21.6.2006 - středa

 Bezděz a Babylon

 Program dnes plánoval cyklo výlet na Bezděz. Bohužel odjezd v 9:30 nebyl dodržen, protože majitelé dětí a zvláště ti, co si k nim pořídili ještě Ford Mondeo, se nebyli schopni vypravit včas. Neustále auto otvírali a něco z něj vytahovali. Pak auto zase zavírali a zkoušeli, zda je opravdu zavřené.
 Červenou značku jsme se vydali hledat za lávku u Máchova jezera. Už tam jsme museli zase čekat na opozdilce. Značku jsme našli u nádraží a vyrazili po ní do Doks. Červená nás protáhla centrem městečka. Několikrát jsme projeli jednosměrnou ulicí. Samozřejmě v protisměru. Pak jsme se konečně dostali za město, přejeli louku a pokračovali po písčité cestě do lesa.
 Cesta už nebyla zpevněná, ale vymletá, samý písek nebo bahno. Navíc stále stoupala a začínalo být vedro. Čekal nás pěkný bikerský zážitěk. Matička chtěla po Otíkovi vysvětlení, proč jsme nejeli po cyklostezce. Ota ji odkazoval na mě, že jí to objasním. Já jsem mohl odpovědět jen jediné. Že Ota nechtěl jet po cyklostezce.
 Ti co táhli v sedačkách děti, museli kola tlačit. Za chvíli tlačili i ti, co jeli sólo. Kromě Radyho samozřejmě. Do vesnice Bezděz jsme dojížděli ve velkých časových odstupech. Ota velel zamknout kola u hospody Marcela a dal si 0,5 l limonády za 40 Kč. Dojít pro ženské s dětmi, které dojely auty a čekaly v cukrárně, odmítal. Prý nebudeme zbytečně ztrácet výšku. Automoblisty jsem tedy poslal nahoru na hrad mobilem. Krátce jsem se s nimi setkal u posledních stánků pod kopcem a potkal jsem tu i Otíka s Pivošem, kteří občerstveni statečně zdolávali svah.
 Zbytek výpravy se zmateně motal u Marcely a čekal na povely. Nikdo si nevšiml, že Ota už dávno vyrazil. Poslal jsem je nahoru na hrad taky.

 Zatímco ostatní se škrábali na Bezděz, vyrazil jsem dle individuálního plánu na opačnou stranu. Sjel jsem na modrou značku, přejel hlavní silnici (Mladá Boleslav – Česká Lípa), minul vlakové nádraží a odbočil na lesní asfaltku, která vedla skoro stále z kopce směrem na Valdštejnsko. Tam jsem si vyfotil dva kamenné granátníky stojící nedaleko hájenky a pokračoval k další hájence U Maršů. Nebylo to už po vyasfaltované silničce, ale jen po obyčejné lesní cestě. Od Maršů jsem po žluté dojel k Daňkům a pak k Pankráci. Zde jsem se dostal na silnici vedoucí lesem, na níž jsem potkal jediné auto. Až u Oken začalo aut přibývat.
 Abych nemusel pokračovat po hlavním silničním tahu, vymotal jsem se na nějakou odbočku k Poslovu mlýnu. Nebylo to jednoduché, protože značení cyklostezky někdo poničil. Odtrhal žluté cedulky. Sloupky naštěstí ponechal, takže jsem jel podle nich. Poměrně rychle jsem se dostal k viaduktu a odbočce na Klůček a pak už byl za chvíli v campu.
 Dva neznámí lidé, kteří se motali mezi našimi chatkami, se mě zeptali, kudy se jde k jezeru. Dvakrát jsem jim to vysvětloval, ale evidentně je to nezajímalo a odešli na opačnou stranu. Než jsem uklidil kolo, byli pryč.
 Dal jsem si sprchu a natáhl se na bidlo. Venku hřmělo. Během čekání na zbytek rodiny jsem usnul.

 Ve tři jsem naplánoval odjezd do aquaparku Babylon v Liberci, ale holky mě opět rozčílily svojí nedochvilností. Do Liberce s námi jel i Mates a cestou mě musel uklidňovat, že to jsou prostě ženský.
 V aquaparku jsme zaplatili po 190 Kč (po 16. hodině jsou už lístky o 50 Kč levnější) a vyrazili dovádět na tobogány, tornádo, do jeskyní atd. Lidí tu bylo jen pár, takže jsme si všech atrakcí užili až až. Večeře nás přišla na 24 babylonských čtvrťáků, což je 300 Kč. Také parkovné bylo za 1 babku, tj. 50 Kč, ale vyblbli jsme se do sytosti a spokojeni odjížděli po deváté večer domů.
 S výjezdem z parkoviště byl trochu problém, protože jsem měl připravenou padesátikorunu a automat bral jen babky, takže jsem musel ještě vyměnit peníze. Také výpadovka z Liberce byla samá rekonstrukce a poměrně dlouho jsem si nebyl jistý, že jedeme správným směrem. Ale vše dobře dopadlo a spokojeni jsme se vrátili do campu.