6. 7. 2018 - pátek
16.07.2018 20:38
Na snídani se, na rozdíl od včerejší večeře, dostalo na všechny. Počasí bylo nejisté, a tak se většina účastníků KD chystala na výlet auty do Jindřichova Hradce. Zatím ale nepršelo, tak jsem na sebe rychle navlékl dres a vyrazil na kole opět do Jemčiny. Rozhodl jsem se, že objedu všech dvanáct stagí zdejší multikeše.
Cesty už jsem většinou znal, vždyť v jemčinských lesích jsem byl krom jednoho každý den dovolené. Také všechny ostatní kešky jsem tu měl odlovené, a tak jsem se věnoval jen této multi. Úkoly k jednotlivým zastavením byly zadány jasně, takže jsem nikde neváhal a na poslední stagi u sv. Huberta mohl vyluštit souřadnice finálky. Byla asi o kilometr dál nízko na stromě.
Do Fähnrichova mlýna jsem se vrátil před polednem. Nikde nikdo, jen paní kuchařka škrábala brambory na večeři. Dnes budou řízečky. Abych se tu nenudil, sedl jsem opět na kolo a jel hledat další kešky. Tentokrát směrem ke Strážskému mostu přes Novou řeku a dál za Mláku. Cestou zpět jsem se stavil v zatopené pískovně a vykoupal se. Místo je to romantické, ale ty hromady odpadků celkový dojem hodně kazí.
Po návratu do mlýna jsem zjistil, že Maruška už je taky zpět. Byla na houbách a teď sledovala v televizi Všesokolský slet. Naši Peťu ale nikde nezahlédla.
Zbytek odpoledne už jsem se jen povaloval. Otík se svojí skupinou zatím coural po Hradci. Chvályhodné je, že zašli i k pomníku soudruha Huska a vzdali mu hold, když už dnes slavíme ten svátek.
Po večeři si pan majitel nechal ukázat, kteří jsou ti Skřečci, a došlápl si na ně. Někdo je asi práskl, že nezaplatili snídaně za malou Báju. Teď měli nedoplatek 700 Kč. Provozovatele nezajímalo, kolik asi Bája sní. Lukáš s Katkou takovou sumu odmítali platit, ale pan majitel mlýna měl jasné argumenty. Prý je i tak tratný. Útratu jsme mu neudělali a ještě mu zdarma bereme moc elektřiny. (Možná jsme spotřebovali i moc hajzlpapíru.) Skřečci to po tomto vysvětlení doplatili. Já osobně byl ale s úrovní služeb spokojen. Neočekával jsem žádný velký luxus, a tak jsem nebyl zklamán.
Večer se sedělo u krbu. Osazenstvo se ale rozdrobilo na malé skupinky, které spolu živě debatovaly. O čem? Těžko říct. Bylo to na mě přespříliš informací a všechny udržet v hlavě nedokážu. V podstatě ale nic důležitého.
Na snídani se, na rozdíl od včerejší večeře, dostalo na všechny. Počasí bylo nejisté, a tak se většina účastníků KD chystala na výlet auty do Jindřichova Hradce. Zatím ale nepršelo, tak jsem na sebe rychle navlékl dres a vyrazil na kole opět do Jemčiny. Rozhodl jsem se, že objedu všech dvanáct stagí zdejší multikeše.
Cesty už jsem většinou znal, vždyť v jemčinských lesích jsem byl krom jednoho každý den dovolené. Také všechny ostatní kešky jsem tu měl odlovené, a tak jsem se věnoval jen této multi. Úkoly k jednotlivým zastavením byly zadány jasně, takže jsem nikde neváhal a na poslední stagi u sv. Huberta mohl vyluštit souřadnice finálky. Byla asi o kilometr dál nízko na stromě.
Do Fähnrichova mlýna jsem se vrátil před polednem. Nikde nikdo, jen paní kuchařka škrábala brambory na večeři. Dnes budou řízečky. Abych se tu nenudil, sedl jsem opět na kolo a jel hledat další kešky. Tentokrát směrem ke Strážskému mostu přes Novou řeku a dál za Mláku. Cestou zpět jsem se stavil v zatopené pískovně a vykoupal se. Místo je to romantické, ale ty hromady odpadků celkový dojem hodně kazí.
Po návratu do mlýna jsem zjistil, že Maruška už je taky zpět. Byla na houbách a teď sledovala v televizi Všesokolský slet. Naši Peťu ale nikde nezahlédla.
Zbytek odpoledne už jsem se jen povaloval. Otík se svojí skupinou zatím coural po Hradci. Chvályhodné je, že zašli i k pomníku soudruha Huska a vzdali mu hold, když už dnes slavíme ten svátek.
Po večeři si pan majitel nechal ukázat, kteří jsou ti Skřečci, a došlápl si na ně. Někdo je asi práskl, že nezaplatili snídaně za malou Báju. Teď měli nedoplatek 700 Kč. Provozovatele nezajímalo, kolik asi Bája sní. Lukáš s Katkou takovou sumu odmítali platit, ale pan majitel mlýna měl jasné argumenty. Prý je i tak tratný. Útratu jsme mu neudělali a ještě mu zdarma bereme moc elektřiny. (Možná jsme spotřebovali i moc hajzlpapíru.) Skřečci to po tomto vysvětlení doplatili. Já osobně byl ale s úrovní služeb spokojen. Neočekával jsem žádný velký luxus, a tak jsem nebyl zklamán.
Večer se sedělo u krbu. Osazenstvo se ale rozdrobilo na malé skupinky, které spolu živě debatovaly. O čem? Těžko říct. Bylo to na mě přespříliš informací a všechny udržet v hlavě nedokážu. V podstatě ale nic důležitého.
—————