18. 6. 2011 - sobota

 V 17:34 jsme sedli do auta, vynuloval jsem počítadlo kilometrů a vyrazil do Nového Města nad Metují. Vzal jsem to přes Velké Meziříčí, Žďár n/S, Ždírec, Chrudim, Pardubice a Hradec Králové. Zde jsem si nebyl jist odbočkou a GPS se mi nechtělo vytahovat, takže jsme dojeli až do Jaroměře a zde konečně odbočili na Nové Město nad Metují. Cestou jsem několikrát zastavil a kontroloval uchycení kol. Ani se nehnula. I příčníky držely skvěle.
 V Novém Městě jsme u Sepského mostu vyložili obě holky – Petru a Simonku. Ty se vypravily do campu pěšky. My díky rekonstrukci silnice museli použít objížďku popsanou panem Hruškou v mailu, který přišel pár dní před dovolenou. Při prvním přečtení to sice vypadalo, že všichni zabloudíme, ale opak byl pravdou. Cesta byla popsána tak podrobně, že zabloudit nebylo možno. Projeli jsme Blažkov, odbočili na Libchyni a přes Jestřebí sjeli do campu. Silnice byly úzké a místy strmé a klikaté. Přesto i tento úsek přestál náklad na střeše vozu v pořádku. Cesta nám trvala 3,5 hodiny a ujeli jsme 185 km.
 Jak rád jsem zase viděl ty chatky a těšil se na klidný týden, kdy si od všeho odpočinu. Rád jsem viděl i kamarády z Ostravy, kteří už seděli kolem ohně. Pozdravili jsme se se všemi a začali vybalovat. Zabralo nám to jen chvilku. Připadalo mi, že jsme tu byli minulý týden a ne že to bylo před rokem.
 Maruška zavolala domů Martině, jak jí je. Ráno ji totiž bolela hlava. To ale bylo ještě před odchodem do školy. Teď už byla na zábavě a drze se ptala, zda jsem se všem pochlubil svou boreliózou. Musím dodat, že se nejedná o žádné chlubení, akorát sdílím svou bolest. Neboť sdělená bolest je poloviční bolestí. Ale to jsem Martině neřekl. Bylo mi jasné, že by odpověděla, že v tom případě, už žádnou bolest nemám, protože jsem se pochlubil tolika lidem, že už nemám co sdílet.
 Boreliózu jsem si ovšem nepřivezl jen já. Měl ji i Kamil Krejčí, u něhož se dle jeho manželky Evy projevují i sekundární příznaky – bolest kloubů a únava.
 Poseděli jsme u ohně. Ohniště bylo stále stejně hluboko. Asi metr pod okolním terénem. A to i přes otevřený mail, který Otík zaslal panu Hruškovi a v němž vyzýval k úpravě ohniště. Bavili jsme se vtipy. Zabodovaly i ty, které mně četla Simonka cestou v autě. Např.: Je to chlupaté a když se to dráždí, tak se to postaví – medvěd. Dále: je to 15 cm dlouhé, 5 cm široké a ženy to mají rády – bankovky. A další. Simonka ctipy sbíra a dodávám, že je jí dvanáct let.
 Občasný deštík nás zahnal pod párty stan. Nakonec jsem zalezl do chatky a hrál s Peťou a Simonkou karty. Přišel za námi i Otík a s lehkým šišláním se pochlubil, že mu budou dělat nové přední zuby. Ty staré se už okousaly a popraskaly. No, není divu. Při jeho frekvenci konzumace a množství jídla.