19. 6. 2021 - sobota
 |
Po běžeckých závodech, na jejichž organizaci jsme se podíleli a na nichž jsme strávili skoro celý den, jsme se ještě museli přemístit na KD do Starých Splavů. Auto už stálopřed domem a zbývalo jen nanosit věci z šestého patra dolů na ulici. Nosit jsme to museli pěšky po schodech, protože výtah je stále v rekonstrukci. Na nosič jsme ještě připevnili kola a mohli jet. Na cestu jsme vyrazili v 17:14. Čekalo nás zhruba 210 km k Máchovu jezeru.
Už na konci Třebíče se mi zdálo, že se kola odklánějí od auta. Tak jsem v Krahulově zastavil a zjistili jsme, že jsem držák neupevnil správně. Opěrné trubky nezajely dost hluboko a pomalu se začaly naklánět společně s koly. Tak jsme to spravili, dotáhli a pokračovali dál.
Jel jsem na Jihlavu, Havlíčkův Brod, Čáslav, Kutnou Horu, Kolín, Nymburk, Poděbrady, Mladou Boleslav. Zde jsem se zalekl nájezdu na dálnici, protože nemáme dálniční známku, a tak jsem odbočil kamsi na Mělník. Začalo bloudění. Tento úsek dálnice ale placený není a já jej mohl použít. Obracet auto jsem odmítl a odbočil směrem, kde jsem tušil Mladou Boleslav. Byl jsem pěkně vzteklý. Když volal Otík, mně i Marušce, nebrali jsme to, protože v autě bylo dusno, a my bloudili ulicemi Boleslavi. Navigace se nás snažila dostat zpět na silnici č. 38, ale ulice Ptácká byla rozkopaná a vjezd zakázán. Navigace nás ale tvrdošíjně obracela právě tam. Jezdili jsme sem tam, dokud se Maruška nezorientovala a pomocí mobilu a mapy.cz nás nevyvedla. Přejeli jsme trať, pokračovali lesem, pak velmi úzkými serpentinami k Jizeře, kolem koupaliště, zase kus lesem a konečně vyjeli z Mladé Boleslavi a na silnici č. 38, po níž už to bylo do cíle jen kousek. Bezděz byl před námi a sloužil jako jasný orientační bod. Minuli jsme jej, projeli kolem Doks a za chvíli odbočovali do Starých Splavů a podle šipek na sloupech se dostali až do penzionu Na Slunci.
S autem jsme prokličkovali kolem budovy penzionu až na loučku, kde už stála celá řada aut. Zastavil jsem vedle urostlého smrku, vypnul motor a úplně zpocený vylezl ven. Ostatní už seděli u ohně a pili pivo. Pilot 11. Naprostá pohoda. Po tom stresu při průjezdu Boleslaví jsem takový relax potřeboval. Otík se jen ušklíbal. Bylo mu vše jasné. Snažil jsem se ten stres setřepat a šel se přivítat s přítomnými.
Pro úplnost uvádím všechny, kteří se zájezdu zúčastnili, ať už přijeli v sobotu či o nějaký den později.
Tomanovi (Jolana, Otík)
Kozlovi (Eva, Kozel, Adélka a Ivanka)
Pivoš s Martinem
Kahánci (Romana, Václav)
Šamani (Yvona, Jura + boxerka Máša)
Ivasjuci (Lenka, Robert)
Němcovi (Ivana, Radim)
Pásci (Lída, Radovan, Pepík)
Zatloukalovi, Teichmanovi (Lýdie a Jirka)
SKřipští (Inka, Hanys)
Matterovi (Kačka, Jemnostpán)
Jordáni (Maruška, Pepa)
Vybalili jsme, sundali kola, věci si dali na pokoj. Na výběr jsme měli ze tří pokojů, takže jsme je s Maruškou prolezli. Otík tvrdil, že jsou volné trojka, čtyřka a vzadu ten vpravo. Když jsem nakoukl do posledně jmenovaného, narazil jsem na úplně nahou Yvonu, která se právě batolila ze sprchy. Rychle jsem vycouval zpět a vybrali jsme si pokoj č. 3. Vedle nás blíže ke vchodu bydleli Pivoš s Vojákem, čtyřku si další den zabrali Hanysi, naproti byli Kahánci a Otíci. Dobrá společnost. Ale ty lepší rodiny si vybrali pokoje v hlavní budově nad kuchyní a jídelnou (Pásci, Kozlovi, Bárti). Ale úplná výhra to taky nebyla, neboť teplá voda jim tekla nárazově, a to v rozmezí od 20 stupňů do cca 80. Už druhý den měla Ivana na předloktí spálený flek. Myslel jsem si, že si na ruku položila rozžhavenou žehličku, ale byla to prý jen voda ve sprše. Neuvěřitelné.
My měli pokoj zařízený sice skromně, ale účelně a nic nám nechybělo. Měli jsme tu dvě samostatné postele, jednu poschoďovou, skříň, stolek se dvěma křesly. Chyběly mi lampičky. Jedna tu sice byla, ale k zásuvce její šňůra nedosáhla. Koupelna byla prostorná se sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem. Oproti jiným letům to byl velký luxus. Bárt si bydlení taky pochvaloval. Prý když jde v noci na záchod, nepotřebuje hledat baterku, cukle a deštník. Taky se nemusí brodit mokrou trávou.
Celý večer jsme strávili u ohně. Dřevo řezal Kozel akumotorovou pilou. Pilo se pivo a Otíkův rum Caracas (překvapivě z Venezuely) a pak i lahodný rum Zdeňkův (Relikario).
Dožili jsme se i Havlíčka, byť už v redukovaném počtu. Zazpívali jsme k poctě velikánovi českého národa a šli spát. Byl jsem už dost tuhý.
Po běžeckých závodech, na jejichž organizaci jsme se podíleli a na nichž jsme strávili skoro celý den, jsme se ještě museli přemístit na KD do Starých Splavů. Auto už stálopřed domem a zbývalo jen nanosit věci z šestého patra dolů na ulici. Nosit jsme to museli pěšky po schodech, protože výtah je stále v rekonstrukci. Na nosič jsme ještě připevnili kola a mohli jet. Na cestu jsme vyrazili v 17:14. Čekalo nás zhruba 210 km k Máchovu jezeru.
Už na konci Třebíče se mi zdálo, že se kola odklánějí od auta. Tak jsem v Krahulově zastavil a zjistili jsme, že jsem držák neupevnil správně. Opěrné trubky nezajely dost hluboko a pomalu se začaly naklánět společně s koly. Tak jsme to spravili, dotáhli a pokračovali dál.
Jel jsem na Jihlavu, Havlíčkův Brod, Čáslav, Kutnou Horu, Kolín, Nymburk, Poděbrady, Mladou Boleslav. Zde jsem se zalekl nájezdu na dálnici, protože nemáme dálniční známku, a tak jsem odbočil kamsi na Mělník. Začalo bloudění. Tento úsek dálnice ale placený není a já jej mohl použít. Obracet auto jsem odmítl a odbočil směrem, kde jsem tušil Mladou Boleslav. Byl jsem pěkně vzteklý. Když volal Otík, mně i Marušce, nebrali jsme to, protože v autě bylo dusno, a my bloudili ulicemi Boleslavi. Navigace se nás snažila dostat zpět na silnici č. 38, ale ulice Ptácká byla rozkopaná a vjezd zakázán. Navigace nás ale tvrdošíjně obracela právě tam. Jezdili jsme sem tam, dokud se Maruška nezorientovala a pomocí mobilu a mapy.cz nás nevyvedla. Přejeli jsme trať, pokračovali lesem, pak velmi úzkými serpentinami k Jizeře, kolem koupaliště, zase kus lesem a konečně vyjeli z Mladé Boleslavi a na silnici č. 38, po níž už to bylo do cíle jen kousek. Bezděz byl před námi a sloužil jako jasný orientační bod. Minuli jsme jej, projeli kolem Doks a za chvíli odbočovali do Starých Splavů a podle šipek na sloupech se dostali až do penzionu Na Slunci.
S autem jsme prokličkovali kolem budovy penzionu až na loučku, kde už stála celá řada aut. Zastavil jsem vedle urostlého smrku, vypnul motor a úplně zpocený vylezl ven. Ostatní už seděli u ohně a pili pivo. Pilot 11. Naprostá pohoda. Po tom stresu při průjezdu Boleslaví jsem takový relax potřeboval. Otík se jen ušklíbal. Bylo mu vše jasné. Snažil jsem se ten stres setřepat a šel se přivítat s přítomnými.
Pro úplnost uvádím všechny, kteří se zájezdu zúčastnili, ať už přijeli v sobotu či o nějaký den později.
Tomanovi (Jolana, Otík)
Kozlovi (Eva, Kozel, Adélka a Ivanka)
Pivoš s Martinem
Kahánci (Romana, Václav)
Šamani (Yvona, Jura + boxerka Máša)
Ivasjuci (Lenka, Robert)
Němcovi (Ivana, Radim)
Pásci (Lída, Radovan, Pepík)
Zatloukalovi, Teichmanovi (Lýdie a Jirka)
SKřipští (Inka, Hanys)
Matterovi (Kačka, Jemnostpán)
Jordáni (Maruška, Pepa)
Vybalili jsme, sundali kola, věci si dali na pokoj. Na výběr jsme měli ze tří pokojů, takže jsme je s Maruškou prolezli. Otík tvrdil, že jsou volné trojka, čtyřka a vzadu ten vpravo. Když jsem nakoukl do posledně jmenovaného, narazil jsem na úplně nahou Yvonu, která se právě batolila ze sprchy. Rychle jsem vycouval zpět a vybrali jsme si pokoj č. 3. Vedle nás blíže ke vchodu bydleli Pivoš s Vojákem, čtyřku si další den zabrali Hanysi, naproti byli Kahánci a Otíci. Dobrá společnost. Ale ty lepší rodiny si vybrali pokoje v hlavní budově nad kuchyní a jídelnou (Pásci, Kozlovi, Bárti). Ale úplná výhra to taky nebyla, neboť teplá voda jim tekla nárazově, a to v rozmezí od 20 stupňů do cca 80. Už druhý den měla Ivana na předloktí spálený flek. Myslel jsem si, že si na ruku položila rozžhavenou žehličku, ale byla to prý jen voda ve sprše. Neuvěřitelné.
My měli pokoj zařízený sice skromně, ale účelně a nic nám nechybělo. Měli jsme tu dvě samostatné postele, jednu poschoďovou, skříň, stolek se dvěma křesly. Chyběly mi lampičky. Jedna tu sice byla, ale k zásuvce její šňůra nedosáhla. Koupelna byla prostorná se sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem. Oproti jiným letům to byl velký luxus. Bárt si bydlení taky pochvaloval. Prý když jde v noci na záchod, nepotřebuje hledat baterku, cukle a deštník. Taky se nemusí brodit mokrou trávou.
Celý večer jsme strávili u ohně. Dřevo řezal Kozel akumotorovou pilou. Pilo se pivo a Otíkův rum Caracas (překvapivě z Venezuely) a pak i lahodný rum Zdeňkův (Relikario).
Dožili jsme se i Havlíčka, byť už v redukovaném počtu. Zazpívali jsme k poctě velikánovi českého národa a šli spát. Byl jsem už dost tuhý.