16. 6. 2012 - sobota

 Z Třebíče jsme museli nejprve do Nové Vsi, abychom tu vyložili Peťu. Ta s námi letos na dovolenou nejela. Ze Vsi jsme pokračovali na Petrovice, Okříšky, Heraltice a Předín. Tím jsme se dostali na silnici č. 23 a po ní pokračovali do Telče. Zde nás zdržely dva semafory v místech, kde probíhaly opravy silnice. Za Telčí jsme projeli Krahulčí, Mrákotín a Studenou. Zastavili jsme se pro benzín. To už volal Otík, kde že jsme, že už chtějí narážet pivo. Spěchal jsem rychle dál. Jak se ale ukázalo, výčepní zařízení vezl Radovan a ten dorazil až dlouho po nás.
 Dle Otíkových pokynů jsme neomylně mířili do chatové osady U Sedláka. Strmilov jsme minuli obchvatem a odbočili dle ukazatele na Leštinu. Minuli jsme odbočku do autocampu Komorník a po úzké silnici dojeli do Leštiny. Tou jsme prokličkovali až na konec a dále se řídili šipkou směřují doleva k osadě U Sedláka. Ta je dle údaje na ukazateli vzdálena už jen 1,5 km. Kdyby mě Otík nevaroval, nevěřil bych, že ta lesní cesta vede k našemu cíli.
 Otíkovo auto jsem uviděl okamžitě. Parkovalo u chatky č. 2. Nám Otík doporučil chatku č. 3, která stála nejblíže ke břehu rybníka Komorník, takže naše Kia parkovala jen pár metrů od vody. Kousek od šlapadla a loděk, které nám byly k dispozici. Chatku č. 1, která byla poslední ze čtyřlůžkových a která byla k umývárce a toaletám značně blíž než ta naše, Otík podržel Krupátkům. Prý aby to Eliška neměla daleko k Lukášům, kam si bude chodit hrát. Ten člověk myslí na všechno. Jeho vysvětlení bylo ale logické a správné a já se výběru chatky podřídil. Akorát jsem musel na záchod někdy jezdit na kole, protože pěšky bych to při té dálce nestihl.

 Co se týče Otíka, tak po resekci žaludku viditelně zhubnul. Od loňska to dělá prý 24 kg. Vizuelně to ale vypadá, že o co víc se mu zploštilo břicho, o to víc se mu zvětšila hlava.
 Smutnou zprávou bylo, že Otík dorazil bez Jolany, protože prodělávají menší krizi a Jola se odstěhovala k mamince. Pásci pro změnu nechali doma Haničku. Krejčovi ale byli v plném počtu (Kamil, Eva, Adam, Kačka). Taktéž Křečkovi (Lukáš, Kačka, Zuzka) a Bužkovi (Rosťa, Blanka, Verunka). Večer dorazili Slukovi (Zdenál s Andreou, Matyášem a dvouměsíční(!) Natálkou).
 Vybalili jsme, narazili sud piva a užívali si pohodu. Byl jsem rozhodnutý, že po dopoledních běžeckých závodech už žádný sport provozovat nebudu. Přesto jsem se nechal ukecat, abych jel s ostatními na večeři do nějaké restaurace. Lesní hospoda byla zavřená. Museli jsme tedy ještě o pár set metrů dál do autocampu Komorník. Restaurace mě tu ale nenadchla. Ačkoli jsem před tímto výjezdem snědl plný ešus roštěnek a knedlí, měl jsem stále hlad. A tak jsem si objednal polévku. Byla z nějakých náhražek. Ani pivo nebylo dobré. Za půl hodiny už jsme jeli zpět.
 Maruška s Rosťou a Lukášem se večer do hospody vrátili, aby tu mohli sledovat fotbalový zápas z Eura 2012 mezi Českem a Polskem. Ačkoli se naši hráči dostali na šampionát jakýmsi zázrakem, po dnešní výhře nad Poláky postoupili ze skupiny jako první. Rusové, kteří nás porazili 4:1, nepostoupili vůbec. V noci cestou zpět do naší osady prodělala Maruška několik karambolů. Na kole v noci lesem jen s čelovkou – to není sranda.
 My ostatní jsme zatím popíjeli pivo před Otovou chatičkou. Na naléhání dětí jsme museli rozdělat oheň a pak u něj zůstali až do noci. Já osobně jsem šel spát až čtvrt hodiny před půlnocí.