26.6.2010 - sobota

 Chtěli jsme ráno vstávat už v 7, ale nepodařilo se. Nebylo mi po včerejším rozlučkovém večírku úplně dobře, takže jsem si rád ještě chvilku poležel v posteli. Pak jsem v klidu posnídal a teprve pak následovalo balení. Měli jsme auto naložené jako jedni z prvních, a tak jsem na Pivoše tlačil, aby provedl závěrečné foto a my mohli vyrazit k domovu. Otík ale focení odmítal, protože není ještě sbalený. Museli jsme tedy čekat.
 Samotný akt pak proběhl v zadní části campu, kam už svítilo sluníčko a kde jsme chvíli před tím s Jarouškem krmili divoké kačeny. Teď jsme se tu uspořádali do hloučku, v němž ti v popředí seděli či leželi, ti vzadu stáli a ti úplně vzadu se šponovali na špičkách, aby je bylo aspoň trochu vidět. Taková to byla síla lidí! Foťáky jsme umístili na popelnice, židle a stoly a na pokyn: „Krleš!“ zmáčkli samospouště a mazali se přimíchat do zmíněné skupinky. To jsme pro jistotu provedli 2x.
 Pak už následovalo loučení. Ostraváci nás dokonce výhledově zvali na některou z akcí u nich ve Slezsku. Tak jsem zvědavý, zda nějaké oficiální pozvání skutečně dostaneme. Potřásli jsme si pravicemi a mohli vyrazit.
 Hned na konci Nového Města jsem zkontroloval, zda nedošlo k povolení šroubů na nosičích kol. Vše bylo v pořádku. Pro jistotu jsem ale obdobnou kontrolu prováděl každou půlhodinu. Tedy v Jaroměři, za Hradcem Králové, v Chrudimi na náměstí, v Přibyslavi a v Čechtíně. Poslední kontrolu jsem už chtěl vynechat, protože domů to bylo jen 10 km, ale přes cestu mi přeběhla černá kočka. 3x jsem si odplivnul přes rameno směrem na zadní sedadla a raději zastavil. Nechtěl jsem opakovat ten hrůzný zážitek z minulé soboty, kdy se celý nosič i s koly začal sunout nekontrolovaně po střeše dozadu. Opět ale bylo vše v pořádku. Nikde nic volného. Jen se mi zdálo, že moje kolo, které tato místa dobře zná, se už netrpělivě vrtí ve žlábku.
 Před Třebíčí jsem zjistil, že ve stromořadí podél silnice je každý třetí strom vyvrácený. Asi to byl ještě následek prudké bouřky zpřed 14 dnů. To už jsme ale byli prakticky doma. Cesta nám trvala 3 hodiny, ale byla plynulá, protože jsem se vyhnul Žďáru, kde je silnice stále uzavřená. Už roky. A roky asi ještě bude. Vzal jsem to na Přibyslav a Polnou. Jediným nedostatkem bylo, že nás značení hnalo opět přes Havlíčkovu Borovou, kde je několikakilometrový úsek silnice v žalostném stavu. Na druhou stranu jsem ale mohl symbolicky doručit velikánovi naší literatury hold, který jsme mu vzdali včera o půlnoci u ohně.

 S týdenní KD jsme byli opět spokojeni. Prožili jsme zajímavý týden plný zážitků a legrace. I počasí nám vyšlo. Zpočátku jsem měl obavy, protože meteorologové předpovídali ochlazení. Přes den okolo 15C, v noci jen 8C a časté přeháňky. Nakonec jim to ale nevyšlo. Bylo sice chladněji než v předchozích týdnech, ale okolo příjemných 20C a často svítilo sluníčko. Obloha byla polojasná a téměř nefoukalo. Ve srovnání s loňskem – naprostá pohoda.
 Na závěr kratičká statistika:
 - KD se zúčastnilo rekordních 43 lidí (12 mužů, 12 žen, 5 chlapců a 14 dívek),
 - nejmladší byly holky Kozlovy (Ivanka a Adélka),
 - nejstarší opět Matička,
 - vypilo se 375 piv (i bez Jemnostpána!),
 - spálili jsme 10 pytlů á 30 kg dřeva,
 - využili jsme 13 aut, 32 kol a 10 lodí,
 - na lodi jsme ujeli asi 23 km,
 - na kolech cca 90 km.