24.6.2004 - čtvrtek

Na programu jsou opět lodě.

Trasa: Annín I – Podrabský mlýn (19 km)

Osádky:

já – Marťa + Peťa       Jemnostpán - Pivoš
Ota – Mates               Hanys – Anička
Martin – Jolana          Tomáš Richter - Radovan
Roman – Vlaďka

Cvakli se:

Martin – Jolana

 Otovi nebylo nějak dobře, takže do Annína nejprve vyrazila jen dvě auta. Naše a Pivošův Superb. Sotva jsme z nich vylezli, dorazila i Lenka Lacinová s loděma. Vody v řece bylo 74 cm (doporučeno je 77). Ke štěstí nám chybělo jen pár centimetrů.
 I tak to ale byla ta nejúžasnější voda na jaké jsme jeli. Vůbec se to nedá srovnat se stavem před dvěma roky. Tentokrát to teklo, peřeje hučely (ale ne zase moc), ve vlnách loď pěkně nadskakovala.
 První jez jsme přetáhli. Z dřevěné konstrukce jezu totiž trčely ocelové hřeby a i když by se možná dal jez seskočit, hrozilo proražení lodi právě o ty hřebíky. Nechybělo ani focení všech osádek na splavu. Na pravém břehu nám mávaly manželky s dětmi.
 Následoval most s mnoha pilíři. Část osádek jela hodně vpravo a následující část řeky projela poměrně úzkým kanálem. My ostatní jsme volili střed mostu a následně se vrhli do peřeje. Martin s Jolanou se vzápětí udělali (myslím, jako že se zvrhli, tedy jako že se vyklopili). I já s Marťou jsme měli problém. V jednu chvíli jsme se šprajcli mezi šutry a loď se začala naklánět napravo. Viděl jsem jak voda stoupá po pravém boku výš a výš. Když už byla jen pár milimetrů od límce, loď se umoudřila, zhoupla se do normální polohy, protáhla mezi šutry a odplula. I s námi samozřejmě.
 O kus dál, u Dlouhé Vsi, čekala Maruška s Peťou. Peťku jsme museli vzít sebou. Aby si také něco z té skvělé vody užila.
 Po chvíli jsme vjeli do Sušice a zastavili v hospodě Na fufernách. (To by mě zajímalo, co jsou to fuferny.) Paní vrchní byla zřejmě ráda, že má najednou takový nával, ale nebyla na něj připravena. Ani ona ani kuchař.  Na jídlo jsme čekali strašně dlouho. Něco přes hodinu.
 Po posílení jídlem a pivem jsme konečně mohli pokračovat. Nejprve jsme skoníčkovali lodě pod jez, pak nasedli a vyrazili. Následovalo několik nízkých jízků, spíše prahů, přes něž voda pěkně tekla.
 „Nechoďte do školy! Jeďte s námi na vodu!“ křičel jsem na děti, které se s taškami na zádech couraly po mostě nad řekou.
 Jez u vodáckého tábořiště na konci Sušice se dal jet třemi způsoby. Já s dětma jsme volili šikmou spádovou desku a nabrali jsme vodu ve vlně pod jezem. Ota s Matesem jel vorařskou propustí. A nabrali vodu ve vlně pod jezem. Zbylé lodě jely šlajsnou a nabrali vodu ve vlně pod jezem.
 Na další pivo jsme zastavili v kempu Dobršín. Povalovali jsme se na trávě, popíjeli pivo, děti cucaly lízátka a Hanys objednal nějaké tekuté jablko, abychom zapili jeho svátek.
 Maruška s Yvonou zatím trávily čas v Sušici.
Po zbytek cesty jsme se už jen tak lehce courali směrem k našemu kempu. Chvíli jsme i soulodili. (Budu muset vypnout automatické opravy Wordu. Opět mně opravil slovo soulodili na souložili.) V soulodí se rozdováděl Radovan. Na háčku, nemaje žádnou odpovědnost, vesele poskakoval, houpal loděma a nabíral vodu. Lodě jsme pak v závěru vytáhli na břeh v náhonu dle Otových pokynů.
 Maruška jela s řidiči pro auta do Annína, my ostatní se sprchovali a povalovali. Jen Jolana zůstávala venku před chatkou, protože klíče od jejich bungalovu zůstaly v autě desítky kilometrů odtud.
 Večer jsme rozdělali oheň. Musíme spálit to dřevo, co jsme sem dotáhli v autech z Jeleních Vrchů. Pivoš si dlouho opékal párky z nějakého supermarketu. Ani po hodině nezměkly a nezměnily chuť. Hodil je všechny do ohně. Nehořely.
Alkohol tekl proudem. Ota se nám svěřil, že mu dochází Hypnogen, který bere, aby dobře spal. Má prý s námi jen nervy, celý den je ve stresu. Neposloucháme jeho pokyny, všechno musí zařídit sám, předjíždíme ho na lodích. Navíc mu Hypnogen ujídá Jolana. Ta, s pocitem, že na ni leze moribundus, si vzala prášky a zapila to notnou dávkou fernetu a rumu. Maruška i Yvona nezůstaly pozadu. Ráno podle toho vypadaly. A to se šíří zvěsti, že při podobných akcích Majka zachraňuje rodinu.