04. 07. 2014 - pátek

 Ráno jsem po snídani nelenil, ale sedl na kolo a vydal se znovu vstříc Rychlebským horám, abych odlovil kešky, které nám včera unikly. V Červené Vodě jsem zahnul doprava a po lesní asfaltce začal nabírat výškové metry. Po cca dvou kilometrech jsem dojel k odbočce, která vedla kýženým směrem. Musela to být ta správná, protože mapa jinou nezobrazovala. Dále jsem dřel do kopce a musel dokonce seřadit až na nejmenší tác. Zpod přilby mi kapal pot. Ujel jsem několik dalších kilometrů a bylo jasné, že tato cesta na začátek Rychlebských stezek nevede. Když začala dokonce klesat, rozhodl jsem se pro zkratku lesem podle šipky na GPS. Ke kešce to bylo jen něco přes 300 metrů, a tak jsem tlačil lesem. Za chvíli jsem byl na místě. Zapsal jsem se do logbooku a pokračoval směrem na modrou turistickou značku. Po té jsem se vyhrabal do sedla Klen a pak už mě čekal sjezd k Bílým kamenům. I zde jsem nalezl krabičku a mohl jet zpátky na chatu. Vezl jsem se dolů stejně jako včera několik kilometrů, aniž bych musel šlápnout. Musel jsem naopak brzdit.
 Osprchoval jsem se a najedl. Pak jsme s Maruškou, Lenkou, Deniskou a Karolínou zajeli do Vidnavy. Poseděli jsme na náměstí v řecké hospodě. Když jsme platili, zabrali si naše místa další účastníci KD, kteří právě dorazili.
 Zaparkovali jsme na kraji městečka a pustili se do odlovu multicache Fairy Queen. Owner měl jednotlivé stage moc pěkně udělány. Na fóliích byly vždy zašifrované souřadnice další stage a navíc příběh o vílách a jejich královně, kterou jsme měli nalézt. Ale už u trojky jsme se zasekli a nepomohl ani telefonát ownerovi. Jeho nápověda, že krabička je asi dvacet metrů pod cestičkou u lískového keře, nám nebyla nic platná. Cestiček a hlavně lískových keřů bylo v okolí víc než příliš. Vzdali jsme to a vrátili se autem na chatu. Děti se šly vykoupat do bazénu s hrachovou polévkou, já sedl k počítači a začal úřadovat. Internet se totiž dneska rozběhl a já tak mohl zalogovat všechny kešky, které jsme v předchozích dnech odlovili.

 Večer maškarní. Já za Maxipsa Fíka, Maruška za krávu. Daniela – mrtvá nevěsta, děti různě. Bohužel žádný program.
 Sezení u ohně do půl jedné. Čas rozchodu stanovil Otík. Také čas odjezdu stanovil Oťas. A to na desátou, ale nesmělo se vstávat dřív než v sedm. Tento čas se stal nepsaným zákonem. Vydržel jsem až do konce, tedy do půl jedné. Doufám, že to udělalo Otovi radost.
 Všech sedm sudů dopito, a během večera padl i další dvacetilitrový Bernard 11. Museli jsme narazit ještě další bečku pana domácího.

Předposlední den KD popisuje Otík:

V okleštěné formaci, tj. Otíci, Pivoš, Pásci, Matesovci, Matička s Jurou a Martin s jednou dcerou jsme se vypravili na kolech směr Žulová kolem Rampy. Tam jsme si dali oběd v místní restauraci „Bahesa“ a pokračovali, téměř vlastní gravitací na Kobylou a Velkou Kraš. Chvíli jsme se s Joli opozdili a partička nám zmizela. Našli jsme se v Kraši u mostu, kde jsme se z nudy a horka společně s Joli procházeli Černým potokem v krásném hrubém písku a ovlažovali se. Při zpáteční cestě jsme pro tentokrát minuli tábor na Černém potoce a poctili jsme svou vlastní návštěvou mr. Cacka na jeho spanilé nemovitosti Habina. (Habina je velká myslivecká chata s restaurací z předminulého století spolu s přilehlým areálem a ubytováním). Vše bylo nezměněno a k dispozici bylo pouze pivo „Kousek“ (o kterém hovořil jako o skvělém marketingovém tahu) a rozlévaná kofola. Pivoš si u domácího vyřval exkurzi do horního patra, jež ukrývalo ten pravý skvost: velký sál s oddělenou a prosklenou galerií, dvoje ohromná kamna a další vychytávky doby dávno minulé. Zkrátka, dobré časy tohoto místa jsou již minulostí a nezbývá než čekat na eurodotace, nebo nějakého mecenáše, třeba Pivoše.
Jelikož se všichni chtěli v tom horku koupat, namířili jsme to k jednomu poetickému, bezejmennému lomu, kde jsme již dříve tuto činnost provozovali. Tentokrát jsem se se zlou potázal, a jen Já, Joli a snad Pepík (Endy určitě) jsme se ponořili do vln. Jemnostpán vyjadřoval hlasitou nelibost nad touto destinací a odmítl se koupat. Martin využil této zastávky a dojel si zpět na Habinu pro zapomenuté plavky. Na pravou míru musím uvést: že tuto cestu zpět jsme vybrali, abychom nejeli přes Vidnavu a Stachlovice (s lepším lomem) a sáhodlouhou oklikou vystaveni spalujícímu horku. Po koupeli jsme to vzali trochu delší trasou zpět a vyjeli jsme asi v půlce Černé vody. Na chatu to byl tudíž již jen kousek.
Co dělali ten den ostatní si již nepamatuji, neb tyto poslední řádky dopisuji z hlavy 2.8. 2014. Snad jen: odpoledne se navrátil Václav z OV a přivezl Bernard 11°. Pouze 20ltr. Málo. Po jeho dopití jsme museli do Kousku. Tuším, že se sedělo u ohně a Hanys nám hrál na kytaru (bylo to tak?).
Hodiny již odbíjely poslední hodiny KDéčka a mou mysl zaměstnávala myšlenka, kam že příští rok. Nedá mi to, abych na tomto místě nepochválil všechny letošní účastníky za to, že všichni a beze zbytku vydrželi až do soboty a nenašel se nikdo, kdo by mou mysl rozladil předčasným odjezdem !!!
VŠEM TEDY PŘEVELIKÉ DÍKY !!!