4. 7. 2019 - čtvrtek

    V 10:30 se jelo opět na cyklovýlet. Z Černé Vody do Staré Červené Vody a pak přes kopec do Strachoviček. Tato část byla obzvláště výživná. Cesta byla vysypaná velmi hrubým makadamem. Jednotlivé šutry měly velikost dlažební kostky. V těch kola tancovala a smekala se. Obdivuji všechny děti a majitele trekových kol, že to dali. Na vlastní oči jsem viděl, že i Lída měla problémy. A to jela na horském kole. V jednom místě se vyhýbala malé Kahánkové, přední kolo se jí smeklo, pak se vzepjalo a Lída se skácela na bok. Já prodělat takový karambol, tak končím. Ale ta statečná žena se ihned zvedla, ani se neoprášila, skočila na bicykl, nacvakla se a pokračovala ve zdolávání této husťárny.
    Ve Velkých Kuněticích jsem si za bývalou vápenkou odlovil kešku a pak si dal s ostatními u Jednoty ledňáka.
    Pokračovali jsme po zelené turistické značce na Mikulovice a po cyklostezce se dohrabalo do Písečné. Strastiplná cesta tu byla vyvážena příjemným posezením na terase zdejší luxusní restaurace. Letos ještě luxusnější, neboť se rozrostla o další budovy. I ceny tu byly luxusní. Plzeň za 50 Kč, polévka 55 Kč.
    I tak jsme ale poseděli poměrně dlouho a pak za plného silničního provozu začali zdolávat nepříjemný kopec do Supíkovic. Otík tu na kraji vesnice poskakoval před web kamerou primárně určenou pro sledování čapího hnízda.
    Za Supíkovicemi další dlouhé stoupání lesem. V nejvyšším bodě se nejlepší bikeři oddělili a vydali se dolů po singl treku Super Flow. My ostatní jsme sjeli níž. Cesta tu klesala dost prudce, takže jsem brzdil a brzdil. Předjela mě i Ivanka a šíleně se smála. Dole se rozdělil i zbytek výpravy. Já se vydal po Super Flow - trailu, který tu vedl. Ale moc jsem si jej neužil. Asi desetkrát jsem musel seskočit z kola a raději jej vést.
    Skupina, která zvolila sice nejdelší, ale nejpohodovější trasu po silnici, už čekala na Základně. Doplnili jsme jouly a tekutiny a pak jsme se s Maruškou rozhodli, že ještě sjedeme do Kraše a dáme si trail Lesy ČR. Cyklisty jsme tam v pokročilém odpoledni už nepotkali, ale měl jsem v nohách kolem 50 kilometrů a už jsem se těšil na chatu.
    Večer přijela Inka. Možná i díky ní jsme vydrželi u ohně přes půlnoc. Poprvé v tomto týdnu! Musím dodat, že Hanysovci stihli odpoledne na pokoji uklidit, takže Inka přežila v pohodě.