě grilování kýty. Zabralo mi to celý den. Ponejprv jsem štípal a dořezával zbylý buk, kolem 13.00 hod jsem jel pro kýtu do Žulové. Místo objednaných 15 kg, měla pouze 13,4 kg, což mne dost rozladilo. (Kdybych věděl, co bude následovat …). Pak jsem ji asi hodinu chystal a balil na rožeň a připravoval samotné ohniště. Přesně ve tři hoďky jsem to roztopil a začal kýtu točit. Celou dobu jsem měl pochybnosti o síle plamene, a otevřeného a z boku nekrytého ohniště. Když jsme pak ve tři čtvrtě na sedm kýtu rozbalili, měla daleko k ideálu měkké šunky. Ve Vošidubu u Jemnostpána na chatičce, kde máme grilovací bazmek krásně zaplechovaný, se sebevětší kýta po třech hodinách málem rozpadá. Tady nás čekalo martyrium postupného dogrilovávání, jehož důsledkem bylo neustále hladové a masa chtivé osazenstvo, nespokojené a reptající. Pokud si dobře vzpomínám, tak poslední sousta se dodělávala hodně dlouho po půlnoci. Nu, poučení pro příště: nebát sa ohňa a pěkně to časově natáhnout.

 V průběhu přípravy, asi tak kolem druhé, se zatáhlo a spustil se déšť. Po třetí se vrátil Pepa, Maruška a Lenka s tím, že jsou telefonem žádání o auto odvoz cyklovýpravy z Písečné, kde je již dlouho věznil déšť, byť v teple a suchu překrásného srubu. Bylo jasné, že nemohou odvézt všechny, ale i tak třemi auty aspoň posbírali nejmenší děti a přivezli je. Zbytek dojel v suchu po vlastní ose. Jaké bylo ten večer pivo, si již nevzpomínám. Odhaduji na Pernštejna z Pardubic.