23.6.2000 - pátek

 Soběšín - Ledečko (12,5 km)
Ráno jsme čekali, kdy přestane pršet. Zbývalo nám ujet do cíle už jen 12,5 km, takže času jsme měli dost. Postávali jsme pod párty stanem a auta měli nacouvaná až pod stříšku s otevřenými kufry. Ve světlých chvilkách jsme balili.
 Pak jsme konečně taky vyjeli. Vzápětí se někteří museli vrátit, protože na břehu zůstala jedna loď. Nakonec musel jet sám Rady, Hanys i Inka. Ota se radoval, že jsme si včera udělali fóra a v tom dešti zbývá jen kousek. Pršelo, ale bylo teplo.
 Jezy nás čekaly čtyři a všechny jsme sjeli. Český Šternberk - dlouhá, krásná šlajsna v dešti. Loď zadrhla tak, že jsem byl katapultován dopředu a půl šlajsny jsme jeli bez řízení. Taky to jde.
Druhý jez - Rataje jsme sjeli těsně vedle propusti, kde teklo nejvíc vody.Ten třetí jez - Kuchelník s kameny pod propustí stál za to. Přijížděli jsme k němu v jedné linii a zpívali „Na Okoř je cesta“. Tenhle jez bych nejel, ale když jsem viděl, že se Rady rozjíždí a úspěšně jej zdolává, dodal jsem si odvahy a sjel ho. Pak ještě jednou pro kamery. Diváci na břehu čekali nějakou dramatickou událost, ale když se žádná loď nepřevrátila, zklamamě odešli. Jen Inka vyjela špicí na břeh, ale nebylo to nic dramatického.
 Poslední jez dnešního dne i celé výpravy byl již v Ledečku. Sjížděl se hodně zešikma mezi kameny. Měli jsme zase štěstí. Martina byla spokojená, že všechny ty jezy zvládla se mnou.
 Asi 200 m pod posledním jezem v Ledečku jsme končili. Lodě jsme vytáhli na břeh, převlekli se a poseděli v hospodě. Pustili si video.
 A pak se už loučili. Kromě nás odjížděla i Inka s Hanysem a Jarošema. Na poslední noc už zůstali jen ti skalní. Co tam ale dělali, to už nevím.

 Závěrem musím napsat, že se mi na vodě moc líbilo. I Maruška se jako týlové zabezpečení osvědčila. Navíc jsme se všichni cítili v pohodě a hodně dětí dodalo vodě nové kouzlo.
 Ujeli jsme přes 68 km a zdolali 16 jezů.