30. 6. 2019 - neděle

     Na dnešní cyklovýlet se vyrazilo v několika skupinách. S Maruškou jsme utvořili dvojici a jeli nejprve na Venušiny misky, abych tam zjistil údaje potřebné k odlovení zdejší earthky. Manželka zatím čekala pod vrchem Smolným a hlídala kola. O elektrokolo rozhodně nechtěla přijít. Za jedno by nás to stálo dost peněz a za druhé si jízdu na něm užívala. Za celý týden nikde nezdržovala a projela úplně vše, i když kolo bylo konstruované minimálně na zpevněné cesty. Maruška ale jela i cesty samý šutr a dokonce některé traily.
    Než jsem se vrátil k bicyklům a manželce, minula nás jiná skupina a mířila do tábora Černý potok. Brzy jsme je dohnali. Sedli jsme na lavice před jídelnou, dali si pivo a pak i něco k snědku. Do Kraše jsme sjeli po závěrečním úseku Family trailu. Zde se to jet dalo. Horní část je ale prý v hrozném stavu. Samý kořen, samá díra. Někteří mládežníci i tak jeli ostře a občas prý i bourali. Ale na náladě jim to rozhodně neubralo.
    Ve Vidnavě jsme se podívali k bývalému zajateckému táboru a na bývalé nádraží. Ani ne tak kvůli historické hodnotě těchto objektů, ale kvůli dvěma keším. Na oběd jsme se pak stavili u Jannise. Skrývali jsme se pod slunečníkem před pražícím sluncem. Bylo hrozné vedro. A pizza byla vysušená. I já už byl vysušený, a to nás ještě čekala cesta zpět.
    Jeli jsme po silnici na Kunětice, abychom dali další keš u bývalé osady Johanka. Přes louku jsme pak přejeli do Staré Červené Vody a v té Nové dali další keš u kapličky. Síly mi už docházely. Marušce jsem nestačil, potil se jak blázen a měl úplně sucho v puse. Asi už jsem byl značně dehydratovaný. Ale říkal jsem si, jestli padnu tady na silnici, něco mě vzápětí přejede. A tak jsem šlapal a šlapal a přál si, abychom už byli na chatě.
    Dočkal jsem se. Musel jsem se hodně napít a zchladit se sprchou. Ostatní postupně přijížděli taky. Odpoledne strávili ve Štachlovickém lomu, kde se chladili ve vodě. Václav se večer chlubil spoustou exkluzivních záběrů, které v lomu natočil a nafotil. Různé skoky do vody, různé plavecké styly. Otíka zachytil ve skoku asi metr nad vodou. Otík zvolil styl bomba a na fotce vypadal jako Budha levitující nad hladinou.
U ohně večer padla i spousta dalších zajímavých informací. Kubrt oznámil, že vlhkost vzduchu dnes byla jen 12% (!), což je srovnatelné se Saharou. Vojevůdce povyprávěl o psech, které využívá americká armáda. Těmto psům musí dávat povely v češtině, neboť je Američané koupili právě od nás. Otík se mezitím probral ze zamyšlení a prohlásil, že ty děcka už dnes nebaví ani čepovat pivo. To prý dříve nebývalo.
    Vojevůdce pokračoval ve výčtu zajímavostí. Ten, kdo letos prý stráví dovolenou v Maďarsku či Bulharsku, nesmí pak měsíc dávat krev, protože už i v těchto zemích je rozšířena nilská horečka.  Pivoš kontroval tím, že ten, kdo strávil dovolenou na KD, nesmí dávat krev dvacet let, protože příjemce by to množství alkoholu okamžitě zabilo.
    Lída si stěžovala, že si jen na chvilku odskočila, a už jí židličku obsadilo nějaké dítě. Vyhnat si jej prý netroufá.
Kromě piva z Beskydského pivovárku jsme pili Ron de Jeremy a taky pár panáků Žihadla (slivovice s medem). Pak přišly na řadu rumy Diktador 12 a Los Maderos (asi přímo od Materů). Alkohol rychle stoupal do hlavy, protože bylo vedro a zase vedro. Připadalo mi, že je to nejteplejší večer v mém životě.