5. 7. 2018 - čtvrtek
16.07.2018 20:38
Odjezd na kola byl naplánován na desátou. Vyrazili jsme přesně. Jen Otíkova skupina jela později. Ale ta neměla tak velké cíle jako my. Spokojila se jen s dosažením Pecáku u rybníku Dolní Vydýmač, kde strávila den u hospody na pláži.
My taky zprvu nedojeli daleko. Zdeněk píchnul, a tak se na něj čekalo. Kde jinde než na Jemčině. Já využil volnou chvíli a po červené pokračoval až k Holné, kde jsem si sedl na hrázi na lavičku a datloval do GPS souřadnice keší, které už byly mimo původně zvolený rádius. Ostatní mě brzy dojeli. Popojeli jsme ještě o kousek dál k bufetu u rekreačního střediska. Opět se stálo, pili piva a kofola.
Zase jsem využil volna a vyrazil napřed, abych odlovil několik keší po trase. Brzy jsem se ale ocitl daleko za pelotonem, protože jsem zajížděl hned kilometr napravo od trasy, hned zase nalevo. Viděl jsem ale Masarykův háj a další zajímavosti. Od Kardašovy Řečice jsem už ale jen šlapal k Červené Lhotě. Jedinou keš jsem dal v Pohoří a pak až u zámku. K tomu jsem dojel oklikou, protože jsem se držel ukazatelů pro auta. Stálo mě to o cca 5 km navíc.
Protože byly svátky, byly na zámku a v okolí davy lidí. Na příjezdové cestě desítky stánků, skoro se nedalo prodrat. Naši výpravu jsem ale nalezl brzy. Zámeček jsme si prohlédli pouze zvenčí, a protože zdejší hospody byly plné, jeli jsme na jídlo do Kardašovy Řečice.
Ani tam jsme ale nenašli restauraci. Jen Plzeňskou pivnici, kde měli Pilsner Urquell z tanku. Tak jsme sedli tam a dali několik kousků. Hned bylo v tom parném dni líp.
Ještě líp bylo, když jsme popojeli k Pecáku. Zde jsme si v hospodě objednali. Většinou smažák či guláš se sušenými švestkami. Než bylo jídlo připraveno, stihli jsme se i vykoupat. Chlapi, co neměli plavky, šli do vody na Adama. Okolo ležící dámy hned vytahovaly z kabelek foťáky, aby stihli několik fotek, než vlezou chlapci do vody. Voda byla teplá jen těsně u hladiny, a tak po výstupu z vody už nebylo co fotit.
Jídlo bylo vynikající. Ocenit jsme jej ale mohli jen já s Maruškou, Skřečci, Kamili a Vaňci. Ostatní se trhli a jeli ještě na jakousi rozhlednu, kde je dohnala bouřka. My v pohodě a suchu dojeli zpět přes Jemčinu do Fähnrichova mlýna.
V jídelně u večeře opět přibylo lidí. Už nemáme mlýn jen pro sebe, ale musíme tu trpět nějaké cizáky. Polévka se na všechny nedostala, a kdo přišel pozdě, neměl nic. Ti úplně poslední ani hlavní jídlo. Paní kuchařka jim tedy ohřála nějakou hmotu v mikrovlnce.
Večer jsme seděli venku u krbu a sbírali odvahu, abychom ochutnali rum, který dodali Lýdie s Jirkou. Jednalo se o Coman Dante se 75,5% alkoholu. Voněl krásně po pomerančích, ale propaloval hrdlo.
Odjezd na kola byl naplánován na desátou. Vyrazili jsme přesně. Jen Otíkova skupina jela později. Ale ta neměla tak velké cíle jako my. Spokojila se jen s dosažením Pecáku u rybníku Dolní Vydýmač, kde strávila den u hospody na pláži.
My taky zprvu nedojeli daleko. Zdeněk píchnul, a tak se na něj čekalo. Kde jinde než na Jemčině. Já využil volnou chvíli a po červené pokračoval až k Holné, kde jsem si sedl na hrázi na lavičku a datloval do GPS souřadnice keší, které už byly mimo původně zvolený rádius. Ostatní mě brzy dojeli. Popojeli jsme ještě o kousek dál k bufetu u rekreačního střediska. Opět se stálo, pili piva a kofola.
Zase jsem využil volna a vyrazil napřed, abych odlovil několik keší po trase. Brzy jsem se ale ocitl daleko za pelotonem, protože jsem zajížděl hned kilometr napravo od trasy, hned zase nalevo. Viděl jsem ale Masarykův háj a další zajímavosti. Od Kardašovy Řečice jsem už ale jen šlapal k Červené Lhotě. Jedinou keš jsem dal v Pohoří a pak až u zámku. K tomu jsem dojel oklikou, protože jsem se držel ukazatelů pro auta. Stálo mě to o cca 5 km navíc.
Protože byly svátky, byly na zámku a v okolí davy lidí. Na příjezdové cestě desítky stánků, skoro se nedalo prodrat. Naši výpravu jsem ale nalezl brzy. Zámeček jsme si prohlédli pouze zvenčí, a protože zdejší hospody byly plné, jeli jsme na jídlo do Kardašovy Řečice.
Ani tam jsme ale nenašli restauraci. Jen Plzeňskou pivnici, kde měli Pilsner Urquell z tanku. Tak jsme sedli tam a dali několik kousků. Hned bylo v tom parném dni líp.
Ještě líp bylo, když jsme popojeli k Pecáku. Zde jsme si v hospodě objednali. Většinou smažák či guláš se sušenými švestkami. Než bylo jídlo připraveno, stihli jsme se i vykoupat. Chlapi, co neměli plavky, šli do vody na Adama. Okolo ležící dámy hned vytahovaly z kabelek foťáky, aby stihli několik fotek, než vlezou chlapci do vody. Voda byla teplá jen těsně u hladiny, a tak po výstupu z vody už nebylo co fotit.
Jídlo bylo vynikající. Ocenit jsme jej ale mohli jen já s Maruškou, Skřečci, Kamili a Vaňci. Ostatní se trhli a jeli ještě na jakousi rozhlednu, kde je dohnala bouřka. My v pohodě a suchu dojeli zpět přes Jemčinu do Fähnrichova mlýna.
V jídelně u večeře opět přibylo lidí. Už nemáme mlýn jen pro sebe, ale musíme tu trpět nějaké cizáky. Polévka se na všechny nedostala, a kdo přišel pozdě, neměl nic. Ti úplně poslední ani hlavní jídlo. Paní kuchařka jim tedy ohřála nějakou hmotu v mikrovlnce.
Večer jsme seděli venku u krbu a sbírali odvahu, abychom ochutnali rum, který dodali Lýdie s Jirkou. Jednalo se o Coman Dante se 75,5% alkoholu. Voněl krásně po pomerančích, ale propaloval hrdlo.
—————