21.6.2001 - čtvrtek

Tábor - Saloon na Lužnici: 13,2 km
Ráno ještě svítilo sluníčko a úspěchy dnešního dne mě hřály, i když začalo odpoledne poprchávat.
U první jezu, který nás čekal, vznikly trochu problémy s přistáváním u kozy a Žáky málem smetlo kovové lanko natažené od břehu ke koze. Stahovat loď mně připadlo zbytečné, a tak jsme jez ve zlomu sjeli. Protože však neteklo moc vody, loď na hraně zadrhla a já se musel několikrát zhoupnout dopředu, abych loď strhl dolů.
U dalšího jezu trénovali vodáci a já se rozhodl, že si raději splav prohlédnu, než abych riskoval výsměch nějakých nedouků na kajacích. Než se mi ale podařilo přistát, vidím, že Ota už je dole. Když to dokáže on, tak já taky. Otočil jsem keňu, zakormidloval ke středu jezu, šup a jsme dole. Ostatní za námi. Přirážím k Otovi a ptám se ho, kde že to sjel on, že jsem si ani nevšiml. Dozvídám se, že Ota chtěl na jezu vystoupit, ale proud ho strhl, a tak chca nechca musel dolů. Všichni jsme riskovali jen proto, že Ota je neschopný na jezu vyskočit z lodě. Ale na druhou stranu, je to zase jeden z mála jezů, které si Ota sjel.
Pak přichází perla. Provalený jez Na Papírně. Žáci se do něj vrhají z chodu a vzápětí už vidím jen hlavičky poskakující ve vlnách. Marťa křičí, že Anička zůstala po lodí a pořád nevyplouvá. Pak už ji ale Tomáš vytahuje a vojenská výprava je loví z vody i s lodí. Po tomto otřesném zážitku všichni ostatní bez jakýchkoli komentářů poslušně přiráží k levé části splavu, kde skoro neteče voda. Začínají přetahovat lodě dolů a já si prohlížím tu nešťastnou vlnu. Když najedu přesně doprostřed, nemůže se nic stát, jen nás to trochu pohoupe. Připravuji loď na ten sešup a Mates žadoní, že chce jet se mnou. A co Marťa? Byla by zklamaná, a tak Mates musí zůstat na břehu.
Vlnu jsem trefil přesně, loď se párkrát zhoupla a je po všem. Jen jsme trochu nabrali. Ale bylo to skvělé. Já to sjel a Tomáš se zde udělal. Považte - Tomáš.
Následují krásné peřeje. Jedna za druhou. Dojem z nich ale kazí nešťastníci z vojenské výpravy a Kapitán, kteří se neustále motají okolo a o nějakém kormidlování nemůže být ani řeči.
Oběd byl na Harrachovce. Pěkné tábořiště v hlubokém údolí. Slunko, smažák, pivo, spousta vodáků - co víc si přát.
A pak zase dál. Jez u Kvěchova mlýna byl ve vodáckém průvodci s upozorněním, že proud táhne doleva na skálu. Najel jsem ho asi ve středu a na jezu stočil loď doprava. Překodrcali jsme řadu kamenů, ale šťastně se dostali dolů. Byl to trochu boj, ale nevypadalo to tak hrozně. Proto Pásci usoudili, že si sjedou jez taky. Nevím, kde se vyvalili, ale Lída byla dodřená dost.
Následoval další zajímavý jez. Matoušovský. Zajedno to vypadalo, že lze jet po desce, ale pod ní je řečiště plné šutrů. Pak je možno jet jej vorařskou propustí, ale zde je vyšší skok. Anebo je možno jet vodáckou šlajsnou, ale ta je úzká, jen takové korýtko, a navíc končí v neurčitu. Spíš v ostrově pod jezem. Tomáš si zvolil poslední možnost a zvládl ji skvěle. Pod jezem nabral Aničku s Yvonou (prakticky je vylovil z dvoumetrových kopřiv) a mohli pokračovat. Já si zvolil vorařskou propust. Vím, že s Marťou to seskočit dokážu a loď to přežije a pod propustí to teče a kamenů je pomálu. To jsem netušil, že jen seskočíme, vyrazí kolmo před naši keňu nějaký nešťastník, který táhl loď po břehu a teď ji spustil na vodu. Zařval jsem na něj, ať jde někam a prosmýkl se těsně okolo. Pak už jsem se jen mohl kochat tím, jak si poradí ostatní. Vesměs skvěle.
Po několika kilometrech následovala kratičká zastávka na vyčůrání u lávky, která vedla nad řekou okolo skály ke zřícenině hradu Příběnice. Za ohybem řeky pak následovala delší zastávka na svačinu u penzionu stejného jména jako měl hrad. Cítil jsem, že mi docházejí síly. Nestíhám už pádlovat tak rychle, aby mě ostatní kdykoli nedohnali. Marťa moc nepomůže a zdá se mi, že váží den ode dne víc a víc.
Posledním jezem dnešního dne byl jez Bejšovcův. Byl sice zpevněn železnými larseny, ale přenášení by bylo obtížné a navíc se zase zatáhlo. Zdálo se mi, že se dá sjet kdekoli, a tak jsem zvolil střed. Dole jsme trefili na jediné tři balvany, které tu byly. Naštěstí jsme to zvládli a ostatní námi poučeni už jeli bez obtíží. Jen Žáci se zase udělali. Tomáš to tentokrát nezvládl psychicky a riskoval sjezd na pravé straně až u zdi. Nevyplatilo se to.
Kemp byl jen pár set metrů pod jezem. Hurá! Síly mi docházejí úplně.
Kemp byl ale přijatelný, ne-li výborný. Čisté záchody, skvělý bufet a příjemné posezení. Proto jsme se rozhodli, že zítra stany necháme zde a po vrácení lodí se sem vrátíme auty.

Peřeje, kurděje, leje, zla je,
koleje, voleje, les,
singl, debl, triangl, bágl,
mělčina, svačina, jez.

Zátoky, potoky, slapy, chlapi,
léto se nevrací,
oheň, povodeň, mraky, prachy,
vemte mě, vodáci.