24.6.2006 - sobota

 Končím jahodami

 Ráno jsem naskládal všechna 4 kola na střechu Fábie. Nebylo mi nic platné, že jsem si jejich pozici zakreslil při odjezdu z Třebíče. Zase se mi tam nemohla vydat. Maruška moji kresbu korigovala. Nakreslil jsem si to prý blbě. Kola Martinky a Petry patří naopak. To Martinčino vedle mého a Petry vedle jejího. Stejně jsem pak musel ještě u Martiny povolit řídítka a pootočit je.
 Před Otovou chatou jsme se naposledy vyfotili. Než jsme se všichni vystřídali se svými foťáky a kamerami, uteklo skoro půl hodiny. Otovi to ale nevadilo - během focení v klidu snídal na verandě chatky. My ostatní jsme si museli posedat před něj, aby se nemusel nikam přesouvat.
 Auta pak postupně odjížděla a troubením se loučila s ostatními. Konečně jsme měli všechno napakované a mohli vyrazit taky.

 Cestu domů jsme naplánovali přes Prahu, protože jsme chtěli v Letňanech na výstavišti koupit stan. Zpočátku jsem navigoval dobře, ale v Mělníku mě zradilo dopravní značení a ocitli jsme se u dálnice. Protože nemáme dálniční známku a silnice na Veltrusy byla uzavřená, museli jsme se do Mělníku vrátit. Na druhý pokus jsme zvolili správný směr, ale silnice byla v rekonstrukci a ujeli jsme další neplánované kilometry po objížďce.
 Na výstaviště v Letňanech jsme se doptali. Stanů tu bylo spousta. Ale žádný, který by splňoval všechna kriteria, jež jsem si stanovil. Vybrat si, znamenalo jít do nějakého kompromisu. Buď bych ve stanu nemohl stát nebo se mi materiál nezdál kvalitní nebo nebyly pruty duralové nebo byl stan příliš drahý nebo byl až příliš velký a těžký. Po dvou hodinách chození sem a tam jsme odjeli s prázdnou. Všichni jsme byli unaveni z vedra. A to nás čekalo ještě 180 km v autě bez klimatizace.

 Maruška řídila, já jen tupě seděl na sedadle spolujezdce a trpěl. Přemýšlel jsem, proč vlastně na dovolenou jezdím.
 Nakonec jsem za volant usedl i já. Aspoň to utrpení bylo trochu akčnější.
 Už cestou přišly SMS od babičky Dokulilové, že mají bedny jahod. Máme si pro ně přijet a koupit smetanu. Jahody teď byly tím posledním, co mě zajímá.

 Od Mácháče jsme vyjížděli asi v 10:15 a v 17:15 po téměř 300 km byli doma. Vybaleno jsme měli rychle. Holky vzápětí odjely do Vsi. Děti tam zůstaly a Maruška se ještě večer vrátila s jednou jedinou krabicí jahod. Já mezitím házel prádlo do pračky, do šuplíku sypal prášek a nastavoval programy.
 Přišla další SMS od Jordánů, že nám posílají jahody po Katce. Ta také vzápětí volala, ať si pro ně přijdeme. Odbyl jsem ji, že sotva lezu a chci si odpočinout. Ale pak jsem si uvědomil, že dokud nebudou jahody doma, nebude klid. Oblekl jsem se a vyrazil pro ně. Ať už to mám za sebou.