21. 6. 2011 - úterý

  Vzbudil jsem se v sedm hodin. Vykoukl z okna a zjistil, že je stále zataženo. Tak jsem zase zalezl a spal dál. Když jsem se později probral, byla za okny skoro tma a drobně a vytrvale pršelo. Déšť chvilkama přestával, ale pak se vždy spustil znovu. Balit na lodě se nám moc nechtělo. Vůbec nebylo jasné, co si v takovém počasí vzít na sebe. Simča s Peťou se tím ale nevzrušovaly. Od rána pokračovaly ve spojování céček. Hotový řetěz měl délku 10 metrů.
 Lodního výletu se neúčastnili Sirénka s Matičkou, Eva s dvojčaty a už tradičně Kahánci. Kamil Aničce navrhnul, ať si půjčí od Kozla vozík, naloží do něj sud, nějaké občerstvení, teplé oblečení a může nás po břehu doprovázet. Stejně se tudy chystají na procházku. To ovšem Anička odmítala.
 V jedenáct hodin jsme se vypravili k panu Ptáčkovi. Tam jsme nafasovali 12 lodí, pádla, barely a záchranné vesty. Osádky byly domluveny již předem:
Otík – Radka + Natálka
Jolana – Pivoš
Kozel – Jareček
Hanys – Inka + Klárka, Kristýnka
Simča – Peťa
Radovan – Lída + Hanička, Pepík
Kamil – Eva + Adámek, Kačka
Rady – Kača + Eliška
Lukáš – Katka + Zuzka
Zdenek – Andrea + Matýsek
Bára – Vanda
Pepa – Maruška

 Lodě jsme spouštěli na vodu za drobného mrholení a po zformování dlouhého hada kánoí se vypravili na cestu kolem Nového Města. Z jednoho konce na druhý. První úsek Metuje moc malebný nebyl. Na kráse mu nepřidal ani dům stojící u vody, který byl zcela zarovnaný harampádím. Některé se vršilo už i na střeše.
 První jez jsem měl v paměti od minula. Utkvěl mi hlavně výstup na prkno upevněné na larsenech trčících z vody. Přes tyto se lodě musely přetahovat a aby se nepodřely, byla železa zakryta starým linem. Kamil byl na tomto místě první, takže se vyšvihnul na prkno, pomohl rodince z lodi a tu pak vytáhl na louku. I ostatní osádky postupovaly obdobně. Jakmile se ale k prknu přiblížila Jolana s Pivošem, všichni ztichli a pozorovali, co se bude dít. Hanys vytáhl foťák a zoomem si přiblížil celou situaci na dosah ruky.
 I Jolana se vyšvihla na desku nad vodou. Společně s Kamilem pak začali vytahovat Pivoše. Hanys cvakal jednu fotku za druhou. Kdyby člověk Pivoše neznal, tak by měl po této akci dojem, že jsme na vodu vzali i retardovaného chudáka. Tuto domněnku evokoval zvláště jeho výraz poté, co se dostal z lodě a bezpečně seděl na desce. Štěstí, že se Hanysovi právě tento výraz podařilo zachytit a je tak zdokumentován i v digitální podobě. Kamil tento soubor fotografií trefně nazval Pivošova křížová cesta. Po tomto fotografickém úspěchu nepřestával Hanys kroužit kolem Pivošovy kanoe a čekal na další slibné záběry.
 Kánoe jsem přetáhli po louce pod jez, nasedli a pokračovali dál. A to až k horolezeckému centru HIS. Skály, které tu sahají prakticky až ke břehu Metuje, slouží jako cvičné stěny. Navíc tu místní nadšenci připravili i atrakce pro děti. Kromě prolézaček i lanovku a houpačku. Zdrželi jsme se tu nejméně půl hodiny. Dorazila i pěší část výpravy.
 Zkusil jsem nalézt i kešku, která je tu ukrytá. Věděl jsem, že má obtížnost 5 a když jsem ji objevil, bylo mi jasné proč. Krabička se skrývala až skoro pod vrcholem jedné ze stěn, kam se bez vybavení nebylo možné dostat.
 Během dalšího splouvání řeky jsme vytvořili soulodí. Pro dvanáct kánoí byla ale řeka úzká. Jedna loď se mohla jen přidržovat vpředu nebo vzadu mimo obvyklý útvar. Matyášek křičel, že  chce čůrat. Aby se nemuselo zastavovat u břehu, vzal jej Zdenek, stáhl mu kalhoty a pak ho držel ve vodorovné poloze nad vodou. Možná že to dítě bylo i trochu hlavou dolů. Matýsek křičel, že už čůrat nechce.
 Nad dalším jezem jsme museli opět přistát u levého břehu, lodě vytáhnout a vléct je 100 metrů po louce.Opět přišla přeháňka, takže jsme se skryli pod stromy a čekali, až déšť přejde. Času bylo dost. Do cíle dnešní cesty zbýval už jen kousek. Končili jsme v Krčíně u mostu přes řeku.
 Jakmile si pan Ptáček lodě odvezl, vydali jsme se pěšky do centra. Ve staré sokolovně, kam jsme chtěli zajít na oběd, byla zamluvena místa. Cestou jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta naše volila trasu podél hlavní silnice. Vzduch nic moc, ale jistota. Druhá grupa se vydala ulicí Elektrárenskou a nějakými zkratkami, o nichž Pivoš nechtěl raději mluvit. Sešli jsme se pak v pekařství na hlavní ulici. Zde nás zaujaly výrobky zpodobňující pohlavní orgány a obrázky z Kámasutry.
 Naše rodina už do sokolovny nedošla. Simonka si totiž stěžovala, že ji bolí hlava a že jí není dobře. Vydali jsme se přímo do campu. V klidu jsme se tak mohli osprchovat, něco uklohnit a pojíst.
 Když se vrátili i ostatní, bylo jasné, že něco není v pořádku. Otík mlčel a Pivoš se tvářil sveřepě. Mumlal něco o pomstě a bývalých kamarádech. Dostalo se mi vysvětlení, že Otík se v nějakém dobrém rozmaru Pivošovi pochlubil, že mu před lety společně s Inkou ukradli anténu z Octavie. Pak ji ale zapomněli vrátit a když si Pivoš v autosalonu koupil novou za 1500 Kč, bylo to už vyloženě blbé. Hanys podotkl, že událost je promlčená a tudíž se o trestný čin nejedná.
 Otík skleslý na duchu se navíc nemohl dostat do chatky, protože klíče měla u sebe Jolana. A ta se zdržela ve městě. Ota se proto uložil na lavičku před chatou a tam naříkal a bědoval. Možná ho trápilo svědomí, možná měl hlad. (Spíš to druhé.) Pivoš – starý dobrák –uvařil Otíkovi kávu. Ani to vedoucímu na náladě nepřidalo. Rozveselila jej až rada Marušky, ať si zajde pro náhradní klíč k panu Hruškovi. Cesta k ledničce byla volná.
 Další jobovku přinesla Klárka. Hanička Pásková prý spadla do rybníka za campem. Pouštěla si lodičky a zahučela do vody až po krk. Naštěstí zase sama vylezla a došla do chatky. Tam ji rozespalý Radovan zdrbal, že ho probudila a že je celá mokrá. Lída si v té době zvyšovala kondici vytrvalostním během, takže se o celé události dozvěděla až se značným zpožděním.
 Večer nám ale Kubrt připravil příjemnou kratochvíli – promítání fotek. Pod párty stan nainstaloval plátno, o kus dál postavil na stolek projektor a prodlužkou dotáhl z naší chatky elektřinu. Protože jeho prodlužovací šňůra byla krátká, vyměnil ji s tou od výčepního zařízení. Fotky byly úžasné. Nejen ty Hanysovy, na nichž byl zachycen Pivoš při svém ekvilibristickém vystoupení při výstupu z lodi – viz výše. Líbily se i ty hodně staré, kdy jsme ještě byli štíhlí koloušci a děti byly hodně malé.
 Václav se v improvizovaném hledišti usadil v první řadě a vykřikoval, že jsme si měli také zamluvit lístky dopředu. Chudák Lída sedící v druhé řadě, na plátno neviděla. Ale boží mlýny tentokrát mlely rychle. Vítr se stočil tak, že kouř z ohně šel právě do první řady a pak díky slzícím očím neviděl nic ani Václav a první brázdu brzy opustil.
Konzumenti zlatavého moku si po celý večer stěžovali, že je pivo teplé a radili čepujícím dětem, že musí přepnout chlazení z trojky na pětku. Děti to provedly, ale pivo bylo stále teplejší. Nakonec se ukázalo, že chlazení vůbec nejede. Radovan po výměně prodlužek  zapomněl zapnout vypínač, takže pivo postupně zteplalo.