2. 7. 2017 - sobota
20.06.2017 22:41
Na KD jsme odjížděli po desáté hodině. Ač jsme opět jeli s Maruškou sami, auto byla narvané až po strop. Kola, sud, bagáž s oblečením, kabely s jídlem, batoh s lezeckou výstrojí, notebook, vybavení pro geocaching. Musel jsem hodně uvažovat, abych zjistil, jestli doma ještě vůbec něco zůstalo. Venku panovalo tropické horko, takže klimatizace jela naplno. Zvláště, když jsme u Vyškova zastavili v koloně a dobrých dvacet minut čekali, než se to zase rozjede. Nepochopil jsem, proč se provoz zastavil. Nikde se nic nestalo.
Před Olomoucí jsme se u benzinky občerstvili a vystřídali v řízení. Jel jsem až do Hanušovic, kde jsem předal volant zase Marušce, protože jsem chtěl odlovit nějaké kešky. Hned tu první jsme netrefili a u druhé, i když jsme stáli hodně hodně na kraji silnice, tak na nás nějaký potroublý motorkář troubil. Další odlov jsem vzdal, protože zastavovat na té úzké silničce, plné zatáček směrem na Ostružnou bylo opravdu nebezpečné. Tak jsem aspoň sledoval na GPS nadmořskou výšku. Před Ostružnou jsme vyjeli do 730 m.n.m., na Ramzové do 750 m.n.m., na Pomezí do pouhých 570 m.n.m.
Ve Vápenné jsme zastavili, vzali lezeckou výstroj a vydali se do 600 metrů vzdáleného lomu pro keš Třetí T5 v Jeseníkách. Do lomu byl sice vstup zakázán, ale cedule není zeď, takže jsme došli až k okraji srázu. Lano owner doporučoval uvázat k třešni na hraně, ale k tak suchému a ztrouchnivělému stromu bych neuvázal ani svého nepřítele. Lano jsem raději zajistil na stromech o kousek dál. I tak jsem měl lana dvakrát víc, než jsem potřeboval. Nejenže jsem se v pohodě dostal ke keši pár metrů pod hranou, ale slanil jsem si až dolů. A pak jsem si to zase vylezl pomocí blokantu nahoru. Úžasný lom.
Pro další keš jsme museli do Žulové k zatopenému lomu. Lidí tu bylo jak mravenců. I tak jsem se nenápadně zanořil do vody a plaval k ostrůvku uprostřed. Zde jsem začal pátrat po krabičce. Byl jsem úspěšný a opět mohl logovat. Dokonce jsem vyměnil dvě CWG. Ta nová jsem strčil do kapsy, abych na břehu zjistil, že mi z kapsy vyklouzly a uplavaly. Tak znovu do vody a propátrat hladinu. Když je něco z wood, tak to musí plavat. A plavalo. CWG jsem znovu strčil do kapsy a pohlídal si, aby mi z ní neunikla.
Do Černé Vody už to bylo jen pár kilometrů. Nikde jsme nebloudili a jeli přímo k chatě Maté. Už z dálky jsme viděli Pivoše, který tu vykládal věci z auta. Také nám hned povykládal novou historku, jak dnes musel absolvovat ošetření ve fakultní nemocnici. Ráno šel do garáže pro nějaké věci a zapomněl na traverzu s ostrou hranou. Ta mu způsobila tržnou ránu na temeni. Celý od krve vyběhl na ulici, kde ho nějaký řidič náklaďáku naložil do auta a valil s ním do nemocnice. Nakonec to spravili tři štychy, ale příběh to byl úžasný.
Další koho jsme potkali, byl Otík. A na verandě za penzionem i ostatní. Jen jsme odtahali všechny ty krámy na pokoj (13 jako obvykle), sedli jsme na verandu i my a strávili tam pak prakticky celý večer. Na čepu byl Rohan 13 polotmavý. Když došel, byl naražen Pernštejn. Ani jsem nestačil všechna ta piva v Untappd logovat. Vypil jsem jich dost. A k tomu několik panáků whiskey. Vyprávěl jsem zase spoustu nesmyslů a při pohledu na děvčata mě napadala slova Karla Hynka Máchy. (Ta z jeho intimního deníku.) Když byla míra dovršena, šel jsem raději spát, protože by to mohlo skončit i blinkáním. A toho bych se rád vyvaroval. Aspoň první večer.
Na KD jsme odjížděli po desáté hodině. Ač jsme opět jeli s Maruškou sami, auto byla narvané až po strop. Kola, sud, bagáž s oblečením, kabely s jídlem, batoh s lezeckou výstrojí, notebook, vybavení pro geocaching. Musel jsem hodně uvažovat, abych zjistil, jestli doma ještě vůbec něco zůstalo. Venku panovalo tropické horko, takže klimatizace jela naplno. Zvláště, když jsme u Vyškova zastavili v koloně a dobrých dvacet minut čekali, než se to zase rozjede. Nepochopil jsem, proč se provoz zastavil. Nikde se nic nestalo.
Před Olomoucí jsme se u benzinky občerstvili a vystřídali v řízení. Jel jsem až do Hanušovic, kde jsem předal volant zase Marušce, protože jsem chtěl odlovit nějaké kešky. Hned tu první jsme netrefili a u druhé, i když jsme stáli hodně hodně na kraji silnice, tak na nás nějaký potroublý motorkář troubil. Další odlov jsem vzdal, protože zastavovat na té úzké silničce, plné zatáček směrem na Ostružnou bylo opravdu nebezpečné. Tak jsem aspoň sledoval na GPS nadmořskou výšku. Před Ostružnou jsme vyjeli do 730 m.n.m., na Ramzové do 750 m.n.m., na Pomezí do pouhých 570 m.n.m.
Ve Vápenné jsme zastavili, vzali lezeckou výstroj a vydali se do 600 metrů vzdáleného lomu pro keš Třetí T5 v Jeseníkách. Do lomu byl sice vstup zakázán, ale cedule není zeď, takže jsme došli až k okraji srázu. Lano owner doporučoval uvázat k třešni na hraně, ale k tak suchému a ztrouchnivělému stromu bych neuvázal ani svého nepřítele. Lano jsem raději zajistil na stromech o kousek dál. I tak jsem měl lana dvakrát víc, než jsem potřeboval. Nejenže jsem se v pohodě dostal ke keši pár metrů pod hranou, ale slanil jsem si až dolů. A pak jsem si to zase vylezl pomocí blokantu nahoru. Úžasný lom.
Pro další keš jsme museli do Žulové k zatopenému lomu. Lidí tu bylo jak mravenců. I tak jsem se nenápadně zanořil do vody a plaval k ostrůvku uprostřed. Zde jsem začal pátrat po krabičce. Byl jsem úspěšný a opět mohl logovat. Dokonce jsem vyměnil dvě CWG. Ta nová jsem strčil do kapsy, abych na břehu zjistil, že mi z kapsy vyklouzly a uplavaly. Tak znovu do vody a propátrat hladinu. Když je něco z wood, tak to musí plavat. A plavalo. CWG jsem znovu strčil do kapsy a pohlídal si, aby mi z ní neunikla.
Do Černé Vody už to bylo jen pár kilometrů. Nikde jsme nebloudili a jeli přímo k chatě Maté. Už z dálky jsme viděli Pivoše, který tu vykládal věci z auta. Také nám hned povykládal novou historku, jak dnes musel absolvovat ošetření ve fakultní nemocnici. Ráno šel do garáže pro nějaké věci a zapomněl na traverzu s ostrou hranou. Ta mu způsobila tržnou ránu na temeni. Celý od krve vyběhl na ulici, kde ho nějaký řidič náklaďáku naložil do auta a valil s ním do nemocnice. Nakonec to spravili tři štychy, ale příběh to byl úžasný.
Další koho jsme potkali, byl Otík. A na verandě za penzionem i ostatní. Jen jsme odtahali všechny ty krámy na pokoj (13 jako obvykle), sedli jsme na verandu i my a strávili tam pak prakticky celý večer. Na čepu byl Rohan 13 polotmavý. Když došel, byl naražen Pernštejn. Ani jsem nestačil všechna ta piva v Untappd logovat. Vypil jsem jich dost. A k tomu několik panáků whiskey. Vyprávěl jsem zase spoustu nesmyslů a při pohledu na děvčata mě napadala slova Karla Hynka Máchy. (Ta z jeho intimního deníku.) Když byla míra dovršena, šel jsem raději spát, protože by to mohlo skončit i blinkáním. A toho bych se rád vyvaroval. Aspoň první večer.
—————