05. 07. 2013 - pátek

 Meteorologická předpověď na dnešek neslibovala žádné slunečné počasí, ale naopak déšť. Výprava se z toho důvodu rozdělila na několik frakcí. Předně Pivoš odjel hned ráno domů. Závěrečné focení proto proběhlo netradičně už v pátek. Před chatou se zformovala celá 47 členná skupina včetně sedmi soudků vypitého piva. Tradičně pak pan domácí asi čtvrt hodiny střídal foťáky a pořizoval snímky celé skupiny KD.
Během dne odjel i Karel s rodinou. Další část výpravy se naposledy vydala na některé z trailů, aby si užili, než spustí déšť. Já s Maruškou, Matičkou, Sirénkou, Kahánky, Jemnostpány, majorem a jeho dětmi jsme zajeli k jeskyni Na Špičáku a šli na prohlídku této nejmenší jeskyně v České republice. Byla celkem zajímavá. Ke konci jsme si vyzkoušeli i pravou nefalšovanou jeskynní tmu. V ní zářila jen moje fosforeskující baterka. Tu jsem potřeboval, abych si posvítil do všech temných zákoutí. Snad v každém byl nějaký nápis. Většinou dost starý. Některé jsou prý i z 15. století.
Vylezli jsme ven a předpověď rosničkářů se naplnila. Začalo lít jako z konve. Rozhodli jsme se, že zajedeme do Vidnavy. U nedaleké Supíkovické vápenky jsme s Maruškou pozastavili na odlov kešky a tím ztratili kontakt se skupinou. Ve Vidnavě stále ještě svítilo sluníčko a zatím ani nekáplo. Na náměstí jsme našli jen auta našich kamarádů, ale nikoho neviděli. Prošli jsme všechny tři hospody, courali se uličkami, ale nikde nikdo. Náhle se vynořili přímo před námi. Vyšli z kostela, kam je nějaká místní paní vzala na prohlídku. Společně jsme pak prošli stánky na náměstí. Ty tu byly postaveny v rámci oslav založení Vidnavy před 740 lety. O kus dál se chystalo pódium a historičtí šermíři dolaďovali přípravy na souboj.
Na oběd jsme zašli v Černé Vodě do restaurace U Stonožky. Bylo tu poměrně dost lidí. Hlavně bikerů, které zahnal déšť z Rychlebských stezek do hospody. Po většinu odpoledne se pak střídaly přeháňky. Na chatě nebylo co dělat. Povaloval jsem se na pokoji, zatímco někteří se i v dešti koupali venku v bazénu.
Večer Radovan zprovoznil promítačku a shlédli jsme filmy z KD v letech 2004 a 2005. Zvláště ten Pivošův nás zaujal panoramatickými a romantickými záběry přírody, detailním zmapováním hradu Landštejna a Rozvodí na řece Lužnici. To vystupovalo ve filmu snad třikrát vždy s pozměněným komentářem, aby systém rozvodí pochopil každý. Na závěr Radovan přidal nějaké fotky z dalších KD, na nichž byly naše děti ještě malé a my měli méně šedivých vlasů.