14.6.2008 - sobota

Příjezd do campu

 Včera jsem rozhodl, že odjíždět na Sázavu budeme okolo desáté hodiny. Ale pak se mi to rozleželo v hlavě. Co bychom tam tak brzo dělali? A tak jsem změnil plán. Pojedeme až po obědě. I tak budeme nejpozději za 2 hodinky na místě. V klidu jsme tedy ráno dobalili a nanosili vše do auta.
Znovu jsem si ještě pročetl poslední Otíkovy pokyny a zjistil, že nemáme připraveny fotky z předešlých výprav. Vytáhl jsem fotoalbumy a začal vybírat. Maruška skočila do Kauflandu a donesla malé albumky, do nichž jsme s Marťou fotky nastrkali. Snad to tak bude stačit.
Před půl jednou jsme vyrazili. V Rudíkově vzali benzín, za Velkým Meziříčím najeli na dálnici a z ní sjeli na exitu 66 na Loket. Po hodině a půl usilovné jízdy jsem zíral na ceduli u silnice, na níž nás vítal kraj Vysočina. (Netřeba jistě dodávat, že jsme původem z Vysočiny a také jsme odtud vyjeli.)

Camp CAP Zahájí jsme nalezli poměrně snadno. Otík s rodinou už tu byl. Samozřejmě první a jediný, aby si vybral tu nejlepší chatku. Zvolil č. 4. Blízko malebné studánky a záchodů. Poté co Ota zaplatil za pobyt, mohli jsme si vybrat i my. Zvolili jsme trojku. Než jsme s panem vedoucím vyřídili papíry, Otík už měl auto vyložené a vše nastěhované v chatce. Včetně klece s Bárou, což je papoušek žako.

Postupně dorazili i další účastníci zájezdu.
Andrea (sestra Jolany) se Zdenkem,
Pivoš, Martin a Adélka,
Rady, Kača a Eliška (5??? měsíců),
Václav, Romana, Anička a Michaela,
Kamil, Eva, Adámek a Kačenka.

 Ještě v campu jsme dali nějaké to pivo, prohlédli si fotky a vyrazili na pěší výlet. Do Vlastějovic na další pivo. Přešli jsme nový most, který spojil Zahájí s Chřenovicemi a jehož stavbu částečně hradila EU. Na most a úzkou asfaltku bez naprostého významu dala 123.000 €, čímž ani ne z poloviny uhradila náklady, které byly, tuším, přes 11 milionů korun.
 Cestou k chřenovickému nádraží jsme byli překvapeni, kolik tu vyrostlo nových chat. Samí Pražáci. Dál nás překvapilo, že hospůdka na nádraží už nefunguje. Museli jsme dál. Až do rekreačního střediska, kde stovky dětí hrály korfbal.
 V hospodě jsme si dali další pivo. Po chvíli Otík vytáhl mapu a přehodnotil cíl výletu. Nepůjdeme do Vlastějovic, ale jen do Budčic. Za další hodinu bylo jasné, že dál už nepůjdeme vůbec. Budeme rádi, když se vůbec dokážeme vrátit.
 Vrátit se nám podařilo. Dokonce jsme cestou nasbírali dřevo na oheň. Večer jsme pak strávili u táboráku. Probrali jsme všechny novinky a také zavzpomínali na zážitky minulé. Když pak padla černočerná tma, rozhodl Ota, že je třeba prozkoumat okolí. Zavolal Matěje a nařídil mu, aby vzal kolo a jel na průzkum. Matěje jsem pak už neviděl. Vrátil se až pozdě v noci, což se stalo pravidlem i v příštích dnech. Jelikož světlo na svém bicyklu nemá, myslím si, že musí ve tmě vidět jako kočka. Další ze záhad hodných přezkoumání Mulderem a Scullyovou.