2. 7. 2018 - pondělí

 

Na nástěnce jsem se po ránu snažil zjistit, co nás dnes čeká. Ale nepochopil jsem nic. Byly tu jen jakési názvy v cizím jazyce. Později jsem se dozvěděl, že se jedná o zkomolené názvy okolních vesnic. Autoři programu by si už konečně měli uvědomit, že s množstvím alkoholu klesají jejich vyjadřovací schopnosti.

Jolana, která od příjezdu marodila, se dnes už cítila líp. Pivoš vykřikoval, že Otík ještě stihnul využít její slabosti.

Na výlet jsme vyjížděli v deset. Tentokrát opět přes Jemčinu. Krátce jsme se zastavili v táboře Baterie (Slaný?). Bufet asi nefungoval a jez už nikdo nepoznával. Rady se dušoval, že tu v životě nebyl a že jel úplně jiný jez. Fakt je, že tu před těmi x lety teklo více vody. Dnes byla skála, kde Rady a Hanis excelovali, úplně suchá. Po dalším kilometru jsme zastavovali v restauraci Galánia hned vedle jemčinského zámku. A zatímco se všichni občerstvovali, já vyrazil na rychlý odlov dvou keší. Zjistil jsem, že v lese severně od zámku je keší spousta. Tak se stalo, že jsem se úplně odklonil od plánované trasy. Zatímco ostatní pokračovali na Stradinku a po zelené a žluté do Frahelže, já jel lesem dál a dál. Byl jsem na Kočičí skále, u Lannova kříže, u rybníka Velká Holná. Les to byl opravdu krásný.

 

 

Od Holné jsem sjel k rybníku Vydýmač, kde je známá restaurace Pecák. Já ale pokračoval dál po žluté směrem na Karštejn. Zde jsem se dostal na lesní asfaltku a mezi dalšími cyklisty mířil do Frahelže. Maruška mi po telefonu tvrdila, že sedí v hospodě právě tam. Projel jsem dlouhou cestou mezi rybníky a pak zvolil zelenou značku. Zdála se mi na mapě kratší. To asi byla. Ale jet se po ní nedalo. Musel jsem kolo tlačit, přelézat klády, protahovat se pod větvemi. Ještě že to nebyl moc dlouhý úsek.

Ve Frahelži jsem na návsi nenalezl žádnou hospodu, natož Marušku a Skřečky. Opět jsem jim zavolal. Telefon si musel vzít Lukáš, aby mi vysvětlil, že nejsou ve Frahelži, ale v Kleci. Tak jsem jel tam. Jenže na cestě kolem rybníka jsem dojel traktor, který mě před sebe nepustil. Trochu se mi to i hodilo. Měl jsem aspoň důvod odbočit na dlouhou dlouhou cestu mezi rybníky Naděje a Láska. Byla tam totiž keš, ale už samotná cesta stála za to. Na hladině tu plavaly labutě, potápky, ve vodě stály volavky, potápěli se kormoráni. Připadal jsem si jak v přírodopisném filmu. Ještě chvíli jsme jezdil po lese a hledal další krabičky, když Maruška volala, že už dojedli a jsou na cestě zpět. Tak jsem ještě zajel k bývalému hradišti Fraglhauz a pak se po silnici vydal za ostatními.

Cesta po silnici moc záživná nebyla. Projel jsem Kolence, Novosedly, Stradinku a samozřejmě Jemčinu. Zde jsem se ještě stavil podívat se na mohutný dub rostoucí blízko Nežárky. Tak krásný, silný a zdravý strom jsem už dlouho neviděl.

 

 

Voda v bidonu mi dávno došla, ale nezdržoval jsem se sháněním jiné, jen abych dohnal ostatní. Klíče od pokoje jsem měl u sebe a nechtěl jsem Marušku nechat čekat. Ještě mi zbývalo projet Šimanov a byl jsem ve Fähnrichově mlýně. Kromě mě, tu byli jen Otík, Jura a Matička. Jolana se už zase léčila. Asi ji zmohl výlet na lodičkách. Tito čtyři výtečníci jeli dnes kilometr do Stráže nad Nežárkou a kilometr zpět.

Já vypil asi litr vody a natočil si pivo. Jen zasyčelo. Také večeře do mě později padla, protože jsem od snídaně měl jen tři hořické trubičky. Rum i pivo jsme dnes dodali my. Šlo o Bacardí 8 z Portorika a pivo Albrecht 12 z Frýdlantu. Přibyly ale i další láhve rumu. Cockspure (Barbados), dvakrát Don Papá a od Radyho Des Maderos (Espaňa).

Abychom si mohli večer opéct špekáčky, zabezpečil Otík dostatek dřeva. U ohně jsme vydrželi skoro až do půlnoci. Pivoš nás dnes dlouho bavil historkou, jak se převléká za Sáblíkovou. Pivoš mluvil s takovým zaujetím a tak hlasitě, že se mi nepodařilo prosadit se a popřát ostatním dobrou noc. Sice jsem se nejprve hlásil, ale moje vztyčená ruka asi nebyla v té tmě vidět. Zkusil jsme volat, že chci taky něco říct, ale nikdo mě neslyšel. Tak jsem jen zamumlal: „Dobrou noc,“ a šel. To už bez povšimnutí nezůstalo. Vysvětlil jsem tedy Otíkovi, že si ještě musím projít manuál Fordu Kuga, protože zítra budu muset řídit a že jsem tuto činnost už dlouho nedělal.

 

Účastníci KD 2018

Otík, Jolana, (Mia a Šelma)

Pepa, Maruška

Jura, Matička

Skřečci – Lukáš, Katka, Zuzanka a Bája

Kozli – Kozel, Eva, Jaroušek, Ivanka a Adélka

Ivasjuci – Bob, Lenka, Adéla, Adam

Krejčí – Kamil, Adámek, Kačka

Krupovi – Rady, Kača, princezna Eliška

Vaňci – Zdeněk, Táňa

Kunstovní – Martin, Robin, Deniska

Pásci – Radovan, Lída, Hanička, Pepík

Kahánci – Václav, Romča, Anička, Míša

Němcovi – Radim, Ivana

Lýdie, Jirka

Pivoš

 

Suma sumárum 43 lidí