3. 7. 2019 - středa
 |
V noci k nám někdo vešel na pokoj (zamknout nelze, neb jak víme, klíče se záhadně ztratily). Ráno se vyjasnilo, že to byl Otík, který hledal záchod, a naše dveře byly nejblíž. Měli jsme štěstí, že si v polospánku svůj omyl uvědomil.
Kamil dnes pro skalní vodáky uspořádal výlet na řeku Moravu. Jeli ji opět z Postřelmova. Už dva dny probíhala jednání, kdo s kým pojede. Radyho cena, jak už jsem naznačil výše, šplhala do nebetyčných výšin, zatímco ta Pivošova šla do hodnot záporných.
Osádky:
Rady – Eva + Ivanka
Vojvůdce – Pivoš
Zdeněk – Táňa + Vojtíšek
Kamil – Adámek + Kačka
Kozel – Jarda
Bob – Lenka
Adéla – Adam
My ostatní jsme jeli na výlet na kolech. Dnes jsem se ani nezapotil. Za jedno bylo příjemně chladno, za druhé jsme nikam nespěchali. Kromě mě a Marušky jeli i Hanysi, zbytek Kahánkovic rodiny (Václav jel makat do práce), Pásci a Otíci.
Kolem Velkého rybníka jsme sjeli do Kraše a sraz měli u bufetu U Pupíka. Pupík měl ale zavřeno, tak jsme vyrazili na Vidnavský cyklotrail. I ten byl taky zavřený, a to z důvodu těžby dřeva. Hanys ale prohlásil, že žádnou těžbu neslyší, takže můžeme jet. I já si dodal odvahu, podlezl pásku a jel. Za chvíli jsem dohnal Haničku Páskovou, a dál jsme pokračovali spolu. Těšili jsme se, že těm méně odvážným nakukáme, že je to tu samý padlý strom a že jsme si to vůbec neužili. Přitom jsem si chtěl dát trail ještě jednou. Užíval jsem si ho. Jen do chvíle, kdy jsme přeci jen těžbu dřeva uslyšeli. Motorová pila se činila a nás odvaha opustila. Báli jsme se pokračovat a raději zastavili. Po zhodnocení situace, že žádné suché smrky před námi vidět nejsou, jsme se rozjeli dál. Jen jsme ale projeli první zatáčkou, viděli jsme suchých stromů spoustu a taky dva dřevaře, z nichž jeden začal na druhého zoufale křičet: „Přestaň, přestaň!“ Rychle jsme se prosmýkli kolem a jen vykroužili dvě zatáčky, padl za námi obrovský strom. Sice ne přímo na stezku, ale kdyby se drvoštěp netrefil, mohlo to být i jinak. Podruhé jsem si už tento okruh nedal. Po nás prý pásku podlezlo několik dalších lidí, a to i s malými dětmi.
Raději jsme zamířili do Vidnavy. Někteří po novém trailu lesem, který vás vyplivl u fotbalového hřiště. Na náměstí v kavárně jsme si pak dali kávičku a zákusek. Sice jsme skoro nic neujeli, ale bylo potřeba nějak zabít čas. Siestu nám kazila jen zkouška sirén, které řvaly jak o život. Všichni seděli s rukama na uších a čekali, až ten bengál skončí. Až se nám něco v práci přihodí, jsem si jist, že vidnavští budou varováni dostatečně.
U Pupíka bylo stále zavřeno, tak jsme jeli na oběd do tábora Černý potok. Opět jsme tu zabíjeli čas, popíjeli pivo a kecali. Do Černé Vody jsme se vrátili po trailu Lesy ČR. Vypracoval jsem se dopředu a myslel si, že všem ujedu. Ale když jsem se ohlédl, měl jsem Klárku nebo Kiki za sebou. Nepolevil jsem a dupal do toho dál. Klára nebo Kiki byla stále za mnou. Že by se holky střídaly, aby mě uštvaly? U Dubu, kde jsme čekali na ostatní, se vyjasnilo, že mě proháněla Klára.
Času bylo stále dost, tak jsme se ještě stavili na Základnu RS na pivo. Jen Kubrt se kroutil, že pít tam pivo není vhodné a že on už tam asi nepojede. Nakonec ale jel. Dorazili sem všichni. Marušce se podařilo objevit pana Horníka, zakladatele Rychlebský stezek, a donutila ho, aby se s ní vyfotografoval. Chvíli jsme s ním i poseděli a pokecali o Třebíči a Karlu Konečném.
Na Maté jsem si dal nejprve sprchu a pak se povaloval na betli. Maruška šla s holkami smažit palačinky. Museli využít prázdné kuchyně, neboť vodácká část se ještě nevrátila. Palačinek udělaly holky takovou hromadu, že se nabízely ještě večer.
Pro sud do potoka jsem šel tentokrát já. Vybral jsem Sun Apa od Nachmelené opice z Krnova. Výborná navoněná dvanáctka. Už večer docházela a rozhořela se debata, kolik piva nám ještě zbývá. V potoce byly sudy ještě dva, ale jeden prý nám nepatří. Tím vznikla panika, co se bude pít pozítří a jestli by se někam nemělo zajet pro sud další. Nakonec se ale ukázalo, že Poutník i Krakonoš jsou oba naše. Prodělaný stres bylo třeba uvolnit, a tak přišel ke slovu rum Plantaion – skvělý, kokosový. Maruška dodnes žije v přesvědčení, že pila rum Playstation od firmy Sony.
Neboť rum skvěle voněl, začali jsme debatovat o vůních. Otík se pochlubil, že u vodáren musel projít školením a zkouškou z rozpoznání jednotlivých vůní. Bohužel nepoznal vůbec nic. U vůně umany si nezapamatoval ani název. Jistý si byl jen u vzorku rumu.
Z dalších diskuzí vybírám jen ty nejzajímavější - uvedeny heslovitě níže.
Klára na chvíli zmlkla (!), zamyslela se a pak prohlásila, že až matka zítra uvidí ten bordel na jejich pokoji, tak se posere.
Nejlevnější jídlo je prý chleba s hořčicí. Ne, ne, ještě levnější je chleba s mrkví. Ale chutnější je prý chleba s magi.
Otík říkal, že je krásné vyspat se střízlivý. Sám si už ale chudák nepamatoval, kdy se mu to naposledy podařilo. Snad v roce 1972?
Znovu zazněla výzva, aby nikdo nezhasínal světlo na schodišti. Pokud je tma, Otík pak v noci bloudí a má dokonce dojem, že než se vrátí ze záchodu, někdo přestěhuje pokoje.