23.6.2007 - sobota

Koněpruské jeskyně

 Ráno už nám nezbývalo nic jiného, než sbalit věci, naložit je do auta a předat chatku paní Skleníčkové. Následně Otík celou akci oficiálně ukončil. Zvláště vyzdvihl, že předání chatek proběhlo bez problémů a jedinou skvrnou se tak stalo zcizení 4 plastových lžiček z Matterovy chatky. Na desátou bylo ještě plánováno skupinové foto a pak už skutečně odjezd. Začínalo pršet.
 Déšť nás pak provázel celou cestu domů. Několik přeháněk způsobilo, že kola na střeše auta mokla a zase osychala. Kromě těchto zalejváků nás také celou cestu provázel silný západní vítr, který občas autem zalomcoval takovou silou, že jsem měl problém udržet jej v pruhu a musel přenášet těžiště, abychom nejeli po dvou kolech.
 V Radnici jsme se stavili pro benzin. Stál tu 30,50 Kč. Otík zrovna dočepoval a odjížděl. Před nájezdem na dálnici mě pro změnu dojela Matička se svým Nisanem Microu. Brzy mi však ukázala záda a zmizela kdesi před námi.
 Před Berounem jsem sjel z dálnice a po úzkých a klikatých silničkách dojel ke Koněpruským jeskyním. Zaparkovali jsme za Kozlovým autem, zaplatili 30 Kč parkovné, trochu se přioblekli a vyrazili k pokladně vzdálené asi 400 m. Znovu se spustil déšť. Ale tak vydatný, že jsme byli během chvilky úplně mokří. Foukalo proti nám a ačkoli jsme se kryli za deštníky, stejně jsme byli od hrudi dolů promoklí. Lístky nás přišly na 250 Kč. Ještě jsem si naproti ve stánku se suvenýry koupil pohled a nechal jej orazítkovat.
 Prohlídka začínala v 11:40. Vstup do jeskyně je téměř na horní hraně Houbova lomu. Jinak je tu ještě lom Husákův a pak plně funkční Čertovy schody. Při prohlídce mě zaujaly především růžice, které jsou v této jeskyni jedinečné. Mně spíše připomínaly růžičkovou kapustu či květák, ale byly pěkné. Na konci prohlídky jsme vylezli rovnou ke 2. ceduli naučné stezky Zlatý kůň. Holky šly na párek v rohlíku a já si větší část stezky obešel. Přes vrchol Zlatého koně do Houbova lomu a pak přímo na parkoviště. Stála tu i auta Matterů a Pásků. Ale kamarády jsme neviděli. Asi už byli v jeskyni.
 Pokračovali jsme po dálnici. Protože jsem usínal, musela asi 50 km řídit Maruška. Pak jsem to vzal zase já, protože pro změnu usínala ona. U odbočky na Humpolec jsem vjel do bouřky. Hrozné bouřky. Stěrače jely naplno, po silnici se valily proudy vody, fučel silný vítr. Několik desítek km mi trvalo, než se počasí umoudřilo. Po půl páté jsme byli doma.