19.6.2005 - neděle

 Landštejn

 Vzbudilo mě Pivošovo řvaní. Za tenkou stěnou zpíval mamičce „Když ráno, raničko…“ a následně prohlásil, že se mu ztratil vařič a čaj. Všechny nás obvinil a chystal trestní oznámení na neznámého pachatele. Vzápětí postrádané věci nalezl ve svém batohu.
 Všichni již byli na nohou, jen děti, které spaly v naší chatce, odmítaly vylézt z postele. Musel jsem je vyprat ven. Matesovi se moc nechtělo a navíc neustále kroužil kolem mé snídaně a občas něco uďobl. Zachránilo mě, až když jej volal táta, že má připravený chleba se salámem. Ten však vzápětí Matějovi spadl na zem. Otik to neviděl, a tak jsme mu chléb obalený prachem podsunuli na talíř.

Na programu byl cyklovýlet na Landštejn. Samozřejmě, že při tom množství lidí, se během přípravy někdo musí opozdit. Tentokrát to byl Jemnostpán, který nesutále někam odbíhal. Nejčastěji směrem k záchodkům. Vyrazili jsme tedy bez něj. Nejvíc tento fakt odnesla Daniela, která na sedačce vezla Karolínku a ještě musela dohlížet na Honzíka. Pochopili jsme, že se Jemnostpán elegantně zbavil rodinky a sledoval, jak se k tomu postavíme. Museli jsme jednak pomáhat občas Daniele, což nebylo až tak moc potřeba, protože tato statečná žena snášela svůj úděl velice hrdě. Museli jsme ale také na křižovatkách nechávat jednotlivé členy výpravy, aby Jemnsotpána informovali kudy dál. Když nám došli lidé, dělali jsme z větví, kamenů a šišek šipky.
 Jemnostpán nás dohnal až v Holubniku pod Landštejnem. Zde jsme dali nějaké to pivo a vyrazili na hrad. Na věž jsem vystoupil společně s Pivošem a Otikem. Pivoš stále hledal neobvyklá místa pro záběry, aby vše zdokumetoval kamerou a foťákem. Otik jeho nadšení nesdílel. Po chvíli se rozhodl pro sestup dolů. Na schodech se mi svěřil, že má hlad. Vítr k němu zavál vůni smaženého masa z bufetu naproti pokladně a Otik musel rychle zpět do Holubniku.
 Já jsem se ještě chvilku poflakoval po hradě a pak si odskočil na záchodek vyčůrat se. „To je od rána poprvé,“ napadlo mě. „Proboha poprvé! To znamená, že jsem si ráno zapomněl vzít diuretika.“ Přitížilo se mi a cítil jsem, jak srdce namáhavě pumpuje krev do neroztažených cév. „Hned jak se vrátíme, musím si lupnout pilulku,“ sliboval jsem si a v puse cítil její príjemně nahořklou chuť.
 Starší děti zůstaly s Maruškou v campu, aby si užily sluníčka a koupání. Jenže jim to nedalo a přijely za námi na Landštejn. Také děcka se podívala na hrad a pak odjela na Vysoký kámen.

My ostatní jsme se po 3 hodinách strávených převážně v hospodě rozhodli pokračovat v cestě. Zbývalo ještě vyhnat z vedlejší hospody (dříve se jmenovala  U Kelta) část výpravy. Tomáš Richter litoval, že už si nestihl dát smažené švestky.
 Šlapali jsme lesem po červené, malé děti v sedačkách usínaly a hlavy jim bezvládně visely přes okraje. Po chvíli jsme vyjeli na silnici, u níž se nachází rybník, v němž jsme se měli koupat. Aspoň tak to Ota plánoval. Jenže rybník byl zarostlý vysokou trávou a vypadalo to, že je už roky vypuštěný. Proč tedy táhneme ty plavky? To si to nemohl Ota ověřit dopředu?
 Cestou zpět jsme svištěli po pěkné lesní asfaltce a Jolana mě s pošklebky předjela. To jsem nemohl připustit a předjel zase já ji. Při tomto závodění jsme si ani nevšimli, že nejedeme po značce a náhle jsme se ocitli na nějaké okresní silnici. Rozborem mapy se ukázalo, že zmíněná asfaltka sice na turistické speciálce 1:50 000 není, ale že jsme si cestu zkrátili. Ušetřený čas jsme vzápětí ztratili při výměně duše Honzíkova kola.

 Do rybníka jsme vlezli až ve Zvůli. Aspoň trochu musíme smýt pot. Voda v kempu, která dosud tekla čůrkem, už neteče vůbec. Zaměstnanci kempu chodí bezradně okolo umývárek a nevědí si rady. Prý je rozvod vody nový, ale voda neteče. Asi prý je to potrubí namontované obráceně. Tak tomu nerozumím.
 Do hospody jsme šli tentokrát k Šutru. Přijel sem i Hanys s celou rodinou.

Večer jsme seděli u ohně. Alespoň většina osazenstva. Někteří totiž (např. Hanys) museli uspávat rozjívené děti. A tak do noci z jejich chatiček zaznívalo: „Že na tebe zavolám Otika!“

Po dnešním dnu má výprava 34 členů:
Otik, Jolana, Matěj,
Pepa, Maruška, Martinka, Peťka,
Pivoš, Yvona, Anička - Sirénka,
Hanys, Inka, Klárka, Kristýnka,
Petr, Daniela, Honzík, Karolínka,
Zdeněk, Majka (naši mladí),
Radovan, Lída, Hanička, Pepík,
Václav, Romana, Anička,
Pavel, Pavla (Pivoš tvrdí, že jsou to Jugoslávci),
Rady, Kača,
Tomáš, Katka, Klárka.