20.6.2006 - úterý

 Okružní plavba

 Bylo mi divné, že je už 9 hodin a kromě mě, Pásků, Romany a Inky, ostatní spí. A to se má na výlet odcházet v 9:30. Plánován je přejezd výletní lodí do Starých Splavů, oběd, koupání na tamější pláži a pěší návrat zpět do campu.
Proč je v campu takový klid, se vysvětlilo vzápětí. Otík vypil kompotků poměrně dost, a tak vědom si toho, že nebude schopen vstát, ještě v noci přepsal denní program a odchod posunul o hodinu. Což mi samozřejmě uniklo. Navíc mě to rozčílilo. Takovéhle padělání by mělo být trestné. Jenže Ota má v chatce zkušeného právníka, kterému vyrábí nástěnky, a ten by ho stejně z každého průšvihu vysekal.
 Ale jen tak jsem to nenechal. Tak dlouho jsem chodil nástěnku studovat a šramotil Otovi za dveřmi, dokud nevstal.
 K Mácháči jsme vyráželi skoro načas dle původní varianty. Že by nám výletní loď ujela, tudíž nehrozilo. I přístaviště jsme nalezli rychle. Jenže zde původní plán definitivně ztroskotal.
 Pán, který se potloukal u mola a organizoval odjezdy lodí, nás informoval, že můžeme absolvovat akorát okružní jízdu po jezeře. A to pouze v případě, že se nepodaří obsadit palubu dopředu nahlášenými školními výlety. My jsme se ale dožadovali pravidelné lodní přepravy do Starých Splavů. Ten pán nám sdělil, že pravidelná lodní doprava funguje až od 1.7. „Ale to tu nikde není napsané,“ ukazovali jsme na ceduli. „To si můžete přečíst,“ zamyslel se pán „na internetu,“ dodal vítězoslavně. „Půjdu se ještě zeptat na informace,“ řekl Ota. Načež ten pán vyrazil, skočil do budky s nápisem „Informace“ a sedl si za okýnko. Bylo jasné, že další dotazy nemají cenu.

 Koupili jsme si jízdenky (2 x 70 + 2 x 35 Kč) a hodinu čekali u stánku s nápoji a suvenýry. Slízali jsme několik zmrzlin a pak se společně se školními výlety nalodili. Ty nás ale předešly a obsadily místa ve stínu. Na nás zbyla jen otevřená paluba s nemilosrdně pražícím sluncem.
 Plavba nebyla moc akční, ale přežili jsme to. Zaujaly nás jen nafukovací atrakce na pláži ve Starých Splavech a dva ostrůvky v jezeře. Pak jsme se odvalili do campu a padli.

 Až po obědě jsme byli zase schopni něco podniknout. Ota se vypravil se svojí suitou na Klůček, my do Splavů. Když říkám my, myslím tím naši a Žákovu rodinu.
 Ota nás varoval, že ve Splavech se bude určitě platit na pláž tučné vstupné, ale my to museli pro děti udělat. Ty 4 km jsme na kolech zdolali poměrně rychle. Navíc jsme jeli podél jezera skoro po rovině a ve stínu pod stromy. Projeli jsme brankou až na pláž a nikdo po nás nic nechtěl.
 Zaparkovali jsme kola, věci hodili na lavičku a hurá do vody. Ještě jsem stihl zavolat Otovi, že měl pravdu. „Cesta byla hrozná – po silnici mezi kamiony, na pláž nás nechtějí s bicykly pustit a vstupné je 200 Kč. Zvažujeme, že se vrátíme za vámi na Klůček.“ Ota mi to spolknul i s navíjákem. Pochvaloval si, jak dobře zvolil. Oni platili jen 30 Kč a kola mají až u vody.
 Nafukovací atrakce byly skvělé. Vyzkoušeli jsme všechno. UFO, které se oficiálně jmenovalo Saturn, houpačky, trampolíny i Iceberg. Z toho jsem několikrát seskočil. Jednou jsem si o vodu spálil obličej, podruhé nohu. Nikdy bych nevěřil, že plácnutí o hladinu, dělá modřiny. Že bych se opravdu k ničemu nehodil? Útěchou mi může být, že úraz si přivodil i Matěj. Vymkl si kotník a do konce dovolené kulhal. Ale ten se taky nehodí k ničemu, takže to zase taková útěcha není.
 Později za námi na pláž přijeli i Pásci a Skřipští. Blbnout jsme tu vydrželi až do večera. Do campu jsme odjížděli v 19:00. Po večeři jsme ještě před hospůdkou hráli Carcassonne a protože už byla skoro tma, museli jsme si na kartičky svítit mobily.

Za ubytování (za chatku) jsem panu vedoucímu platil: 7 nocí x (4 x 100) + 100 (elektřina) + 100 (auto) = 3000 Kč.