18.6.2008 - středa

Stvořidla - Chřenovice

 Snídal jsem u stolečku před chatkou a sledoval cvrkot okolo. Děti byly po ránu velmi čilé, jen malý Pepík byl rozmrzelý a pofňukával. Lída ho vzala do náruče a zamířila k Otíkově chatce. Byl jsem zvědavý, co se bude dít dál. Lída s Pepíkem ale jen koukali do otevřených dveří a byl klid. Netušil jsem, že pohled na Otíka tak uklidňuje. Možná Pepíkovi připadá jako dobrácký medvídek Pú. (Mně ostatně taky.) Nebo koukali na Báru?

 Na trávě ležela rosa, bylo teplo, ale po obloze se honily mraky. Maruška mi po telefonu sdělila, že dle předpovědi má být hezky. Na internetu je prý namalované sluníčko. Petra už odjela na výlet a Martina do školy nešla, takže se pomalu chystají zase zpět za námi do campu.

 V 10:15 jsme se všichni (kromě Kahánků) vypravili do Chřenovic na nádraží. V 10:40 jsme vyráželi vlakem na Stvořidla. V tunelech děti pištěly a do hrozného ječení se ozývalo mohutné Pivošovo: „Hilfe, hilfe!“
 Majitel firmy Sázava-tour už stál u řeky s dodávkou a vlekem a stahoval na trávu 9 červených kanoí. Většinou se 3 sedátky. S jeho přístupem i vybavením jsme byli spokojeni.
 Ještě před vyplutím jsme ale měli žízeň, a tak zamířili ke stánku na pivo. Čepoval se havlíčkobrodský Rebel. K pivu jsme si dali i nějakou tu klobásku či nakládaný Hermelín. Během konzumace jsem se tu seznámil s 62-letým vodákem z Teplic. On sám dnes na vodu ze zdravotních důvodů nemohl, ale jeho kumpány na červeném raftu jsme později na řece potkali. Hrozně si to užívali. Jeden už neměl ke zvracení daleko.

Osádky
(Marťa) – Pepa  Andrea – Zdeněk   Matěj – Martin + Adélka
Jolana – Ota  Kamil + Adámek   Pivoš – Rady
Lída – Radovan + 2 děti Inka – Hanys + 2 děti  Eva – Kozel + Jareček

 Než se všichni naskládali do lodí, užíval jsem si té své a pádloval proti proudu k šutrům na konci Stvořidel a zpět. Zjistil jsem, že mít loď jen pro sebe je neskutečný luxus.
 Sázava nám nejprve připravila několikery peřeje a pak kilometry a kilometry olejů. Spásou byl první jez. Vody na něm bylo pomálu, takže jsme dřeli. Stejně jako na dalších dvou splavech, které nás čekaly.
 Vytvořili jsme soulodí. A neznepokojovali se ani stupněm, který na nás čekal. Zkušeně jsme jej sjeli pozpátku. Pak jsem útvar opustil a zatímco ostatní dál soulodili, zajel jsem ve Sluneční zátoce ke břehu a šel si vyfotit památník Jaroslava Foglara. Tak v těchto místech tábořili Hoši od Bobří řeky.

Zastávka na oběd byla v Ledči n/S. Nejprve jsme sedřeli další jez a zamířili k levému břehu. Vytáhl jsem loď až na asfalt a čekal na ostatní. Někdo z čelní skupiny na mě volal, že parkuju blbě, že se má zastavit u hospody napravo. Rychle jsem spustil kanoi na vodu a pádloval tam. Ale ani tato hospoda nebyla tou pravou. Rozhodl jsem se počkat na vedoucího a volnou chvíli využil k tomu, že jsem zajel k dalšímu jezu. Z mostu mě zdravily 3 dorostenky.
 Přes jez teklo nejvíce vody úplně vpravo, ale dole byla jen těžko prostupná džungle rákosu. Vyhlídl jsem si tedy jiné místo, které bylo zdaleka viditelné díky trsu trávy, který vyrůstal uprostřed spádové desky. Když budu mít ten trs těsně vlevo, tak jez sjedu. Nikde jinde tolik vody nebylo.
 Ohlédl jsem se a viděl, že Otík už vytahuje loď na asfalt právě tam, kde jsem ji před 15 minutami vytahoval i já. Otočil jsem příď proti proudu a pomalu pádloval zpět. Z mostu na mě opět křičela nějaká děvčata. Ptala se jaká je voda, kam jedeme, jestli jsem tu sám a tak podobně.
 Na oběd jsem šli do Centrálu. Jakmile jsem se ocitl uvnitř, vzpomněl jsem si, že jsme tu byli na jídle i před 8 lety. Otík je prostě ctitelem starých tradic a nepřipouští žádné nové experimenty. Proč měnit něco, co funguje? Navíc tu měl asi protekci, protože byl obsloužen jako první. Objednal si poslední porce hotovek, zakrátko platil a velel k odchodu. Co ho zajímá, že Krejčovi ještě čekají na jídlo a Pásci si teprve objednali. Kdybych kreslil komiksy, musel bych teď kolem Radovanovy hlavy namalovat samé blesky, temné mraky a lebky se zkříženými hnáty.
 Koukl jsem z okna a vidím na parkovišti naše auto s koly na střeše. Tak Maruška s Martinou už jsou tady. Martina mi navíc už stála za zády. Během oběda požádala Eva Marušku, zda by nevzala Kačenku autem sebou a ona, že by se projela na lodi s Kamilem a Adámkem. Maruška je dobrák, takže se to tak i uskutečnilo. Kamil měl od Ledče na háčku Evu, já Martinu.

 Druhý jez v Ledči jsem už měl promyšlený, takže jsme jej v pohodě sfrkli a tupě pádlovali k dalšímu. Po 1,5 km jsme byli u splavu v Bohumilicích. Tam tekl jen čůrek vody vpravo podél stěny. Háčci museli z lodí ven. A zadáci taky, protože se to jet nedalo. Ale já to sjel. Drhl jsem tentokrát nejen dnem po spádové desce, ale i pravým bokem lodi o kamenou stěnu podél jezu. Voda nebyla ani pod jezem, takže mě musela Martina kus táhnout. Už teď mohu říct, že jsem si dnes nesmočil ani palec u nohy!
 Přestávky, která vznikla během stahování lodí, využil Matěj ke skákání do řeky z houpačky nad jezem. Jolana si skočila taky, ale jen na malou k pilíři uprostřed řeky. V tom zmatku si jí nikdo ani nevšiml, ačkoli byla všem na očích.
 Další cestu jsme si zpříjemňovali souloděním a když nás to přestalo bavit, pokračovali jsme každý na vlastní pěst. Stejně jako ostatní jsem i já chtěl zastavit u Chřenovického hradu, ale při tom tupém pádlování jsem dané místo minul. Když jsem pak zjistil svoje pochybení, bylo už pozdě. Byli jsme už asi o kilometr dál po proudu. Jeli jsme s Marťou první a protože jsme nezastavili, nezastavil ani nikdo další. Nevím proč. U Otíka to chápu. Měl aspoň důvod, aby mě po zbytek dovolené ponižoval a předhazoval mi, že musím být pořád první a nemám čas ani koukat, kde jsem. Moji neúmyslnou chybu ocenil důtkou.

 V campu jsme tedy byli první a já se mohl osprchovat v teplé vodě. Snažil jsem se být maximálně šetrný, abych jí vyplýtval co nejméně. Ne tak Lída, po níž už se děti sprchovaly ve studené a samozřejmě šíleně řvaly.
 Po celodenní dřině jsme si zasloužili voraz. Maruška usmažila horu palačinek, které jsme konzumovali s marmeládou a šlehačkou. Dětem se vracela dobrá nálada. A ještě víc, když si mohli opéct párky nad ohněm. I my dospělí jsme si opekli buřtíky a zapíjeli je pivem. Po pivu následovaly kompotky. Hruška, švestka, černý rybíz, třešeň a jablko. Tedy calvados. Obrovský úspěch sklidila i minerálka s příchutí pomeranče.

Kulhánci dnes měli – jak jinak – individuální program. Jeli na kolech do Vlastějovic.