11. 7. 2020 - sobota

 Brzy ráno ještě nepršelo, ale než jsme vstali, začalo. A pršelo čím dál víc a pršelo celý den. My se vydali na poslední snídani. Opět byl talířek se sýrem a „šunkovým“ salámem. Dále džem, pečivo, čaj či káva. Nebylo toho moc, ale opět jsme se najedli. Opět probíhal výměnný obchod. Měnil se salám za džem, sýr za salám atd.

Po snídani nezbývalo než dokončit balení zavazadel, naložit auta a odklidit Kozlův nepojízdný vrak. Zdeněk jej odtáhl k recepci a my jej museli vytlačit na místo udané správcem. Museli jsme zabrat opravdu všichni, abychom tam to auto dostali. On VW Multivan váží celkem dost. Nakonec se ale podařilo, kola jsme založili klackem a šutrem a mohli jsme se vrátit k chatkám.  Začalo zase pršet.

Zbývalo už jen to poslední – rozloučit se. A pak hurá domů. Až k Jičínu jsem jel za Otíkovým Yeti. Při nájezdu na silnici č. 32 on odbočil doleva, já doprava. Rok se zase neuvidíme.

Jedinou zprávu, kterou jsem po měsíci dostal, bylo, že Yvona s Jurou se vzali. Tak hodně štěstí!