1. 7. 2019 - pondělí

     Už po ránu bylo vedro. Ani sprcha vlažnou vodou moc nepomáhala. Ale meteorologové slibovali ochlazení. Tato předpověď jim vyšla. Ale stalo se tak až večer. Hlavní bouřková fronta nás sice minula, nakonec ale přeci jen zapršelo a bouřka se kolem honila celý večer.
Během snídaně jsem sledoval ptáčka krmícího mladé v hnízdě pod střechou terasy. Adélka mi říkala, že je to vzácný brambořík černohlavý. Upřesnil jsem, že by to spíš mohl být bramborníček černohlavý, ale nakonec se ukázalo, že to byl jen rehek domácí. Nic vzácného, ale docela běžný ptáček. Kromě ptáčků se na terase objevil i pudl, o němž jeho mladý majitel tvrdil, že se jedná o ruského barevného boloňka. Myslím, že ho někdo napálil a prodal mu obyčejného pudla s padělanými papíry.
    Kamil začal plánovat osádky lodí. Okamžitě se strhla hádka o Radyho. Každý jej chtěl mít ve své kánoi. Chtěl jej Pivoš, Vojevůdce i Eva. Kača se jen hrdě usmívala. Když se pak Rady objevil, hleděla na něj obdivně i Yvona. Zbožně pronesla, že má Rady krásně, a přitom decentně, prošedivělé vlasy. Nedaleko stojící Pivoš to nepochopil a myslel si, že poklona patřila jemu. Načež Matička jej odbyla, že kdyby si umyl ty lupy, tak nemá na hlavě nic, natož krásně dlouhé prošedivělé vlasy. Pivoš Kači radil, aby večer raději zavřela Radyho do kotce a Rady jen dodal, že mu nezbývá, než se večer parádně ožrat. Pivoš celou akci s kotcem rozvedl do takových detailů, že byl z Radyho málem vdovec, neboť Kača skoro umřela smíchy.
    Pivoš hlásil, že se mu z pokoje ztratila lampička. Já viděl u Otíků na pokoji lampičky tři. Včera se na tomto pokoji nalezl i Marušky džbánek na pivo. Začínáme podezřívat Otíka, zda netrpí kleptomanií. Nejprve nám zcizil klíče od pokojů a ty teď nechráněné jsou rájem pro Otíkovu psychickou poruchu. Neměl by se s tím léčit?
    Po vyřešení problémů s Radym a lampičkou jsme se na kolech vypravili do lomu Rampa. Jak jsem uvedl výše, bylo hrozné vedro a na žádné velké výlety to nebylo. Koupání v chladné vodě bylo jedinou alternativou. Prokličkovali jsme Černou Vodou a za chvíli byli na místě. Kromě koupání jsou v tomto lomu i dokonalé podmínky pro skákání do vody. Já si to dovolil jen z výšky asi jednoho metru, ale nalezli se odvážlivci, kteří skákali z více než pěti metrů. A to nejen mládežníci, ale i Zdeněk, Hanys, Kamil, Bob a další.
    Od Rampy jsme vystoupali do kopce po rozbité a kamenité cestě k lomu Vycpálek. Do vody se ale už nikomu nechtělo. Zato si Kamil a Hanys vyzkoušeli zdejší feratu. Ta je ale zbudována dost netradičně a při pádu vás feratový set nezachrání, neb můžete sjet polovinu výšky stěny, než narazíte na skobu. Na hladké skále navíc nejsou žádné chyty, takže nezbývá než se držet ocelového lana. A to pěkně drásá dlaně. Oba jmenovaní však vylezli až na vrchol.
    Od Vycpálku jsme sjeli po svážnici a červené značce k restauraci Radost nad Základnou. Dali jsme si tu oběd a pivo. Na Základně jsme předali pozdrav od Karla Konečného panu Horníkovi zdejšímu šéfovi Rychlebských trailů.
    Večer konečně došlo na pivo KáDéčko, které jsem navařil. Bál jsem se, jak přežilo cestu autem a to hrozné vedro, ale byl jsem s jeho kvalitou spokojen. Chuť neztratilo, jen pryskyřičná vůně přešla do grepové. 30litrový petainer padl ještě téhož večera a musel být naražen další sud. Ten z potoka dotáhly děti (chorvatsky otroki). Jako nosiči sudů se osvědčily. K pivu se přikusovala klobása Bílá paní, kterou Otík hbitě oloupal a nakrájel.
    Než jsem vymyl petainer a pak se osprchoval, neb zbytek piva na mě vystříkl a byl jsem celý ulepený, stočila se debata u stolu zcela nečekaným směrem. Trojice Matička, Maruška a paní vedoucí začala přemýšlet, kolik váží pánské přirození. Taky Otík se zapojil do debaty a vyzýval Pivoše, aby provedl kontrolní měření. Ten to odmítal se slovy, že nechce strhnout váhu a navíc prý nechce zjistit, že je největší ču… Václav najel na mobilu na renomovaný server Aha a jal se citovat 13 zajímavostí o pánském přirození.
    Vzhledem k obsahu alkoholu v KáDéčku (5,7%) Otík zakázal na dnešní večer konzumaci rumu. Tento zákaz byl ale během hodiny porušen. Vypila se láhev Diplomatica a padl i rumový adventní kalendář. Ne všechny lahvičky nám ale chutnaly. Za vypití č. 5 z Guadeloupe nabízel Otík jako výhru svoji manželku. Cena to byla lákavá, ale nikdo ji nezískal. Tak hrozný rum to byl.
    Matička ty nedobré rumy zapíjela višňovkou, čímž ji Pivoš pasoval na vedoucí patra v protialkoholní léčebně. Zábava se zkrátka rozjela a bylo veselo. Až když jsme se o půl dvanácté rozcházeli, vzpomněl si někdo, že zítra jedeme na výlet auty. Kdo je bude řídit, zůstalo nezodpovězenou otázkou.