22. 6. 2011 - středa

 Včera večer byly vidět hvězdy. Poprvé v tomto týdnu. Těšili jsme se, že se vyplní předpověď a bude jasno a přijdou slibované tropické třicítky. Když jsem se ale ráno vzbudil, bylo venku opět temno. Poodhrnul jsem závěs a zjistil, že zase leje. Takový déšť jsme tu ještě nezažili. Než jsem se ale nasnídal, déšť ustal a vykouklo sluníčko. A to i přesto, že obloha byla ještě před chvílí zatažená od obzoru k obzoru a v rádiu hlásili, že prší na území celé republiky. Ti co vstali až před devátou, nechtěli věřit, že ráno pršelo, protože počasí prodělalo rychlý zvrat.
 Před desátou hodinou jsme sedli na kola a vyrazili k Sepskému mostu. Nad campem jsme odbočili doprava, sjeli k semaforům upravujícím provoz v místě rekonstrukce silnice. Zelenou ulicí jsme pak pokračovali k mlýnu pana Ptáčka a dále k mostu. Přejeli jsme jej a u odbočky na Klopotov čekali na Orlobus s vlekem. Ten přijal asi za čtvrt hodiny. V 10:25 bylo naloženo a mohli jsme vyrazit. Kola jsme si na vlek upevňovali sami, protože řidič přijel letos sám a naši pomoc vítal.
 Autobus se hbitě protáhl Novým Městem a zamířil do Jaroměře. Řidič s vyholenou hlavou jel svižně. Hnal Orlobus po úzkých silničkách, zapálil si i cigaretu a nadával na některé spoluobčany. Na rukou i pod košilí mu visely řetězy. Otík jejich množství odhadoval na 3 kg. Jinak to byl ale sympaťák. Stále se otáčel na Otíka a radil mu kam máme zajít na oběd.  Byl bych raději, kdyby se více věnoval řízení, ale byl to holt profesionál. V Jaroměři jsme na jednom z kruháčů odbočili doprava a za chvíli dorazili k hospitalu Kuks.
 Zastavovalo se až u benzinky v Kuksu, kde jsme kola vyložili. Všichni se vzápětí rozprchli do bistra, vyčůrat apod. Náhle Otík zavelel: „Odjezd,“ sedl na kolo a zmizel pěšinkou v křoví.  Jali jsme se ho stíhat, ale hned za keři nám nebylo jasno, jestli máme jet po asfaltce doleva nebo doprava. Naštěstí hlídač z nějaké místní výrobny nám ukázal, že ten silnější pán jel doprava. Krátce nato se nám už otevřel výhled na zámek Kuks. K tomu jsme dojeli po cyklostezce č. 24.
 Sochy Matyáše Bernarda Brauna byly opravdu velkolepé. Originály jsou sice uloženy v lapidáriu v zámku, ale kopie sculptur před severním průčelím jsou k nerozeznání od pravých. Kola jsme zaparkovali a opět se rozběhli po okolí. Fotografovali jsme, psali pohlednice, studovali publikace o hospitalu a o sochách znázorňujících kladné a záporné vlastnosti lidí. Někteří neutráceli za tištěné průvodce, ale stáhli si inforamce do mobilu pomocí bluetooth. A to jak slovní výklad o hospitalu, tak i fotky Braunových soch.
 Trasa dále pokračovala po stezce č. 24. Vyjel jsem z parku a podél zdi kolem něj jsem jel dál. Zastavil mě až křik Marušky a Petry, že tudy se nepojede, že Otík zvolil cestu jinou. Otočil jsem to a vrátil se k nim, abych zjistil, že Otík akorát preferoval pěšinky v parku a vyjel z něj jinou bránou. Za chvíli jsem míjel místo, kde jsem byl nucen to otočit. Vracel jsem se úplně zbytečně.
 Z Kuksu jsem jeli stále dolů směrem k Jaroměři. Několikrát se muselo zastavit, aby nás dojeli i opozdilici. Náhle se ozvala rána a já koukal, kterému autu praskl výfuk. Nebyl to ale výfuk, nýbrž Zdenkovo zadní kolo. Už ráno měnil pneumatiku. Teď povolil i plášť a duše za hrozné rány rupla. Na boku pláště zela sedm centimetrů dlouhá trhlina. Andrea si musela naložit Matýska na své kolo. Já s Vandou a Bárou jel do Jaroměře hledat cykloprodejnu. Zdenek zatím tlačil. Měl to do města asi pět kilometrů.
 Obchod se sportovními potřebami jsme nalezli na konci náměstí. Vybrali jsme plášť Maxxis Ranchero, Bára si jej navlékla kolem krku a jeli jsme zase zpět. Na cyklostezku jsme se dostali u parkoviště na konci města. Zdenek tu nebyl, tak jsme jeli dál a čekali, kdy na něj narazíme. Naštěstí Vanda raději zavolala tátovi mobilem a zjistila, že Zdenek už je na zmíněném parkovišti. Zrovna když jsme tudy projížděli, byl si odskočit v křoví. Museli jsme se asi kilometr a půl vrátit. Zdenál hbitě nasadil plášť, nafoukal novou duši a mohli jsme pokračovat za ostatními. Ti už seděli v hospodě.
 Po dvacet čtyřce jsme se motali po okraji Jaroměře do Josefova. Minuli jsme i soutok Metuje s Labem. Loni jsme tu končili jednu z vodáckých vyjížděk. Letos tu byly natažené norné stěny a nad nimi se koupal v řece bagr. Asi tam zahučel, když prováděl úpravy břehu.
 Za širokým železničním přejezdem jsme našli první hospodu. V té seděl Otík se svojí sutiou. Ostatní jsou prý U Koule a v Romanci. Restaurace U Koule byla jen o 50 metrů dál a v té jsem nalezl i naši rodinu. Posezení tu bylo luxusní. Zahrádka byla upravena v japonském stylu, stoly byly umístěny pod baldachýny popínavých rostlin. Po obvyklém smažáku s kofolou jsme se přesunuli do Josefova, kde došlo ke konečnému zformování pelotonu.
 Jakmile jsme byli všichni, popojeli jsme na cyklostezku č. 4034 a po ní mířili k Novému Městu. Projeli jsme několika vesničkami. Mnohé jsme znali z předchozích let. Zastávka byla v Šestajovicích. Loni jsme odtud vyjížděli po Metuji do Jaroměře. Letos tu někteří nadšenci navštívili Motomuzeum.
 Z Šestajovic jsme pokračovali do Černčic, odbočili na louku a podél Metuje se dostali do Krčína a Nového Města. V místě, kde jsme včera vytahovali lodě z vody, jsme museli čekat na pomalejší cyklisty. Celá výprava už se značně roztrhala. Následně jsme opustili cyklostezku a po silnici projeli centrum. Po hlavní třídě a přes staré náměstí se dostali do campu.
 Překvapilo mě, že Petra, která se dokáže nemýt i několik dní, tentokrát popadla ručník a mýdlo a běžela do sprchy. Simonka hned za ní. I to svědčí o tom, jak náročný byl tento výlet. Tachometr ukazoval 42 km. Holky zdolaly o pár kilometrů méně, ale bylo dusno a slunko pralo. I já se osprchoval a cítil se lépe, ale celodenní pobyt na sluníčku mi neudělal dobře. Začala mě pobolívat hlava.
 Maruška přijela krátce po nás. Cestou se ještě stavila nakoupit. Také ona se osprchla a pak už se přesunula do kuchyňky smažit palačinky. Radka jí pomáhala u plotny, Vanda s Bárou mazaly na amolety marmeládu či nutelu a roznášely je po campu.
 Já jsem se natáhl a na chvíli usnul. Vzbudil mě až Otík, který přišel s vyúčtováním dnešního výletu. Za 32 km, plný autobus lidí a 35 bicyklů si vzal řidič 2300 Kč. Na jednoho cyklistu to vycházelo 64 Kč. Na čtyřčlenou rodinu tedy 256 Kč. Otík postupně vybral peníze od všech účastníků. Zdržel se jen u Lukáše. Ten si prachy musel vyzvednout z trezoru. My trezor letos nevyužíváme, protože na něm svítí ledka, že baterie jsou vybité.
  Večer se zvedl silný vítr, až jsme uvažovali, zda nesbalíme párty stan. S větrem přišla i bouřka. Ačkoli pršelo, Hanys dorazil na večerní posezení s kytarou. Poprvé v tomto týdnu. Děti měly radost, že si mohou zazpívat Výrobky mléčné a K životu na zámku mám jednu poznámku. Příznivci sportu se vypravili do hospody na náměstí, aby se mohli podívat na fotbal.