20.6.2005 - pondělí

 Rady promluvil

 V chatce byla po ránu dusná atmosféra. Ženské a Mates odmítali vstávat a vylezli až po důrazné domluvě. Otik už hlásil odjezd a u nás v chatce bordel a nic sbaleno.
Trasa dnes vedla do Slavonic. Tam se přesuneme autem, uděláme výlet na kolech a autem se zase vrátíme.
 Jen já, Rady a Radovan jsme celou trasu absolvoali v sedlech bicyklů. Rychle jsme přes Terezín, Rožnov a Matějovec zamířili k Stálkovu. Odtud pak do Slavonic. Skoro celá tato cesta vedla z kopce, takže jsme uháněli dost rychle. Jen Rady párkrát zastavil, aby zkontroloval, jak moc se rozšířila trhlina v rámu jeho kola. Za Stálkovem už cítil, že se pod ním rám nepříjemně kroutí. I tak jsme do Slavonic dorazili jen chvíli po ostatních. Ještě ani neměli kola připravená k odjezdu.

 Ota naplánoval nejprve zajet do Maříže. Už ale první kopec na výpadovce ze Slavonic jej znechutil. Také Peťka začala natahovat. Do kopce jí to samozřejmě nejede a navíc Honzík je rychlejší. Později jsem přišel na to, jak řídit levou rukou a pravou ji tlačit. Pak už nebyl žádný kopec problémem. Aspoň ne pro ni.
 V Maříži jsme ani nezastavili a rychle pokračovali k Trojmeznímu kameni. Zde teprve přišla stoupání. Už před tím prvním to Ota rozšlapal, předjel mě a po pár metrech slezl a motal se mi před řídítky.
 K Dreilandersteinu jsme vyjeli s Peťkou první. Následovala svačinka, focení a brífink, na němž nás Otik seznámil se zítřejším programem.
 Sjeli jsme na silnici, chvilku jeli po ní a pak odbočili směrem k Pfaffenschlagu. Protože už jsem tu byl a Peťka nejezdí nejrychleji, rozhodl jsem se jet s ní napřed. A tak jsme dorazili k bunkrům Slavonického opevnění dlouho před ostatními. Zablbli jsme si na překážkové dráze a pak kola vytlačili k prvnímu z bunkrů. Nějaký borec, který opevnění udržuje, se nabídl, že nás provede. To už nás dohnali i ostatní. A spěchali. Asi na oběd. Takže na prohlídku řopíku vzor 37 typ C jsme šli jen já, Marťa, Matěj a Rady. Stálo to za to. Viděli jsme bunkr vybavený, tak jak bylo v roce 38 plánováno. Osahali jsme si periskop i kulomety.

 Obědvali jsme ve Slavonicích na zahrádce na náměstí. Následná prohlídka Slavonic byla dosti odbyta a všichni se začali chystat k odjezdu do kempu.
Radovan s Radym na mě před zpáteční cestou do kempu dlouho čekali, ale já než vypravím rodinku... Tak jeli sami. A já taky. Na konci Slavonic jsem ještě uviděl Otika, Jolanu a další, jak prchají z hájenky obložené samorosty směrem k autům, která měli zaparkovaná nedaleko. Hajný za nimi volal: „A to jsem vám ještě neřek´...“

Rozhodl jsem se, že se musím po celodenním výletu osprchovat. Vzal jsem 2 žetony a vyrazil hledat sprchy. Ty jsem našel, ale otvor pro zmíněné žetony ne. Později jsem našel jiné sprchy, kam žetony pasovaly. I voda nějaká tekla. Ale osprchování je spojeno s masáží, neboť voda spíš prská. A to v nepravidelných intervalech.
Ota si dal za úkol, na příští rok lépe se připravit. Prozkoumat plánované kempy dopředu a připravit dostatečnou zásobu žetonů pro všechny a zadarmo.

Maruška s Martinkou odjíždějí domů. Marťa se musí připravit na zítřejší odjezd na 2. letní olympiádu mládeže, která se koná v Brně. Marťa bude reprezentovat kraj Vysočina v běhu na 150 m a ve štafetě.

Večer jsme se usadili v hospodě. Obsluha zde vázla, tak jsme si nalévali kompotky sami. Za celý večer jsem platil jen 2 kofoly. A myslím, že vrchní byl rád, že si naléváme sami a z vlastních zásob. Aspoň neměl tolik práce.
Vzpomínali jsme na předchozí roky. Na naše úspěchy při sjezdech českých řek. Mnozí se při četbě deníku dožadovali vymazání určitých částí z předchozích zápisů. Neměl jsem jim říkat, že už jsem to jednou kvůli Vlaďce udělal. Musím být tvrdší.
 Během večera Rady pronesl i jednu rozvitou větu. Měla podmět, přísudek a předmět!