20.6.2002 - čtvrtek

Trasa: Štěkěň - Putim (12,6 km)
Abych nezdržoval odjezd, byl jsem ráno sbalený velmi brzy. Stan uklizený v autě, věci taktéž. Do lodě jsem nechal pro sebe a Petru jen drobné věci pro sebe a Petru. Jenže někdo dostal šílený nápad, skočit si ještě před odplutím na pivo. A už se nevrátil. Někdo další šel tedy pro něj a nevrátil se taky. Pak už do hospody mířily celé skupiny a já seděl na barelu a sliboval Peťce, že už brzy pojedeme. Nakonec jsme šli do hospody na chvilku taky.
Dostat všechny do lodí bylo opravdu těžké, takže jsme vyplouvali až v půl druhé.
Peťa jela jako porcelánek s námi na lodi. Tomáš často plaval v řece před námi a zkoumal hloubku a stav jezů. Hned na tom prvním nám doporučil, abychom jej sjeli. Když toto doporučení dala i Maruška, která se nepodívala, jak je jez vysoký, tak jsme to s Peťou sjeli. Skok ve šlajsně měl určitě přes metr. Loď se na hraně převážila a Petra zmizela kdesi dole. Já ji následoval vzápětí. Dopadl jsem na desku a loď volně odplula. V tom zmatku jsem ťuknul Peťku pádlem do hlavy. Ale ta si nestěžovala. Naopak. Tvářila se velice hrdě a byla na svůj výkon pyšná.