23.6.2004 - středa

Od rána jsme balili, kola zase montovali na střechy aut a nosili věci do zavazadlových prostorů. Jen abychom byli vystěhováni včas a splnili Otíkův příkaz. V 11:00 bude předávat chatu a nikoho a nic tu už nechce vidět. Krom toho jsme museli i zamést a vytřít podlahu.
 Kulhánci raději odjeli domů. Což Otu naštvalo. Špatné počasí připisoval na vrub právě jim. Prý ten déšť přivezli. Ačkoli teď existovala reálná naděje, že jej zase odvezou (což se potvrdilo), byl Ota rozladěn. Pivoš to komentoval slovy: “Neserte dědečka!”
 Velký Mates stál před chatou připraven k odjezdu. V rukou držel asi pět narvaných igelitek, jakoby právě vyšel z Tesca.
 Přesun do Podrabského mlýna byl proveden dvěma trasami. Přes Kašperské Hory nebo přes Strakonice a Horažďovice. Roman s Vlaďkou měli individuální trasu přes Český Krumlov a České Budějovice. Já měl naplánovanou trasu druhou - tedy přes Strakonice. I když jsem zvažoval i tu první. Ale klikaté silničky nahoru a dolů mě donutily jet raději trasou delší ale přímější.
 Plně naložené auto s koly na střeše strašně žralo, takže už před Vimperkem jsme museli brát benzín. U Strážného stál 28,90 Kč, u Vimperka 28,40 Kč (v Brně u Tesca je za 26,40 Kč). Kromě benzinek stály podél silnice od Strážného také nějaké šlapky. Kolik stály ty, nevím.
 Projeli jsme Vimperk, Volyni, minuli Hoštice u Volyně, dále jsme se procourali Strakonicemi a na oběd zastavili v Horažďovicích U Hlaváčků.
 V kempu jsme byli ubytováni opět jako první a po nás vzápětí Otíci. Vyrazili jsme se vykoupat k jezu. Jediný kdo se ale namočil celý, byl Matěj. Já dokázal vlézt do vody jen po kotníky a na velmi krátkou dobu. Voda byla ledová. Nahoře ta Otava snad vytéká z nějakého ledovce.
 Takže místo koupání jsme chytali střevle a Martina s Matějem donesli i mihuli říční.
 Do hospody na hřišti v Žichovicích jsme jeli na kolech. Protože mi chyběl pohyb, zorganizoval jsem ještě krátký výlet po okolí. Kromě mě se ho zúčastnily Jolana a Yvona. Trasu jsem zvolil zpočátku do kopce, následovat měl mírně zvlněný terén a návrat z kopce.
 Už v prvním kopci do Bílenic jsme začali dojíždět nějakého cyklistu. Věk asi 50 let, roztrhaný baloňák, kolo bez převodů, na nosiči místo košíku či brašen bedýnka od ovoce. Těžce šlapal ve stoje, za chvíli se ale utavil, slezl z kola a tlačil. Tak jsme ho předjeli - slabšáka. To ale tento vrchař neunesl, vzápětí naskočil na kolo a těsně před vrcholem nás pro změnu předjel on a zmizel někde mezi barákama.
 Teď už měl přijít mírně zvlněný terén. Občas přes vrstevnici nahoru, občas dolů. Jenže se ukázalo, že je to přes všechny vrstevnice jen nahoru. Takže výjezd do Bukovníka se dá srovnat jen s výjezdem na Grossglockner.
 Pak už ale následovaly většinou jen sjezdy. Nejprve do Mašic. Pak jsme uháněli po silnici směrem na Frymburk. (Zde prý Pivoš s Jemnostpánem bloudili, protože obec se dřív jmenovala Želnov a byla tak zanesena i v autoatlasu. Takže jí projeli několikrát, ale Želnov nenašli. Stále nacházeli jen Frymburk.) Protože to z kopce pěkně uhánělo, ani jsme se nesnažili najít odbočku k bývalým uranovým dolům, což byl původně cíl naší cyklistické výpravy. Otovi řekneme, že jsou doly zazděné.
 Polňačkou jsme si cestu zkrátili přímo na silnici k Nezamyslicím a rychle se vrátili do Žichovic. Začínalo poprchávat. Ujeli jsme 23,5 km.
 Děti si hrály na hřišti. Matěj to nazýval polem. Pivoš mu vysvětlil, že pokud má pole na obou koncích branky, jedná se o hřiště. Matěj si tedy odešel hrát na hřiště, někde se tam zřítil, roztrhl kalhoty odshora dolů, taktéž slipy, které raději zahodil a ještě si způsobil tržnou ránu mezi půlkama.
 Večer dorazili nějací Pražáci. Tomáš a Katka Richterovic s dcerou Klárkou.
 Schováni pod střechou jídelny u stolu jsme trávili večer a čekali až přijde Hanys nebo Tomáš s kytarou. Zatím nás obšťastňovaly jen děti z výpravy, která kempovala u jezu. Jeden malý hošík neustále kopal míčem do stěn a bouchal s ním o prkennou podlahu. Po každém dopadu jsem nadskočil. Dílem díky pružení prken, dílem vztekem. Matěj ho posílal ke všem čertům a uklidňoval mě slovy, že Otík to dlouho nevydrží a něco udělá. Nakonec jsem nevydržel já. Míč jsem tomu hažartovi vykopl ven.
 Kluci donesli kytary. Chvilku hrála Marťa, pak i Tomáš. Hanys neustále hlídá dítě. Inka pak hlídá Hanyse i dítě pomocí elektronické chůvy, kterou má na stole před sebou.