21.6.2004 - pondělí

Počasí se dnes trochu umoudřilo, a tak jsme mohli vyrazit konečně na cyklistický výlet. Protože naši meteorologové tajemně mlčeli, museli jsme sebou vzít jak lehké oblečení, tak i pláštěnky.
 Ota zavedl prohibici a odmítal od rána jakýkoli alkohol. Jak dlouho to vydržel, přesně nevím.
 Trasa byla naplánována nejprve kolem Schwarzenberského kanálu. Nejprve jsme tedy museli vyšlapat k dolnímu portálu, pak k portálu hornímu a odtud jsme jeli stále skoro po rovině. Zastavovalo se několikrát. Buď musel někdo s pískem nebo jsme zjišťovali, kdo už odpadl a vrátil se, kdo změnil trasu a podobně. Ota z toho měl nervy nadranc. Nejprve mu odpadli Kahánci, pak dlouho čekal, dle jeho slov v zimě a mrazu, na Hanyse s Klárkou a když nás konečně dojel na jedné ze zastávek u malého jezírka ani si nestačil oddechnout. My už jsme zase ujížděli dál. Mnoho z nás dostalo po deseti trestných bodech.
Dojeli jsme až k Rosenaurově nádržce. Ta je už asi roky bez vody, protože na jejím dně se tyčí už poměrně vzrostlé smrky. Mates, Jolana i Ota lezli přes kanál sem a tam a neustále riskovali pád dolů do koryta. Pivoš k tomu jen poznamenal, že Mates má být po kom.
Přejeli jsme kopec a přešli do dlouhého sjezdu do Nového údolí. Začalo krápat. Než jsme dojeli do Stožce, už pršelo. Cestou jsme potkali Vlaďku s Romanem, kteří z „nepochopitelných” důvodů jeli celou trasu v protisměru.
V hospodě Pstruh jsme poobědvali. Déšť mezitím přešel a vysvitlo zase sluníčko. Ve veselejším rozpoložení (díky počasí i díky pivu) jsme opět téměř po rovině jeli podél Studené Vltavy do Černého Kříže. Zde Otu nadchlo nádraží.
Původně jsme odtud měli odbočit nahoru do Jeleních Vrchů, ale trasa byla změněna a prodloužena do Nové Pece, Nové Pece II a podél kanálu zpět. Na Jelení Vrchy nechtěla odbočit ani Marťa, ač jsem na ní viděl, že už toho má dost. Nechtěla trhat partu a urputně dřela dál podél řeky. Byl jsem rád, že si nevšimla ukazatele, který informoval, že do Pece je to 12 km.
A tak jsme šlapali a šlapali až do zmíněné Nové Pece. V hospodě U Zárubů byla naštěstí pauza, takže si Martina oddechla. Není zvyklá na tak dlouhé výlety. Na tachometru už jsme měli 35 km. Rozhodl jsem, že se oddělíme a vytvořím skupinu “A”, s níž pojedeme po asfaltu přímo na chatu. “Béčka” se pak vydají ke kanálu o trochu delší trasou.
Zbylých 7 km nám nejprve ubíhalo v pohodě, ale po jednom ze závěrečných kopců jsme si museli odpočnout. To už byla chata skoro na dohled, což jsme ale v tu chvíli netušili. Celkem jsme dnes kolmo urazili asi 43 km.
Po našem dojezdu a předání Petrušky mohla na kolo vyrazit i Maruška. Za chvíli byla zpět. Prý byla až u Plešného jezera. Že by tak rychle?
Večer byl program více méně individuální. Posezení v hospodě, popíjení pomerančového fernetu ve společenské místnosti, spánek.