30. 06. 2014 - pondělí

 Ráno vytrvale pršelo. Chtělo se mi na záchod, ale obával jsem se Otíkova hněvu, a tak jsem to držel co nejdéle. Včera totiž Otík stanovil jasné pravidlo, že NIKDO NESMÍ OPUSTIT POKOJ DŘÍVE NEŽ V SEDM HODIN. Nikdo nesmí rušit jeho mělký spánek. Ani jsem tedy nepípal a ležel v posteli. Za okny čiřikali roztomilí ptáčci a já měl o ně strach. Otíkovy kameny jsou prý nemilosrdně přesné, o čemž se v Ostravě přesvědčil nejeden řidič túrující svého miláčka pod Oťasovými okny.
 Po sedmé hodině už zákaz neplatil a mohli jsme z pokojů. Kuchyně se postupně začala plnit rozespalými účastníky KD. Jen Lída, která měla na vstávání udělenou vyjímku, už pečlivě počítala rohlíky. Ty nám každé ráno vozil pekař. Lída na něj čekala až někde u silnice a pak společně potichu táhli přepravky s pečivem do chaty. Auto před chatu nesmělo z důvodů výše uvedených. Lída mi říkala, že když byli ráno v kuchyni s pekařem sami, náhle je někdo za zády pozdravil: „Ahoj.“ Ohlédli se a nikde nikdo. A znovu: „Ahoj.“ Nakonec se ukázalo, že to nebyl žádný šmírák ale Bára, která v kuchyni nocovala.
 Počasí nevypadalo dobře, takže jsme se rozhodli, že pojedeme s Pivošem do Zloteho Stoku do bývalých dolů na těžbu zlata. Čas odjezdu nebyl stanoven, a tak jsem nikam nespěchal. Otík mě ale několikrát připomínal, že mám jet s Pivošem do Zloteho Stoku a že Pivoš už čeká. Stejně tak vylifroval z chaty i Kozlovi a Kamila s dětmi. Na co potřeboval chatu volnou, jsme se mohli jen dohadovat.
Třemi auty jsme zamířili přes Javorník k polským hranicím a pak ještě pár kilometrů dál do Zloteho Stoku. Zde se již od 10. století těžilo zlato, později arzen. Jak jsme se dozvěděli od paní průvodkyně (Češky), zlata se tu vytěžilo 16,5 tuny, což je kostka o straně pouhých 85 cm.
Jako skupině nám dali v pokladně slevu, takže jsme za vstup do dolu a středověkého technického parku zaplatili každý 20 Zl. V 11:37 jsme vlezli do podzemí. Do Gertrudiny štoly. Průvodkyně nás vtipnou formou informovala o všem zajímavém. Zvláště děti se nechaly vtáhnout do hry. Nás zaujala malá výstavka lampiček, kterými si horníci v dolech svítili. Obzvláště dlouho jsme si prohlíželi kaganek lojowy. O kus dál nás pro změnu překvapil místní permoník, o jehož existenci některé děti dosud pochybovaly. Teď jim ale argumenty došly. Průvodkyně nám představila i jedovatý arzen a nakonec nabídla ochutnávku z láhve v alchymistické laboratoři. Nikdo po arsenu netoužil, jen Jareček se ozval, že by si malou dávku dal.
Vylezli jsme ven a kolem lanového centra se přesunuli k dalšímu vstupu do podzemí. Podívali jsme se na osmimetrový vodopád a pak po schodech sestoupili do štoly 23 metrů hluboko. Odtud nás vyvezl vláček, kterému Pivoš říkal oranžová tramvaj. Rozloučili jsme se s průvodkyní a auty přejeli o kousek níže ke středověkému technickému parku. I zde byla prohlídka velmi zajímavá. Začínala rumpálem u studny a pokračovala přes žentour, mlýnské kolo atd. Samé stroje ve stylu kladka, páka, nakloněná rovina. Součástí prohlídky byl i Labyrint strachowy se strachami. Až dosud byly děti dosti nezvladatelné a Polka, která nás provázela, je musela neustále krotit. Do podzemí je pro změnu nemohla dostat. Nakonec tam ale vlezly a zjistily, že to až tak strašidelné není. Průvodkyně nás předala katovi a ten nám ukázal některé středověké mučicí nástroje. Kat hledal nějakou čarodějnici, aby předvedl některé ze svých nástrojů a Pivoš mu pohotově podstrčil Andreu. Kat ji posadil na španělskou židli a chtěl ji mučit. Ale zželelo se mu jí a dal jí milost. Ze Zdeňkovy pokerové tváře se nedalo vyčíst, zda mu tím kat udělal radost nebo zda měl pokračovat ve svém díle.
Na oběd jsme se stavili v Taverně v Javorníku, kde jsme jedli i loni. Po návratu na chatu jsem rychle proklouzl nahoru a zavřel se v pokoji. Otík ani nezaznamenal, že už jsme zpět. Zalezl jsem do postele a na dlouhou dobu usnul.
Přibyli nám další účastníci KD. Takže jaký je seznam?

Otík, Jolana + Mia                                                2
Pepa, Maruška                                                    2
Zdeněk, Andrea, Matyáš, Natálka (od čtvrtka)    4
Radovan, Lída, Hanička, Pepík + Endy                4
Kamil,  Adam, Katka                                            3
Václav, Romana, Anička, Michalka                        4
Pivoš                                                                    1
Petr, Daniela, Honza, Karolína                             4
Martin, Lenka, Adélka, Denisa                             4
Yvona, Jura                                                          2
Kozel, Eva, Jaroušek, Ivanka a Adélka                5
Rady, Kačka, Eliška, Verunka                              4
Radim, Ivana, Terezka, Bára                               4

                                                                         43

 Zábava měla večer skvělou úroveň. Zvláště se mi líbil příběh, v němž se Pivoš svěřil, že když jel z Olomouce do Ostravy, viděl u silnice stopovat Radyho. Ten tam stál zoufalý v dešti a se sádrou na ruce až po rameno. Přesto mu Pivoš nezastavil. Jak říkala Jolana, prý se ještě ušklíbl: „Kde jsi byl, když jsem na to šetřil?“
 Další zajímavosti přidala právě Jolana, která povyprávěla o svém léčení v lázních. Zajímavá byla terapie, při níž se aplikovala rašelina na nejintimnější místa. Aplikaci prováděl jakýsi řidič náklaďáku Milan. Pivoš a Jemnostpán dokázali tento příběh rozvinout do neuvěřitelných detailů.

Otík dodává:
 Pršelo téměř celý den. Část výpravy jela do Polska na zlatý důl a jeho přidružené atrakce, Matička s Jurou rovněž někde do PL. My Otíci, Rady s rodinou a min ještě Pásci jsme okupovali terasu u krbu a koukali na stále stejný program – déšť. Někdy po poledni jsme s Radym narazili jeho Lomňan z Horní Lomné. Byla to hodně světlá kvasnicová 11ka nevalné chuti, se kterou si chudák Rady pak užil hodně trápení a škodolibých poznámek. Já musel přetrpět půlhodinovou prodlevu, kdy Rady naordinoval bečku převrátit a posečkat. Prý aby se kvasnice promíchaly. Jelikož jsem mu pak prázdný sud vracel osobně v rámci své pracovní cesty, nechápal jsem, kam až pro to jel. Vždy když už jsem si myslel, že jsem před hotelem „Pod Kyčmolem“, odkud pivo bylo, tak jsem jel ještě další dva kilometry do hory. A tak to bylo několikrát. Až skutečně konec cesty hluboko v těšínských Beskydech znamenal i můj cíl. Z Ostravy to mohlo být tak cca 75 km. Odpoledne konečně dorazil Jemnostpán s rodinkou. Byli nabalení až po strop a chudák Daniela byla obložena Glóbus nákupem. Kolem 17:00 hod jsme pak společně (nahoře jmenovaní) vyrazili pěšky na Kaltenštejn a jeho okolí. Kolem sedmé jsme mohli být zpátky. Celou cestu jsem registroval, co že to má Verunka tak divně velké boty a klopýtá, aby mi pak vysvětlili, že šla v Radyho botech s několikero ponožkami. Navrátivší se Zdeněk čepované pivo nazýval Lohňan, podle Radym nečitelně napsaného M. Už mu to pak zůstalo. Účastníci zájezdu do PL si svůj program pochvalovali. Večer se již kafovalo o sto šest, točila se cukrová vata a grilovalo se. Tuším, že jsme popíjeli i Whisky.