29. 06. 2014 - neděle

 Po ranní směně, kterou jsem ještě dnes musel odsloužit, se pro mě Maruška stavila na elektrárně. Na parkovišti jsme trochu přerovnali věci v autě a vyrazili směrem na Rychlebské hory. Na Brno je několik uzavírek, takže jsme museli jet na Mohelno, Březník a Kralice. Tam jsme najeli na č. 23 a mířili na Brno. Maruška řídila, a tak jsem se mohl prospat. Vzbudil jsem se až u Rohlenky. O kousek dál jsem převzal řízení a pokračovali jsme na Olomouc a Mohelnici. Zde nás dohnala studená fronta. Teplota spadla z 28C na 18C a přišla bouřka. Stěrače jely chvilku na nejvyšší rychlost a já musel ubrat plyn, protože pneumatiky máme dost sjeté. Bouřka přešla v drobné poprchávání a my pokračovali na Zábřeh, Rudu nad Moravou, Hanušovice, Ostružnou, Lipovou a tam odbočili na Žulovou. Ve Vápenné jsem ještě odlovil dvě kešky a za chvíli už jsme byli v Černé Vodě.
 Otík a Kamil nás přivítali jako první. Postupně jsem se potkal i s ostatními. Bágly jsme nanosili na naši třináctku a nechali si natočit pivo. Beskydskou dvanáctku. Chutnala skvěle. Usadili jsme se mezi ostatní na kryté verandě za chatou Mate. Rady se ztratil a už jsme ho celý večer neviděli. Prý šel udílet rady své nevlastní dceři Verči. Otík držel bobříka, a když už se mu zdálo, že má placatý ocas, přelezl hrazení za svými zády a šel vykonat potřebu. Následně se drápal přes hrazení zpět. Bárt to komentoval slovy: „Robin Hood po dvaceti letech.“ Pivoš to doplnil, že to vypadá, jakoby někdo postavil Robinovi do cesty plexisklo. Dozvěděl jsem se také, že Otík včera venčil na vodítku malé prase, o něž se rozrostlo hospodářství pana Václavíka. Prase, když vidělo Otíka, prý hrozně kvičelo a odmítalo udělat krok. Bylo mu prá jasné, že ho Otík vleče směrem ke grilu.
 Kromě malého pašíka jsem nezaznamenal téměř žádné změny. Děti od loňska příliš nevyrostly, ani Lífa ne. Jen terčovci v akváriu pod schody přidaly pár centimetrů. Chata vypadala stále stejně. Změnou ale bylo, že lampičky na pokoji svítily. Další novinku jsem zaznamenal u Pivoše. Přijel novým BMW a malý kávovar vyměnil za sofistikovanou mašinu.
 K pivu připravil Otík malé občerstvení - chleba se škvarkovým sádlem. Vzal jsem si celý krajíc, a abych ho dochutil, půjčil jsem si od Otíka solničku a posolil si ho. Sypající se bílý prášek spíše připomínal cukr, ale Otík mě ubezpečoval, že je to sůl. Protože chleba neměl chuť, osolil jsem ho pořádně. I pak se mi zdál sladký, ale přičítal jsem to pórku, kterým Otík škvarky dochutil. Nakonec se ukázalo, že to přeci jen byl cukr. To už jsem měl ale chleba v sobě a schylovalo se k tomu, že mi v noci bylo zle. Sádlo s cukrem není dobrá kombinace.

A jak to viděl Otík?
 Od božího rána, a to tvrdím že už možná od pěti či půl šesté, byl na chodbě provoz jak na Václaváku. Neustále někdo chodil sem a tam, po schodech nahoru a dolů, třískaly dveře od záchodů a vrcholem bylo, když hned za našimi dveřmi do pokoje, potažmo přímo za Jolaninou hlavou, se sypaly psí granule do plechové mísy Endyho. Pachatelem byla Lída. Večer jsem pak na další rána vyhlásil ranní klid. Musím říct, že to mělo účinek a skutečně další rána byly klidnější. Jen ten pekař s tím svým burdakem….
 Dopoledne jsme vyrazili Family trekem do tábora Černý potok u Velké Kraše. Novinkou výpravy byl Páskovic retrívr Endy a jeho velký vozík. Dostat ho ovšem do něj byl eskamotérský kousek a připomínalo mi to, kterak jsme Pivoše dostávali z lodě na Metuji nahoru na břeh. Minimálně výraz měl stejný. Velká část výpravy vyrazila přímo na trek a já s Joli, Matičkou, Jurou a Radovanem jsme ještě zajeli na základnu RS podívat se co je nového, zakoupit mapu a přispět penízky na provoz. Po cestě jsme pak postupně předjížděli opozdilce s dětmi. Na Černém potoku jsme se vydatně občerstvili. Při placení jsem zjistil, že mi některý dobrák schoval peněženku a nechal mne stresovat se. Cestu zpět jsme původně plánovali novým slíbeným trailem, který ovšem nebyl zdaleka hotov a jeho počáteční část výstavby jsem našel až v závěru cesty. Nicméně trasa to byla velmi hezká, a obzvlášť od Václava jsem slyšel samá slova chvály. Najeli jsme cca 28 km.
 Odpoledne dorazil samotný Pivoš se svými krámy. Myslím tím výrobník cukrové vaty, kafevar, cedule aj. capary. Navečer jsme pak obligátně seděli u ohně, grilovali, opékali a tlachali. Plánování pondělního programu bylo velmi obtížné s ohledem na prognózu počasí. Věnovali jsme se aspoň sestavení osádek na úterní lodní výpravu.

 Nedá mi to, abych se krátce nepozastavil nad výrazem BURDAK. Nejsem si totiž úplně jistý, co tento výraz přesně znamená. Zřejmě nějaký typ dodávky, ale jasno v tom nemám.
Wikipedie totiž uvádí: Burdak is a surname of the Jat community in India, found primarily in northwest Rajasthan.
Google nalezl dr Zbigniewa Burdaka dotkora Nauk matematycznych z Katedry matematiky v Krakowě.
Slovník cizích slov nezná tento výraz vůbec. A Slovník nespisovné češtiny, světe div se, také ne. Přitom výraz bebechy v něm uveden je.