19.6.2008 - čtvrtek

Chřenovice - Zruč n/S

 Když jsem se ráno vybatolil z chatky, spatřil jsem Kozla chrápajícího ve spacáku u doutnajícího ohniště. Václav už byl čistě vymydlen a odpočíval na lavičce pod hříbkem. Připravoval program pro jeho rodinu. Včera byli na cyklovýletu ve Vlastějovicích, dnes jeli autem do Kutné Hory. My ostatní jsme jeli na lodě. Počasí bylo slunečné, takže jsme mohli vyplout téměř okamžitě. Zdržely nás ale dohady o složení osádek. Osobně jsem musel čelit tvrdému nátlaku Matěje, který chtěl jet s Martinou. V tom případě bych musel k někomu na háček, což jsem odmítal. Uplatnil jsem všechny dovednosti ze školení o asertivitě a Matějův požadavek nakonec úspěšně odmítl.

Osádky
Pepa – Marťa   Andrea – Zdeněk   Matěj – Martin + Adélka
Jolana – Ota   Maruška – Kamil + Adámek Pivoš – Rady
Lída – Radovan + 2 děti  Inka – Hanys + 2 děti  Eva – Kozel + Jareček

 Ze složení osádek je patrné, že jsem nakonec přece jen skončil na háčku. To aby si Marťa vyzkoušela i post zadáka. Musím říct, že jí to šlo. Po hladině jsme nekličkovali, ale jezdili přímo, jezy jsme sedřeli stejně dobře, jako kdybych kormidloval já.
 Na prvním - Chřenovickém jezu jsme ale loď spustili po spádové desce. Voda tu nebyla skoro žádná. Sázava je co do vodáckých zážitků chudá. Alespoň v tomto úseku řeky. Jedná se jen o pádlování po olejích od jezu k jezu. A ani ty nepřináší žádné povyražení. Voda teče náhony a jezy bývají suché, šlajsny uzavřené.
 První přestávku jsme udělali v Budčicích u mlýna s „muzeem“. V bufetu jsme si dali pivo, děti ledňáka. Šlajsna u protějšího břehu mi nedala klidu, tak jsme se na ni jeli podívat a společně s Radym ji prozkoumali. Nakonec jsme sjezd zavrhli, ale loď jsme si spustili pod schod, Martina nasedla a šlajsnu sjela. Rady postupoval obdobně. Ostatní koníčkovali.
 Do Vlastějovic to byl kousek a i zde se zastavovalo. Tentokrát na oběd. U brodu jsme zaparkovali kanoe vyjma té Kamilovy. Tu jsme museli donést až k hospodě (cca 100 m), protože Adámek spal a nechtěli jsme ho budit.
Restaurace, v níž jsme byli i včera (a jak uvidíte dále, budeme tu i zítra) vznikla přestavbou bývalé školy. Penězi se tu nešetřilo, takže vznikla luxusní budova. A to v obci s maximálně 100 čísly. Problém byl ale s jídlem. Hotovky nebyly, a tak nezbývalo než jít do minutek. Otík opět prokázal svoje schopnosti jednat s personálem a objednával jako první. Jídlo měl tím pádem opět první a když platil, ostatní stále ještě čekali na oběd. Konkrétně naše rodina jedla až ve 3 hodiny odpoledne. Bez dalšího komentáře. ALE NĚKDY MU TO VRÁTÍM!

 Jez v Březině jsme s Martinou sjeli opět jako jediní. Dřeli jsme po spádové desce, jiskry a třísky jen lítaly. Ani pod tímto jezem jsme si ale moc peřejí neužili. Opět tu netekla voda. Nedávno jsem v National Geographic četl článek, že Číňané využívají vodu z řeky Chuang-che v takovém množství, že se její průtok snížil na 10%. Jestlipak byl autor článku někdy na Sázavě?
 Poslední jez v Horce – Budě byl kolmý, takže jsme museli koníčkovat. Šlajsna měla vysoký břeh, tak aby mi stačilo lano, odvázal jsem příď a vedl loď jen na zádi. Zde se provaz odvázal bez mého přičinění, takže kanoe se na hranu šlajsny dostala naprosto neřízená. Naštěstí se sekla. Slezl jsem dolů, spustil ji za pomoci Otíka ručně, nasedl a zbytek projel. Martina s Matějem se zatím koupali pod jezem.
 Poslední úsek dnešní cesty mě Martina nechala jet vzadu. Abych předešel narážkám, že musím jezdit stále první, počkal jsem, až všichni odrazí a teprve pak se vydal za nimi. S jedinou vyjímkou. Až za námi startovali Matěj s Martinem a Adélkou. I oni se vyměnili, takže Matěj byl na kormidle. Ne dlouho. Martin při lezení do lodě nepostupoval ideálně a převrhl ji. Zrovna v místech, kde byl silnější proud. Adélčin křik nás upozornil, že se něco děje, takže jsme stihli chytit plovoucí pádlo a makali jsme proti proudu na pomoc. Než jsme tam dorazili, chlapci už vylévali loď a nasedali na svoje původní posty.
 Do Zruče už nám zbývaly jen asi 2 km. Navíc borec z půjčovny zajel na louku hned na kraji města, takže naše vodácké putování brzy skončilo. Kanoe jsme vyčistili, pomohli naložit na vlek, vzali si bágly a valili na nádraží. Naštěstí bylo nedaleko. Do odjezdu vlaku nám zbývalo luxusních 20 minut.

 V 17:10 vláček vyrazil směrem na Světlou n/S. Bylo dusno, pivo v plechovce teplé a děti řádily. I tak jsme cestu přežili bez úhony a za chvíli vystupovali na chřenovickém nádraží. Už na začátku pobytu jsem holkám navrhnul, že někdy přes řeku do campu nepůjdeme po mostě, ale skrz brod. Petra mi to několikrát připomínala, ale vždy jsem měl nějakou výmluvu. Dnes ale bylo ideální počasí, a tak jsme s Martinou brodili. V nejhlubším místě jsem měl vodu do půli stehen. To by zvládla i Peťa. Škoda, že už tu nebyla. Tolik se na brodění těšila.
 Ve sprše jsem byl opět první, takže teplé vody jsem měl dost. Zbylo ale i na ostatní. Možná i díky tomu, že někteří účastnící zájezdu dali přednost očistě v Sázavě. Po osprchování jsem usnul. A když jsem se pak před devátou vybatolil z chatky ven, zjistil jsem, že kolem ohně sedí jen trosky naší výpravy. Navíc trojlístek fanoušků si odešel pocuchat nervy do hospody, kde sledovali fotbalové Euro. U ohně jsme tedy nakonec poseděli jen krátce. Už v jedenáct se začaly klížit oči i Otíkovi, z čehož bylo jasné, že máme povolení jít spát i my ostatní.

Kulhánci dnes měli opět individuální program. Tenktokrát čas trávili v Kutné Hoře.