30. 6. 2018 - sobota

Asi tři týdny před prázdninami jsem seděl s Maruškou na Irské, popíjel Double Bastard IPA ze Stone Brewery California a jako vždy v tomto pubu jsem měl zase chuť do života a plánoval velké věci. Plánování se nevyhnulo ani blížící se KD. 

Ještě před pár dny jsem ani nevěděl, kam že to vlastně jedeme. Matně jsem si pamatoval, že to není kemp Osika u Albeře. Spíš to mělo být někde na Nežárce. Z Otíkových mailů jsem vypátral, že je tomu tak. Cílovou destinací je Fahnrichův mlýn pod Stráží nad Nežárkou. Jak jsem později zjistil z kroniky, v roce 2012 jsme tu končili naši lodní výpravu po Nežárce.

Takže v tom máme jasno. Co se ale stalo nepřehledným, je moje mailová pošta. V posledních dnech ji mám úplně zahlcenou. Zatímco jindy mi přijdou nejvýše dva maily za den, teď jich dostávám i 22! Každý Otíkův dotaz či pokyn je vzápětí komentován spoustou zbytných odpovědí. Otík se například zeptá, jestli mají účastníci zájem zaplatit si snídaně (100 Kč) a večeře (110 Kč). Následuje smršť odpovědí, z nichž se dozvím i to, že si Pivoš bere jen kreditku a tanga. Následuje dotaz Marušky, jestli je zájem o dodání medu. Opět smršť odpovědí. Od Pásků hned několik. Radovan objedná pět lahví, Lída taky pět lahví. Lída pak Radovanovu objednávku zruší… Co na to Radovan, už jsem nečetl.

U Pásků je ještě dobré, že vím, o koho se jedná. Bohužel zjišťuji, že tváře těch KáDéčkářů, s nimiž jsme byli jen jednou na dovolené před 20 lety, se mi vybavují bez problémů. Ale u těch, co s námi byli loni, si nemůžu vzpomenout ani za Boha. U některých mailů si tak nejsem jist, zda se nejedná o spam.

 

Cca deset dní před odjezdem jsme zase seděli s manželkou, tentokrát doma na balkóně, a pili Orange IPA od Ravenu. Přitom jsme se nemohli shodnout na nějakém detailu z předchozích KD, takže ke slovu přišel notebook a fotky v něm uložené. Proklikávali jsme jednotlivé ročníky a zaujalo nás, jak se naše vizáž za ty roky změnila. Ani nevím, čí to byl nápad, že bychom mohli z každého ročníku vybrat jednu fotku Otíka jako našeho oblíbeného vedoucího, všechny ty fotky vytisknout a na KD vyvěsit. Což jsme hned začali realizovat.

Za pár dní jsem měl fotky doma a přemýšlel nad nadpisem, kterým je uvedu. Napadlo mě hned několik variant, ale u každé mi v hlavě zazvonil varovný signál, jak by na dané motto reagoval Pivoš. Vypadalo to asi takhle:

 

Můj návrh nadpisu – Otík v průběhu staletí

Pivošova reakce – To není možné, tolik by se nedožil. Podívej se na jeho zchátralou tělesnou schránku.

 

Další návrh – To nejlepší z KD

Pivoš – Myslel jsem, že tím nejlepším jsem já.

 

A další návrh – Tatík – Otík

Pivoš – Jaký tatík? Dědek to je!

 

Návrh – Přeměna chlapce v muže

Pivoš – Tomuhle říkáte muž?

 

Návrh – To nejlepší z Otíka

Pivoš – Myslíš šunky nebo ovárek?

 

Nakonec jsem zvolil jedinou zbývající variantu – Otík. To snad nebude Pivoš nijak rozporovat.

Po ránu jsme se museli sbalit na KD. Včera jsem to už nedal. O to víc práce jsem měl nyní. Navíc se nám na tažné zařízení nedařilo upevnit nosič na kola. Museli jsme z garáže domů a podívat se na instruktážní video. Vše jsme dělali správně, ale chtělo to větší sílu a nebát se, že něco ulomím. Po instalaci nosiče a kol jsme mohli vyrazit. Byla už jedna hodina.

Je neskutečné, jak mě i blbá cesta kousek za Jindřichův Hradec dokáže znervóznit. Navíc ještě ty objížďky. Do Telče jsme jeli na Želetavu, Novou Říši, pak se vraceli na Starou Říši a pak už to šlo. Ve Stráži na Nežárkou, konkrétně ve Fähnrichově mlýně, jsme byli před třetí hodinou. Majitel zařízení byl ochotný a ubytoval nás. Dostali jsme klíče od pokoje č. 18, který jako asi jediný měl dvě okna. Navíc z nich byl výhled jen a jen do přírody. Do přírody, která je tu u řeky, téměř džunglí. Na pokoji jsme měli dvě lůžka, skříň, dvě křesla a stolek. A hlavně sociální zařízení, takže pryč jsou fronty před sprchami a ani s teplotou vody nebyl problém.

 

 

Chvíli po nás dorazili Skřečci a pak postupně i další účastníci KD. Protože do večera bylo ještě dost času, a protože jsem si nebyl jist, jestli budu moct hledat kešky i v následujících dnech, vyrazil jsem na lov série Okolo Plavska co nejdřív. Lukáš jel se mnou. Zadní branou z mlýna jsme se dostali na polňačku do Plavska a pak jej objeli po pěkných lesních cestách. Minuli jsme i několik malebných rybníčků. Nalezli jsme osm krabiček a přes Plavsko a Stráž nad Nežárkou se vrátili do mlýna.

 

 

Tam už bylo živo a vše se chystalo na naražení prvního sudu s pivem. Dnes Heřmanického ležáku. Výčep byl umístěn do stodoly, kam jsem nainstaloval i galerii fotografií Otíka. Mělo to úspěch a vyvolalo živou debatu, ve kterém ročníku vypadal Otík nejlépe. Stále ještě přijížděli další účastníci KD. Jakmile se stalo, že dorazil další vůz, vytvořila se u něj spořádaná fronta, jejíž členové postupně nově přibyvší vítali potřesením ruky a vřelými polibky. Chléb a sůl chyběly.

Do jídelny na večeři jsme přišli s Maruškou pozdě, takže jsme chytli poslední dvě volná místa u stolu společně s Krupovými. Zatím tu byl jen Rady a Kača. Zítra ale přijede ještě princezna Eliška a jeden z nás se stane nadbytečným a bude si muset hledat místo jinde. Zatím si Eliščinu porci přinesla Kača, vyzobala nejlepší kousky a zbytek předala Radymu.

 

 

Protože náš výčep byl stále ve stadiu příprav, chodili jsme na pivo do hospůdky Bumbálka, která byla ve dvoře. Maruška se mě přišla zeptat, jestli už jsem nějaké pivo měl. Řekl jsem, že ne. To u ní vyvolalo obavy o čestných úmyslech výčepního, protože na náš pokoj č. 14 jsou na účtu vedeny už dvě čárky. Ubezpečil jsem ji, že to je v pořádku, protože náš pokoj má číslo 18. Tím se vše vysvětlilo a Skřečci měli na účtu o jedno pivo navíc.

Zatím bylo vše v pohodě. Jediné co mi dělalo starost, byli pavouci. Před vjezdem do dvora nad náhonem, byla spousta jejich sítí a v nich desítky velkých a dosti aktivních křižáků. Čile se pohybovali nahoru a dolů a bylo jasné, že jsou dosti hladoví. Když jsem se pak v noci vrátil na náš pokoj, v rohu nad postelí se pro změnu usadil velký pokoutník. Dosti hnusný pavouk, s nímž jsem spát odmítal. Maruška jej tedy nekompromisně zlikvidovala.

Večer jsme trávili pod stříškou u Bumbálky. Pivoš se přiznal, že na pokoji spí sám, a to na kožešinách, navíc úplně nahý. Noci jsou ale chladné a nevím, jestli je to dobrý nápad. Aby to neodstonal.

Radim otevřel první láhev rumu – Plantation 20. Tím nastavil laťku tak vysoko, že už do konce KD nebyla překonána. I Matička musela tuto lahůdku ochutnat. A protože není na alkohol zvyklá, začala nám živě líčit, jak likviduje na zahradě slimáky. Chodí na ně v noci s čelovkou. Ostrým světlem je oslní a pak už jen sbírá. Slimáky před sběrem nechá popásat na malinách či jahodách, aby pak měl jí vyráběný džem tu správnou příchuť. Do džemu ze slimáků už se nemusí přidávat želírovací cukr.

Debata o slimácích se rozproudila naplno. Rady říkal, že jakmile jejich slimáci uvidí na zahradě Elišku se solničkou, v hrůze se otáčejí na místě, jdou až do smyku, ale na Elišku jsou i tak příliš pomalí. Joli se pro změnu přiznala, že krmí slimáky modrým jedem. Pak je sbírá do kýblu, ale ráno jsou ty bestie zase fuč. Kdo ví, co je to za jed. Pivoš s Bartem začali líčit, jak velcí slimáci asi žijí na Dukovanech v reaktoru. Ale co ti dva mohou o elektrárenských slimácích vědět.