7. 7. 2016 - čtvrtek

Dnešní den měl v režii Václav. Museli jsme už předem vyplnit šíleně složitou tabulku, k níž nebyl vydán žádný návod ani řídicí dokumentace. Ale asi to zvládli všichni, protože akce Stezka v oblacích a pivovar proběhla k naprosté spokojenosti všech. Budeme muset Václava pověřovat podobnými úkoly častěji.

Od chaty Maté se vyjíždělo v 9:03, a to směrem na Pomezí, Ramzovou, Hanušovice, Červený Potok a Dolní Moravu (cca 50 km). Zde jsme zaparkovali u první lanovky a řadili se do fronty na lístky. Bylo mi divné, že za pokladnou začíná bobová dráha a že nedaleká lanovka stojí a lano je bez sedaček. Ty byly ostatně uloženy hned vedle pokladny. Václav tvrdil, že pokladna funguje jak pro bobovou dráhu, tak i pro lanovku a že lanovka jede jednou za půl hodiny. Jestli si každý musí donést svoji sedačku, to už nedodal. Musel jsem si odskočit a než jsem se vrátil, všichni už nastupovali do aut, protože odtud se nahoru opravdu jet nedalo.

Zaparkovali jsme znovu, tentokrát o kilometr dál. Lanovka tu jela imrvere a sedačky měla. Mezi hotely Prometheus a Jiřinka jsme se dostali až k nástupnímu místu a za chvíli už frčeli nahoru.

Kdo neztratil lístek z lanovky, mohl na něj projít i turniketem na Stezku v oblacích. Ta je sice podobné konstrukce jako Stezka korunami stromů, ale vypadá složitěji a designéři se více odvázali. Zkrátka se nám líbila víc. Spirálou jsme vystoupali až na vrchol věže, odkud byl nádherný výhled na okolní kopce a navíc tu byla síť, na niž se dalo vstoupit. Pod vámi se otevírala 50metrová hlubina. Třicetimetrové smrky, které jste mohli pozorovat mezi oky sítě, byly úplnými trpaslíky. Udělat první krok a přesvědčit sám sebe, že je to bezpečné, byl velký problém. Ale zvládli jej všichni.

Cestu dolů bylo možno absolvovat po svých nebo po své prdeli. Tedy sjetím 92 metrů dlouhého tobogánu. Já volil první variantu, Maruška tu druhou.  A i když jsem mazal dolů co nejrychleji, její vítězný výjezd ze skluzavky už jsem vyfotit nestihnul.

 

Co jsem ale stihnul, byly dvě keše. Ta první se skrývala na vyhlídce pod Slamníkem, druhá dole u bývalého mramorového lomu.

Oběd nám Václav zamluvil v pivovarské hospodě v Hanušovicích. Obsluhovaly nás tři servírky a ta naše byla nejvíce zmatená. Asi toho měla nejvíc na starosti. Abych mohl zalogovat do Untappd co nejvíce různých piv, ochutnal jsem všechny čtyři produkty pivovaru Holba: Šerák 11, kvasnicový, Šerák polotmavý, 12 Premium a 13,51 Speciál. Servírka nám je nosila postupně a měla v tom hokej. Takže první Šerák 11 jsme dostali dvakrát, o Speciál jsme se museli hlásit několikrát. Ale vše se vyřešilo a i oběd byl celkem chutný.

Z obrázku na stěně jsme zjistili, že původní název Hanušovic zněl Hannsdorf, což jsme hbitě překřtili na Hanysdorf.

Po obědě následoval další program, a to prohlídka pivovaru. Provázela nás paní pracující ve zdejší laboratoři. Její výklad byl velmi zasvěcený, a přitom snadno pochopitelný. Pobavili jsme se o udržování kultury kvasinek, kam vede potrubí označení CIP a proč se do Ruska vozí pivo v plastových sudech. Opravdu velmi velmi zajímavé.

 

Pánskou sprchu dnes nezabraly Kiki a Miki, ale děvčata z Kahánkovic rodiny. Nechápu, proč si děvčata naši koupelnu tak oblíbila.

Dnes konečně bylo naraženo pivo Heřman, kvasnicové, nefiltrované, které jsme přivezli my. Jednalo se o ležák s 5% alkoholu. Prý byl ale moc vodový, komentoval jej Otík. Jenže kdyby dával při prohlídce pivovaru pozor, věděl by, že základem piva je voda.

 

U ohně bylo trochu chladno, a tak Inka požádala Kiki, aby jí donesla bundu. Což Kiki učinila, ale neobešlo se to bez řečí. Romik se Inky zastávala a říkala, že je to jen malá náplast na bolestivý porod, který musela Inka před pár lety podstoupit. Kiki odvětila, že si máma neměla před tím s tátou užívat.

 

Část osazenstva trávila večer u ohniště, část koukala na semifinále Eura. Já šel brzy spát. (Asi jsem ještě ve vývinu a musím spát hodně.)