5. 7. 2019 - pátek

Lída včera zapomněla objednat pečivo, a protože někteří by bez něj asi zemřeli hlady, ta stará dobračka ráno jela do pekárny, aby objednávky uspokojila.

Pro nás se KD nachýlilo k závěru. Zatímco ostatní se po ránu chystali na výlet do štoly poblíž Bílé Vody, já s Maruškou jsme už balili. Stejně tak i Vlasta s 

 

dětmi. Ty jedou zítra na tábor. Já jdu večer na noční.

Kvůli nám se tak závěrečné focení přesunulo už na dnešní den, a to na 9:30. Všichni byli před chatou Maté včas. Otík byl usazen do židle pro dědečka ve středu 

 

celé skupiny. My ostatní jsme se rozmístili kolem. Jirka Václavík dal Otíkovi do náruče prasátko Kamaráda. To šíleně kvičelo, psi štěkali, fotografové křičeli pokyny – 

 

prostě chaos. Ale pár fotek bylo pořízeno. Otík se pak musel jít osprchovat a vyprat si oblečení, protože Kamarád měl hrozný strach. Pivoš jej navíc strašil, že od 

 

Otíka se může dočkat jen polibku smrti.

Rozloučili jsme se, nasedli do auta a vyrazili k domovu. Čekalo nás pět hodin jízdy a 250 km.

     Lída včera zapomněla objednat pečivo, a protože někteří by bez něj asi zemřeli hlady, ta stará dobračka ráno jela do pekárny, aby objednávky uspokojila.
    Pro nás se KD nachýlilo k závěru. Zatímco ostatní se po ránu chystali na výlet do štoly poblíž Bílé Vody, já s Maruškou jsme už balili. Stejně tak i Vlasta s dětmi. Ty jedou zítra na tábor. Já jdu večer na noční. 

    Kvůli nám se tak závěrečné focení přesunulo už na dnešní den, a to na 9:30. Všichni byli před chatou Maté včas. Otík byl usazen do židle pro dědečka ve středu celé skupiny. My ostatní jsme se rozmístili kolem. Jirka Václavík dal Otíkovi do náruče prasátko Kamaráda. To šíleně kvičelo, psi štěkali, fotografové křičeli pokyny – prostě chaos. Ale pár fotek bylo pořízeno. Otík se pak musel jít osprchovat a vyprat si oblečení, protože Kamarád měl hrozný strach. Pivoš jej navíc strašil, že od Otíka se může dočkat jen polibku smrti.
    Rozloučili jsme se, nasedli do auta a vyrazili k domovu. Čekalo nás pět hodin jízdy a 250 km.