19.6.2007 - úterý

 Lodě podruhé

 Než jsem se ráno rozkoukal, vyrazila nečekaně auta mých kamarádů kamsi. Jenom jsem tušil, že se dnes budou auta převážet do cíle plavby hned zrána. Rychle jsem skočil do naší Fabie a následoval je. Podařilo se mi udržet se za nimi, projet Kozojedy, Rohy, Bohy a po úzké asflatce sjet ke Krašovskému mlýnu. Zde vznikl malý problém, protože jsme se v tomto úseku museli vyhnout se širokým lesáckým traktorem. Navíc slunce pralo do čelního skla a nebylo dobře vidět, kam až můžu s autem uhnout, aniž bych spadl do škarpy.
 Zpět do campu nás svezli Pivoš a Yvona. Bylo mi už jasné, že dnešní trasa původně plánovaná až do Zvíkovce, byla zkrácena ke zmíněnému mlýnu. Složení osádek neuvádím, protože se tolikrát změnilo, že nelze zachytit. Pouze uvedu, že Richtři se dnešní plavby nezúčastnili vůbec a Yvona s Aničkou dojely jen do Liblína a pak se nechaly Tomem odvézt zpět do campu.

 Trasa:
Liblín (tábořiště Kobylka) – Krašovský mlýn 10,1 km

 Do lodě jsem dnes nasednul společně s Maruškou a Petrou. Dopádlovali jsme k nízkému stupni před liblínským mostem. Stupeň jsme sjeli (sedřeli) v pravé části mezi rákosím. Ostatní volili jazyk uprostřed řečiště. U mostu jsme vytáhli lodě na břeh a šli se občerstvit do Country stodoly. Matěj zatím skákal z 6-ti metrového pilíře do řeky.
 Stodola byla příjemná, děti si daly ledňáky Maska, my ostatní pivo nebo Kofolu. Nakoupili jsme také nějaké pohledy. Na jeden z nich Otík sepsal sáhodlouhé hlášení. Pivoš si pro změnu prohlížel další z nich s motivem Berounky a prohlásil, že ostrov uprostřed řeky mu připomíná řízek.
 Maruška se nám pochlubila velkými modřinami na ruce, kde ji pokousala včera večer Karolínka. Otu pro změnu kousla do břicha. Protože Matička s dcerou odjela do campu, nejela Maruška dále v našem Lusku 1, ale přestoupila k Jolaně do dvojky.
 1. a jediný jez na dnešní trase byl Liblínský mlýn. Než jsme k němu dosoulodili, Matěj jej už zdolal minimálně 5x. Přesně jsme tedy věděli kudy jej jet (zhruba uprostřed, vpravo od šlajsny jazykem) a mohli ho zdolat přímo z chodu. Bylo to jen takové příjemné sklouznutí. Zatímco ostatní opět vytvořili soulodí, držel jsem naši kanoi v povzdálí a vybalil svačinu. Dnes jsem byl vybaven dostatečně. Několika houskami se salámem, tatrankami, minerálkami. Zbytečně. Kromě Country stodoly jsme navštívili další hospodu Na Rybárně jen o nějaký kilometr níže. Sotva jsem stihl dojíst druhou housku.
 Na Rybárně jsme si dali oběd a nějaké to pivo. Opět Gambrinus, který čepují ve všech zdejších hospodách a bufetech.
 Po tomto příjemném odpočinku jsme pokračovali v plavbě. Šlo o tupou pádlovačku až ke Krašovskému mlýnu. Lodě jsme vytáhli na břeh, vyčistili je a odnesli k silnici. Za chvíli tu byli i pánové s autem a vlekem. Zatímco jsme kanoe nakládali, šéf (pan Čtrnáct) si zapálil a pozoroval nás.

 Auty jsme se vrátili do campu. Zbytek dne jsme měli opět volno bez nějakého konkrétního programu. Šli jsme se tedy vykoupat do řeky. Cestou přes louku jsem našel v trávě klíč od Páskovic chatky. Vůbec jsem netušil, že jej Lída od rána hledá. Její díky nebraly konce a později mi dokonce zaplatila 2 piva.
 V řece jsme se nejprve osmělili, pak „vyběhli“ proti proudu a nechali se unášet podél skály, která vévodila této části řeky. Jolana si při tom o šutr ukopla palec. Po osvěžení v Berounce jsme si šli do chatky odpočinout. Maruška vytuhla na 3 hodiny. Vzbudila se až na závody housenek. Jednalo se o mechanické housenky na klíček, které děti nakoupily s nějakými bonbóny. Čtyři různobarevné hračky jsme natáhli, položili na stůl a odstartovali závod. Jednotlivé stroje jsme postupně vytunili k naprosté dokonalosti. Do koleček jsme nařezali drážky, aby na hladkém povrchu neklouzaly. Rady promazal převodovky olejem a ořezal otřepy, které bránily plynulému pohybu.
 Ale blížil se večer a s ním rojení chroustů. Otravovali neskutečně, a tak jsme se odebrali dolů ke stanům, kde vzplál oheň. Všichni dorazili v kostkovaných outdoorových kalhotách. Většinou dodaných Inkou. Když už jsem narazil na Spřipské, musím dodat, že od této chvíle bylo jasné, že Hanys nepřijede vůbec. Dosud o tom uvažoval, ale teď volal, že sám uznal, že by to nebylo vhodné.
 Otík celé odpoledne klempíroval. Svěřil se mi, že před 14-ti dny přechodil salmonelu a teď v tom horku prodělává recidivu. K ohni nás přišel jenom pozdravit. Byl sice v kritickém, ale stabilizovaném stavu. Přesto jsme uvažovali, zda objednat faráře či přímo hrobníka p. Karáska.
 Na potemnělém nebi jasně svítily hvězdy. Občas jsme pozorovali letadlo či družici. Pouze jediný případ jsme nedokázali vysvětlit. A to když po obloze přeletěly dva trvale svítící body v závěsu za sebou a po totožné trajektorii. Buď se jednalo o UFO nebo Američani táhli nějakou družici na laně do servisu.
 Otík se pak odebral do chatky se slovy, že musí nakrmit Matesa. Bylo nám divné, že má najednou tolik starostí o svého syna, pro něhož má většinou jen hrubá slova. Po několika minutách se zvedla i Joly, že musí nakrmit Matesa. Tím se vše vysvětlilo.
 My ostatní jsme zůstali sedět u táboráku. Pili jsme Gambrinus, mražené jahody, tekutá jablka a Key rum. Tomík hrál na kytaru. Pohodovou atmosféru narušili až nějací výrostci, které zaujal Tomášův projev. Odzpívali s ním „Without you“ a poručili si nějakou další vypalovačku. Protože ji Tom neznal, škemrali alespoň o „Tornero“. Šel jsem spát.