26.6.2009 - pátek

Babiččiným údolím na kolech

 Ačkoli jsem vstával v celém campu první, odjezd v 10:00 jsme dnes nestihli. Musel jsem totiž posunout 3 nosníky na kola, aby šlo otevírat páté dveře auta bez omezení. Rodinka mi sice pomohla naložit kola, ale než jsme se vypravili, byli všichni pryč. Obvinil jsem celou rodinu z lenosti a s 20 minutovým zpožděním jsme vyrazili taky.
 Parkoviště u campu Rozkoš na okraji České Skalice jsme nalezli hned. Už tu stálo 9 dalších aut z naší výpravy. Zaparkovali jsme vedle nich, sundali kola a mohli jet. Ne tak ostatní. Ti teprve prováděli činnosti, které my zvládli už v campu. Proto tedy byli tak rychlí! Teď tu pumpovali duše, cosi demontovali a montovali, prostě velký zmatek. Nakonec se ale všech 32 bicyklů (navíc 3 se sedačkami a 2 s vozíky) hnulo kupředu přímo přes hlavní silnici. Doprava na tahu Hradec Králové – Náchod – Polsko se zastavila. Osobní vozy i kamiony stály a náš dlouhý peloton zamířil ke Skalici a odtud do Babiččina údolí.
 Zprvu jsme často zastavovali. V Ratibořicích u zámku, u mlýna i u Viktorčina splavu. Pak už jsme jeli souvisle několik kilometrů až ke Slatinskému mlýnu, kde jsme včera sjížděli jez. Zařadil jsem se na konec pelotonu a společně s Jemnostpánem, Karolínkou, Lídou a Haničkou šlapal směrem do Havlovic. Nepříjemnou událostí bylo nesportovní Jemnostpánovo chování. Když se mu nakrátko podařilo i s Kájou předjet Haničku, poznamenal: „Už jste poslední.“ Načež dosud usilovně šlapající Hanička slezla s pláčem z kola a odmítala pokračovat dál. Lída ji musela několik minut utěšovat.
 Konečně jsme se dostali až do restaurace Amerika. Jídlo, pivo i Kofola už bylo objednáno a ochotní majitelé hospody se měli co otáčet. Naše 37 členná výprava sem dorazila ještě s dalšími cyklisty, takže na zahrádce nebylo rázem k hnutí a u jídla jsme se museli střídat.
 Při odjezdu nám paní hospodská poradila cestu zpět. Prý máme objet rybník Jindra a u vysokého topolu se dát do Náchodce. Řeku Úpu přejedeme po novém mostku, který ještě není v mapách zanesen. Následně po modré značce můžeme pokračovat až do Červené Hory.
 Jeli jsme tedy dle uvedeného itineráře. Jen nalézt modrou značku mezi chatami se nám nedařilo. Vyrazil jsem na průzkum, abych se chatařů vyptal. Yvona ale nevydržela čekat a jela za mnou. Karolína se nechala strhnout a vydala se za ní. Asi si chtěla vytvořit náskok. Když jsem se vracel k hlavní skupině, na obě jsem volal, že jedou blbě, že musíme dál podél řeky. Asi mě neslyšely, a tak se rozzlobený Jemnostpán musel vydat stíhat Káju. Jeho řev a kletby konečně ty dvě otočily.
 Hledaná modrá značka nás vedla po stejně blátivé cestě jaká byla i na protějším břehu. Navíc jsme museli do dlouhého stoupání. Opravdu dlouhého. Peťu jsem musel tlačit. Hned za námi na vrcholovou prémii dorazila Barča, Radovan s Pepíkem, Otík a postupně i ostatní. Poslední se obejvila Lída s Haničkou, která vysílena výjezdem slezla z kola a chtěla si odpočinout. V tu chvíli někdo škodolibě zvolal: „Jedeme dál!“ načež zoufalá Hanička znovu spustila.
 Z Červené Hory jsme pokračovali po cyklostezce 4056 přes Všeliby a Bukov. Za ním se mělo odbočit na 4018. Peloton se zase roztrhal. Barča uháněla kdesi vpředu, naopak Zdenál, který musel dofukovat ucházející kolo se coural vzadu. Chaos pak vnesl do plánované trasy Otík, který nalezl v mapě zkratku a poslal větší část výpravy tudy. Báru už ale nestihnul, a tak jsme ji museli několik kilometrů nahánět. Na Zdenka nikdo nepočkal, takže ten jel úplně jinudy.
 Jedno z posledních zastavení bylo u třešní. Nacpali jsme se jimi do syta. Na parkoviště u Rozkoše jsme se pak courali po skupinkách. Pivoš všechny nahnal do houfu, aby udělal další společné foto. Výsledkem je fotka, na níž je skupina cyklistů kdesi v pravém rohu nahoře a většinu prostoru zabírá vyasfaltované parkoviště.

 Po návratu byla hrozná žízeň a 15-ti litrový sud se rychle vyprázdnil. Ani lahvové pivo už nebylo. Smůla. Když pan Hruška viděl, že jsme střízliví, rychle obešel chatky, opsal spotřebu elektrické energie a roznesl účty, které okamžitě i vyinkasoval. Naše spotřeba elektřiny byla směšná. Jen 6 kWh. Také Jemnostpán platil jen 3 kWh, a to i přesto, že napájel chladicí zařízení výčepu. Rekordmanem se stal Otík, který měl na účtu 27 kWh. To ho ty gulášky přišly pěkně draho.
Bez piva se zábava moc nerozjela a Otík byl nucen sešlost brzy rozpustit. Navíc už pěkně lilo. Jedna bouřka stíhala druhou.